Co vidět v Paříži: Naše tipy na nejkrásnější místa a památky

Paříž je beze sporu jedním z hlavních klenotů Evropy. Nabízí vše, po čem cestovatelské srdce zatouží – romantické uličky vydlážděné dějinami, monumentální památky i gastronomii, která si právem vydobyla světovou proslulost. Co si z ní ale vybrat, pokud máte na město k dispozici jen pár dní?Paříž toho nabízí tolik, že se bez pečlivě naplánovaného itineráře prostě neobejdete – jinak vám snadno uteče čas i ta nejzajímavější místa. I přesto, že jsme francouzskou metropoli navštívili už několikrát, máme stále pocit, že jsme neobjevili ani polovinu toho, co skýtá

Pár tipů před cestou

TIP 1: Paříž je jedním z nejoblíbenějších evropských měst, a tak je bohužel neustále pod náporem turistů. Pokud si chcete užít alespoň kousek té pravé pařížské atmosféry a vyhnout se nekonečným davům, doporučujeme nastavit budíček už před šestou ráno. Nám se tato metoda brzkého vstávání opravdu osvědčila. Na památky zásadně vyrážíme s rozbřeskem a odpoledne si děláme "pohodičku" po kavárnách či parcích.

TIP 2: Pokud vám je méně než 26 let a jste občanem EU (musíte se prokázat platným občanským průkazem nebo pasem), máte do většiny státních muzeí a památek v Paříži – včetně Louvru, Musée d'Orsay nebo Sainte-Chapelle – vstup zcela zdarma, a to kdykoliv v roce.

TIP 3: I v Paříži platí zlaté pravidlo "čím blíž k centru, tím dražší" a dražší v tomto případě rozhodně neznamená lepší. Zkuste se zatoulat do kavárniček či restaurací dále od centra – určitě si víc pochutnáte a zároveň i ušetříte.

TIP 4: Paříž je opravdu obrovské město. Pokud jste zde na déle než jeden den, určitě se vyplatí zřídit si místní kartu Navigo Découverte, tedy obdobu naší lítačky. Učinit tak můžete na kterékoli stanici metra nebo železnic. Nejenže vám ušetří spoustu času a energie, ale i peněz. Vydání samotné karty stojí 5 eur (jednorázově, karta je pak opakovaně nabíjitelná), týdenní neomezená jízdenka pro všechny pásma 1–5 pak aktuálně vychází na necelých 33 eur – platí i do Disneylandu, na letiště Orly (autobusem Orlybus, nikoliv vlakem Orlyval) i na letiště Charles de Gaulle. Důležitá věc: vezměte si s sebou malou pasovou fotografii, bez ní vám kartu nevydají.

TIP 5: Kapesní zloději a klasické turistické podvody. Paříž je bohužel evropskou "jedničkou" v počtu nahlášených turistických podvodů, a to zejména kolem Eiffelovy věže, Montmartru, Louvru a na metru linky 1. Nejčastěji narazíte na tzv. petiční podvod (skupinka "hluchoněmých" žen s podpisovým archem, který má sloužit jako záminka k okradení), na trik se zlatým prstenem nalezeným "náhodou" u vašich nohou, nebo na náramky přátelství, které vám kdosi neomaleně naváže na zápěstí u schodů Sacré-Cœur a poté si vyžádá "dobrovolný" příspěvek. Základní obrana je jednoduchá: rázné "Non, merci!" a jít dál, tašku nosit křížem přes hruď a v přeplněném metru mít oči na stopkách.

TIP 6: Restaurace mají svá pravidla. Ve Francii je běžné, že restaurace mimo turistická centra mají oběd pouze v úzkém časovém okně (typicky 12:00–14:30) a poté zavřou kuchyň až do večera. Pokud dorazíte "mimo takt", nemusíte se v okolí najíst.

TIP 7: Voda z kohoutku je pitná a zdarma – ve většině pařížských kaváren vám ji na požádání donesou (tzv. "carafe d'eau"), takže nemusíte platit za balenou vodu, pokud sami nechcete.

1. Eiffelova věž

Ano, zdá se to být trochu klišé, ale navštívit Paříž a nevidět její ikonu? To přece nejde. Věž byla dokončena roku 1889 a po celých 41 let se pyšnila titulem "nejvyšší stavba světa" – tento status jí sebrala až newyorská Chrysler Building v roce 1930. Postavena byla u příležitosti 100. výročí Velké francouzské revoluce a zároveň Světové výstavy Exposition Universelle. Původně se měla stavba deset let po dokončení zbourat (mnozí Pařížané ji tehdy vnímali jako ohavnou "hromadu šroubů"), ale z praktických důvodů – sloužila totiž jako rozhlasová i meteorologická stanice – se od demolice nakonec upustilo. V roce 1957 na ni navíc přibyla televizní anténa, díky které je dnes o 11 metrů vyšší než samotná Chrysler Building.My jsme za Eiffelovkou vyrazili na Trocadéro, odkud byl opravdu krásný východ slunce (což znamenalo budíček na pátou ráno). Zprvu nás tam bylo opravdu jen pár. Chvilku po rozbřesku jsme ale mohli pozorovat unikátní představení v podobě deseti asijských párů, pózujících na svatební fotky.Večer po setmění, cca každou hodinku, můžete vidět krásnou světelnou show – tisíce žárovek na věži se rozzáří a "zajiskří" po dobu pěti minut. Návštěvu Eiffelovky jako takové můžete samozřejmě také absolvovat. Cena se liší podle patra, do kterého chcete, a i podle vašeho věku.

2. Invalidovna

Monumentální komplex, který nechal roku 1670 postavit Ludvík XIV. jako útočiště pro invalidní a zchudlé válečné veterány – v době svého vzniku pojal až 6 000 vojáků. Hlavní budovy byly dokončeny v roce 1676, o dva roky později pak král pověřil architekta Julese Hardouina-Mansarta stavbou samostatné soukromé královské kaple, dnes známé jako Dôme des Invalides. Její dokončení trvalo dalších třicet let a inspirací se stala římská bazilika svatého Petra – dómová kopule, potažená dvanácti kilogramy pravého zlata, měří přes 100 metrů a dlouho patřila mezi nejvyšší stavby v celé Paříži, dokud ji nepřekonala Eiffelova věž. Traduje se dokonce, že rozměry kopule posloužily jako inspirace i pro newyorskou Sochu svobody. Dnes komplex zahrnuje Muzeum armády, vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány, což byl ostatně i jeho původní účel – dodnes zde žije přibližně stovka starších nebo zraněných bývalých vojáků. Samotné muzeum, založené v roce 1905, patří s více než 500 000 vystavenými předměty mezi tři největší zbrojní muzea na světě a jeho sbírky mapují francouzskou vojenskou historii od středověku až po druhou světovou válku – najdete zde středověká brnění, Napoleonův slavný klobouk, děla i uniformy z obou světových válek.Jsou zde rovněž pohřbeni někteří z největších francouzských válečných hrdinů, ale hlavní atrakcí zůstává Napoleonova hrobka umístěná přímo pod zlatou kopulí. Sem byly císařovy ostatky přeneseny až v roce 1840 ze Svaté Heleny, kde zemřel v exilu.
Pokud vám je méně než 26 let a jste příslušníkem Evropské unie, máte vstup zdarma, tak proč toho nevyužít?!

3. Most Alexandra III.

Most spojující Invalidovnu s bulvárem vedoucím na Champs-Élysées. Byl postaven v letech 1896–1900 a slavnostně otevřen u příležitosti Světové výstavy jako symbol francouzsko-ruského spojenectví, uzavřeného mezi carem Alexandrem III. a francouzským prezidentem. Na oplátku pak Rusko nechalo přes řeku Něvu v Petrohradě postavit obdobný Trojický most. Most je krásně zdobený v secesním stylu(art nouveau.

4. Velký a Malý průmyslový palác

Malý palác a Velký palác byly postaveny na přelomu 19. a 20. století, konkrétně k příležitosti konání Světové výstavy v roce 1900, spolu s nedalekým Mostem Alexandra III. tvoří architektonicky jednotný soubor v secesním stylu, navržený tak, aby na sebe navazoval i vizuálně. Oba paláce byly navrženy jako dočasné stavby pro výstavu, nakonec ale byly zachovány natrvalo.

Ve Velkém paláci se dodnes konají prestižní světové výstavy a Saloni, v jeho zadní (západní) části pak najdete Palais de la Découverte – vědecké muzeum založené v roce 1937, ideální zejména pro rodiny s dětmi díky interaktivním exponátům a vzdělávacím expozicím z oblasti přírodních věd. Zajímavostí je, že ocelová konstrukce Velkého paláce váží přes 9 000 tun, tedy dokonce více než Eiffelova věž.

V Malém paláci pak sídlí Musée des Beaux-Arts de la Ville de Paris se stálou sbírkou přes 1 300 obrazů, soch a uměleckých předmětů, které mapují umění od antiky až po 19. století – vstup do stálé expozice je navíc, na rozdíl od řady jiných pařížských muzeí, zcela zdarma pro všechny bez rozdílu věku.

5. Tulerisjké zahrady

Krásný park, který je bývalým zámeckým parkem Tuilerijského paláce, po kterém nese své jméno. Palác nechala v roce 1564 postavit Kateřina Medicejská, sloužil pak jako oficiální rezidence francouzských králů (v roce 1789 sem byla po vypuknutí revoluce násilím přestěhována i královská rodina Ludvíka XVI.) – během Pařížské komuny byl ale v roce 1871 vypálen a o dvanáct let později definitivně zbořen. Zahrady, které paláci předcházely, naštěstí zůstaly zachovány dodnes.

Svou dnešní geometrickou podobu ve francouzském stylu, s přísnou symetrií, dlouhými perspektivami a osmiúhelníkovým jezírkem, získal park v roce 1664 z rukou slavného zahradního architekta Andrého Le Nôtra, který později podobným stylem navrhl i zahrady ve Versailles.

V létě je ideálním místem na piknik (a od jara do léta se podél ulice Rue de Rivoli tradičně rozkládá i lunapark s atrakcemi), na podzim pak pro nádherné procházky mezi barevným listím.

6. Champs-Élysées

Pokud dostanete "shopping náladu", není lepšího místa než právě tato téměř dvoukilometrová ulice, která spojuje Vítězný oblouk s Place de la Concorde. Původ Elysejských polí sahá až do 17. století, kdy dal jejich předchůdce – alej stromů uprostřed polí a zeleninových zahrad – vysadit zahradní architekt André Le Nôtre, tentýž muž, který navrhl i Tuilerijskou zahradu a Versailles. Svou dnešní podobu a délku ulice získala v roce 1724, skutečně honosnou a bohatou čtvrtí se ale stala až v 19. století. Samotný název "Champs-Élysées" znamená v překladu "Elysejská pole" – podle antické řecké mytologie místo posmrtného odpočinku hrdinů a vyvolených, což jí u Francouzů vysloužilo přezdívku "nejkrásnější avenue světa".

Pokud máte rádi značky jako Louis Vuitton nebo Hermés (a nebo příliš nul na bankovním účtě), určitě se vám bude líbit – ulice je dodnes centrem luxusního nakupování a sídlí zde nespočet vlajkových butiků. Kromě toho je tato ulice i tradičním místem konání vojenské přehlídky ke Dni pádu Bastily 14. července nebo závěrečné etapy cyklistického závodu Tour de France. Pro nás je to však jen běžná ulice, která vede k jedné z našich oblíbených francouzských památek – Vítěznému oblouku.

7. Vítězný oblouk

Stavbu nařídil císař Napoleon Bonaparte v roce 1806 po bitvě u Slavkova, kde nad rakousko-ruskou koalicí vybojoval jedno ze svých nejskvělejších vítězství.

Design inspirovaný antickým římským Titovým obloukem navrhl architekt Jean-François Chalgrin a stavba dosahuje výšky 50 metrů. Pod samotným obloukem naleznete hrob neznámého vojáka s věčným plamenem, který se každý večer v 18:30 obřadně znovu zapaluje na památku padlých v první světové válce. Nejkrásnější pohled je však ten ze shora – doporučujeme. Pokud je vám méně než 26 let a jste příslušníkem EU, máte vstup zdarma (proto jsme tam během našeho pobytu vystoupali jak ve dne, tak i večer). Nebyla téměř žádná fronta, a o pár set schodů výše (přesně 284 schodů, výtah zde totiž nenajdete) už můžete z 50 metrů výšky sledovat krásné dominanty Paříže – La Défense, Eiffelovu věž i Sacré-Cœur. Zejména při západu slunce zažijete úžasnou atmosféru.

Číslo 1-7 Vám dávají krásný itinerář (i když se za ten jeden den trochu projdete).

8. Louvre

Muzeum Louvre je s výstavní plochou přes 72 000 m² největším muzeem na světě. Jeho sbírky čítají přes 600 000 předmětů, z nichž je v danou chvíli vystaveno kolem 35 000 – od antických soch přes egyptské artefakty až po evropské malířství. Největším lákadlem pro turisty je bezesporu Mona Lisa od Leonarda da Vinciho, Francouzi nazývaná La Joconde. Naše osobní zkušenosti: davy lidí, fronta na obraz už od vstupu, máte možnost jedné fotky (pokud vás vůbec ostatní pustí) a už vás ochranka posílá pryč. Zážitek k nezaplacení. Muzeum je jinak krásné, pokud se chcete vyhnout frontám, běžte navečer. Louvre standardně zavírá už v 18:00, ve středu a v pátek jsou ale prodloužené večerní hodiny až do 21:45 (respektive 21:00) – tyto pozdní návštěvy patří mezi nejlepší triky, jak si muzeum užít bez davů, protože po 19. hodině návštěvnost citelně opadá. S tím je ale třeba počítat, že vstup je vždy uzavřen hodinu před samotným zavřením a některé menší expozice mohou zavírat i o něco dříve.

9. Lucemburská zahrada

Dalším z mnoha krásných pařížských parků jsou Lucemburské zahrady. Najdete zde i Lucemburský palác, historickou památku, kterou nechala v letech 1615–1627 postavit Marie Medicejská, vdova po Jindřichu IV. Dnes v paláci sídlí francouzský Senát. Zahrady jsou ideální pro příjemnou procházku, děti tu navíc ocení maňáskové divadlo, kolotoč nebo plachetnice na centrálním jezírku.Pokud budete pozorní, můžete si všimnout i Sochy Svobody – jde o bronzový model, kterým se sochař Frédéric Bartholdi řídil při tvorbě té slavné newyorské. Zdroje se mírně rozcházejí v tom, kolik podobných replik Sochy Svobody se v Paříži celkem nachází (nejčastěji se uvádí 4 až 6), jedno je ale jisté – ta v Lucemburských zahradách patří mezi ty nejvýznamnější, protože posloužila přímo jako Bartholdiho pracovní model.

10. Pantheon

Pantheon byl dokončen v roce 1790 v klasicistním slohu, ačkoliv jeho výstavba trvala přes třicet let – základní kámen byl položen už v roce 1757. Za jeho vznikem stojí zvláštní příběh: král Ludvík XV. se v roce 1744 vážně roznemohl, a jak se modlil za uzdravení k patronce Paříže svaté Jenovéfě, slíbil jí na oplátku vystavět nový chrám. Uzdravil se, a tak architekt Jacques-Germain Soufflot navrhl monumentální stavbu inspirovanou antickým římským Pantheonem. Do dokončení stavby v roce 1790 už ale král nežil a ve Francii vrcholila revoluce – kostel byl proto takřka okamžitě přeměněn na sekulární mauzoleum, zasvěcené památce významných francouzských osobností. V průběhu 19. století pak status budovy ještě několikrát kolísal mezi kostelem a národním pantheonem, definitivně republikánským chrámem se stal až po pohřbu Victora Huga v roce 1885.Nádherný dóm a malebný interiér dnes ukrývají ostatky několika desítek nejvýznamnějších francouzských osobností – kromě Voltaira, Victora Huga či Marie Curie (první ženy, jež zde byla pohřbena za vlastní zásluhy, v roce 1995) zde odpočívají i Jean-Jacques Rousseau, Émile Zola, Alexandre Dumas nebo odbojář Jean Moulin.

Dominanta města na vrcholku kopce svaté Jenovéfy nabízí z kopule i nádherný výhled na Paříž – vstup je stejně jako u dalších státních památek zdarma pro příslušníky Evropské unie mladší 26 let.

11. Katedrála Notre-Dame

Paříž má mnoho dominant a katedrála Notre-Dame je bez pochyby jednou z nich. Také nazývaná chrám Matky Boží, kterou čtenáři Victora Huga zajisté znají. Jde o jednu z nejvýznamnějších gotických katedrál na světě, jejíž stavba probíhala od poloviny 12. do poloviny 14. století.dubna 2019 katedrálu zachvátil ničivý požár, který zničil věž i valnou většinu střechy. Po pěti letech intenzivní rekonstrukce, do níž bylo zapojeno na tisíc řemeslníků a která stála přes 700 milionů eur, se katedrála veřejnosti opět otevřela 7.–8. prosince 2024 – dřevěná konstrukce střechy i legendární věž byly věrně obnoveny podle původních plánů z 19. století od architekta Viollet-le-Duca. Některé dokončovací práce (například instalace nových vitráží) ale pokračují ještě i v roce 2026, takže se s drobnými omezeními stále můžete setkat. Vstup do katedrály zůstává i po rekonstrukci zdarma pro všechny návštěvníky.

Doporučujeme se projít podél řeky, kde si můžete koupit knihy z pouličních antikvariátů (tzv. bouquinistů), a to jak ve francouzštině, tak v angličtině. Můžete se zaposlouchat i do vystoupení místních houslistů, kteří navozují tu pravou pařížskou atmosféru.

12. Bazilika Sacré-Cœur a Zeď "Miluji tě"

Krásný římskokatolický kostel v srdci malebné čtvrti Montmartre a přiláká každý rok přes 10 milionů turistů. Stejně jako u Eiffelovy věže doporučujeme vstávat v brzkých ranních hodinách, abyste si krásu tohoto místa vychutnali na maximum. Bazilika se nachází na vrcholku nejvyššího bodu Paříže, odkud se vám.

Kousek od Sacré-Cœur, v malém parčíku Square Jehan Rictus, je schovaná i "Zeď miluji tě" (Le Mur des je t'aime) – pomník věnovaný lásce a zamilovaným, který v roce 2000 vytvořili umělci Frédéric Baron a Claire Kito. Na zdi z 612 tmavě modrých lávových dlaždic je věta "Miluji tě" vepsána celkem 311krát, a to ve více než 250 různých jazycích a dialektech světa, včetně toho českého – schválně, jestli ho najdete. Červené skvrny roztroušené po zdi navíc symbolicky představují úlomky rozbitého srdce, které se dohromady snaží znovu poskládat v jedno celé.

13. Rue crémieux

Poněkud zašitá ulička plná barevných baráčků – Rue Crémieux ve 12. pařížském obvodu, poblíž nádraží Gare de Lyon – je francouzským ekvivalentem londýnského Notting Hillu. Ulice byla pojmenována v roce 1897 po Gastonu Crémieuxovi, právníkovi a novináři, který bojoval za práva chudých a znevýhodněných. Svou dnešní pastelovou tvář ale získala teprve v 90. letech 20. století: v roce 1993 obyvatelé domluvili s radnicí dohodu, díky níž se ulice zbavila aut a dostala nový kamenný povrch, výměnou za renovaci fasád – a tak si každý majitel domu z 35 řadových domků zvolil vlastní pastelový odstín, od růžové přes modrou až po levandulovou.

14. Moulin Rouge

Kabaret založený v roce 1889 pařížskými podnikateli Josephem Ollerem a Charlesem Zidlerem – typický svým červeným větrným mlýnem na fasádě – patří k bezesporu nejikoničtějším symbolům Paříže. Umístěn byl záměrně na úpatí Montmartru, tehdy ještě spíše venkovské a nekonvenční čtvrti, kde rychle proslul bujarým životním stylem plným šampaňského, extravagance a odvázané zábavy. Právě zde se hned v úvodní sezóně zrodil legendární tanec kankán

Za více než 130 let existence si podnik prošel ohněm (kabaret v roce 1915 vyhořel, obnoven byl až v roce 1921), oběma světovými válkami i německou okupací, kdy sloužila jako oblíbený podnik nacistických důstojníků – přesto tu za války, s jistou kontroverzí, vystupovala i mladá Édith Piaf. Vystupovaly zde skutečně i další hvězdy, jako Frank Sinatra, Ella Fitzgerald, Liza Minnelli, Elton John nebo Ray Charles, a dodnes patří mezi symbol Paříže.

15. Muzeum Orsay

Občas nazývané muzeum impresionistů, otevřené 9. prosince 1986 v prostorách bývalého nádraží Gare d'Orsay, které nechal na přelomu 19. a 20. století postavit architekt Victor Laloux pro potřeby Světové výstavy v roce 1900. Nádraží ale poměrně rychle přestalo vyhovovat nárokům moderní dopravy (jeho perony byly příliš krátké pro delší vlakové soupravy) a od konce 30. let chátralo, než se prezident Valéry Giscard d'Estaing rozhodl budovu přeměnit na muzeum.Můžete zde obdivovat krásná (někdy dost zvláštní) díla Vincenta van Gogha, Paula Cézanna či Gustava Courbeta – muzeum totiž disponuje největší sbírkou impresionistického a postimpresionistického umění na světě, s téměř 1 100 obrazy z celkových přes 3 400 vystavených děl.

Najít tady můžete i jednu ze Soch svobody v Paříži a jedno z nejkontroverznějších děl na světě: Původ světa. Tento obraz Gustava Courbeta z roku 1866 patří dodnes mezi nejskandálnější díla celé historie umění.

Paříž má společně s celou aglomerací přes 12 milionů obyvatel a historii sahající až do 3. století před naším letopočtem, kdy na místě dnešního města na břehu Seiny sídlil keltský kmen Parisiů, po kterém dostalo město i své jméno. Řím pak oblast dobyl v roce 52 př. n. l. a založil zde osadu Lutetia.

Place de la Concorde, krásné náměstí, v jehož středu stojí obelisk z Luxoru, darovaný králi Ludvíku Filipovi egyptským místokrálem Muhammadem Alím – jde vůbec o nejstarší památku v celé Paříži, starou přes 3 300 let. Zajímavostí je, že podstavec obelisku slouží zároveň jako největší sluneční hodiny na světě.

Musée Rodin se slavnou sochou Myslitele, Centre Pompidou, kulturní centrum a galerie moderního umění proslulá svou kontroverzní konstrukcí obrácenou naruby (s potrubím a eskalátory vystavenými na fasádě), nebo La Grande Arche, moderní stavba ve tvaru vítězného oblouku ve čtvrti La Défense, dokončená v roce 1989 přesně na ose vedoucí od Louvru přes Vítězný oblouk – je toho tolik… a záleží už jen na tom, co vás zajímá a baví.

Paříž ve svém úžasném propojení tisícileté historie s neustále pulzující současností nabízí zážitky pro naprosto každého – ať už jste milovníci umění, architektury, gastronomie, nebo prostě jen chcete usednout do kavárny a pozorovat kolemjdoucí. My jsme se vám snažili ukázat to nejlepší z toho, co jsme za naše návštěvy stihli objevit, ale i tak platí, že Paříž se nedá nikdy vidět celá – a možná je to tak i lepší, vždy si totiž necháváte důvod se vrátit.