Náš původní plán vydat se směrem na sever do hor a města Theth kvůli počasí bohužel nevyšlo (podle místních byly v dubnu až 3 metry sněhu na silnicích). S tím bych byl však opatrný, protože Albánci a čísla v anglickém jazyce nejdou ruku v ruce. Nicméně jsme se rozhodli, že tomu budeme věřit a během několika desítek minut jsme museli vymyslet, jak a kam budeme pokračovat. Do našeho data plánovaného odletu zbývalo několik dní a my jsme se tedy dali do plánování. Jednou z alternativ bylo vrátit se zpět na jih k moři a připojit se k našim kamarádům, zajet si na jih do vnitrozemí, udělat si test a nakouknout do Srbska. To Srbsko bylo trošku komplikovanější, protože máme v pasu Kosovské razítko a víme jak se tyto 2 národy (ne)mají v lásce. V těchto případech nám zas moc nehrál do karet odlet, který jsme měli koupený z Prištiny v Kosovu. Možností jsme měli spoustu, ale vybrali jsme samozřejmě tu „nejlehčí“, projet za jediný den celou Albánii a vydat se na úplně opačný konec do města Korča, protože tento kout jsme během našeho měsíce v Albánii neprozkoumali.
Vydali jsme se další den v brzkých ranních hodinách směrem k našemu autobusu, který nás měl dovézt do hlavního města. Autobus byl úplně narvaný a my si připadali jak na základní škole. Nikdo z cestujících nemohl vydržet sedět na jednom místě déle než 20 minut, lidé stáli v uličkách a hluk v autobuse byl na úrovni koncertu AC/DC. Jeden z cestujících, který seděl poblíž řekl výběrčímu lístku, že jede do námi neznámého města na půli cesty, ale ve skutečnosti chtěl pokračovat až do Tirany (nejspíš aby ušetřil). Výběrčímu 40 km před hlavním městem došla trpělivost, zastavil autobus přímo na dálnici a mladík byl přinucen si vystoupit v mírném dešti uprostřed ničeho. Tuto techniku moc nedoporučujeme :D… Po 3 hodinách za 400 LEK (okolo 90 kč) jsme dorazili do cíle a my mysleli jen na to, že ta kratší cesta je za námi.
Došli jsme na hlavní autobusové nádraží v Tiraně, abychom k našemu překvapení zjistili, že jsme na špatném autobusovém nádraží a že musíme úplně jinam. Pokud máte namířeno směrem do měst Elbasan, Korce, Pogradec a dalších, která se nachází v jihovýchodní Albánii, musíte odjíždět ze speciálního autobusového nádraží „Terminali i Autobuzëve Juglindje“ (adresa zde). A tak jsme se vydali přes celou Tiranu na zmiňované nádraží do dalšího zcela narvaného minibusu. Tentokrát plného jak lidí, tak i krámů. Šofér a i majitel autobusu zároveň měl kufr narvaný pneumatikami a na zadních sedačkách si vezl snad celou obývací skřín z Ikea. Cestou jsme se zastavovali ve městě Elbasan na krátkou čuripauzu a po úmorných 6,5 hodinách jsme pozdě večer dorazili do Korča.
No, a co vlastně v Korča navštívit?
Ringjallja e Krishtit
Katedrála vzkříšení Krista v Korce je hlavním pilířem albánské pravoslavné církve. Katedrála se začala stavět i díky Řecké iniciativě v roce 1992 a byla dokončena o tři roky později. Předchozí katedrála v Korče pojmenovaná po svatém Jiřím byla totiž zničena komunistickými úřady v roce 1968. Peníze na stavbu získala již od zmiňovaných Řeků a také od ortodoxních věřících. Jestli se chystáte do Korče, tak tuto ikonu města nemůžete minout.
Mešita liaz Bej Mirahori
Mešita byla postavena v roce 1494 a dokončena v roce 1496 Iljazem Hodžou (také známým jako Iljaz Bey Mirahori od kterého získala jméno), který byl veteránem Istanbulského dobytí a zakladatelem města Korča. Podle spisovatele Sami Frashëriho byl postaven na základech kláštera, tehdy zasvěceného svatému Paraskevimu. Mešita Iliaz Mirahor byla prohlášena za náboženskou kulturní památku Albánie.
Hodinová věž
Tato osmanská hodinová věž pochází z 18. století a byla nedávno zrekonstruovaná. Nachází se ve starém bazaru hned vedle mešity. Věž s hodinami byla postavena v roce 1784 po dohodě mezi muslimskými Albánci a pravoslavnými Moscolopany (Moscopole bylo centrem aromanské menšiny v Albánii).
Národní muzeum vzdělávání
Muzeum je zřízeno v budově, kde byla 7. března 1887 otevřena první albánská škola, jinak známá jako Mësonjëtorja. Obsahuje historii albánského psaní a albánských publikací, například první albánskou abecedu od patriota Nauma Veqilharxhiho a druhou albánskou abecedu od Kostandina Kristoforidhiho.
Korča je stylové město, ve kterém se budete cítit příjemně a které má takovou tu „stylovou atmošku“. Krásné kavárny, výborný kebab, palačinky, hezké uličky, … Na město samotné stačí bohatě jeden den, ale pokud chcete klid a pohodu oproti rušným plážím na západě, doporučujeme se o pár dní zdržet. A chcete o jeden důvod víc proč se do Korce vydat? Tak třeba pivo!
Město Korce jsme si ještě naposledy prošli v dopoledních hodinách, znova nahodili bágly na záda a vyrazili směr Pogradec. Cesta trvá něco málo přes hoďku. Málokdy se stává, že chytnete spoj který v Pogradci končí. Proto nezapomeňte vystoupit. V Albánii pokud řidič vidí vyloženě turistu, zapamatuje si kam potřebuje jet a s úsměvem vás upozorní.
Pogradec, aneb viděli jsme do budoucnosti…
Psal se červenec roku 2019 a my jsme stáli v Severní Makedonii u kostela sv. Jovana Kaneo a odkryl se nám krásný pohled na Ohridské jezero. Tak trošku nás zajímalo co je na druhé straně…Vytáhli jsme naše offline mapy a byl to jakýsi PPP, PPOGR, POGRADEC… O kterém jsme nikdy předtím neslyšeli. Říkali jsme si jak by bylo „hustý“ se jednou ocitnout na druhé straně…A ejhle o necelé 2 roky později tu stojíme.
Pogradec je další z měst, které si prostě zamilujete. Se vším respektem k městu, tu není vůbec nic…,ale zároveň má svojí vlastní krásu. Klid a pohoda, to jsou 2 slova, která budeme mít vždy s Pogradcem spojená.
Není nad to si po téměř měsíci cestování po Albánii jen tak sednout a zapsat si vzpomínky do diáře, jen tak si sednout a koukat na vodu, hory a TOTÁLNĚ ROZPADLOU SOVĚTSKOU SKLUZAVKU.
Krásná procházka podél pláže města Pogradec…
A vlastně tu jedna památka je… malebný kostelík obklopený né tak malebnými paneláky 🙂
S městem máme však spojený i jeden nevšední zážitek. Tak trochu nás celý měsíc na cestách doprovázely předvolební kampaně 2 velikých stran. Konaly se totiž parlamentní volby! Na jedné byl Edi Rama, který je zároveň současným premiérem a na druhé byl Lulzim Basha, starosta Tirany. Celá Albánie tím žila… A Basha měl mít předvolební kampaň právě v Pogradci, 11. největším městě Albánie. Tisíce lidí očekávali jeho příjezd do města, lidé si brali žebříky, aby lépe viděli… A my jsme se jen tak procházeli večer městem podél pláže, když vedle nás zastavilo auto a z něho vyšel právě kandidát na premiéra.
Všichni se k němu rozeběhli, matky mu ukazovali své děti, trošku jsme si v tu ránu připadali jako kdyby snad kandidoval na papeže. Zároveň nám to ale připomnělo smutnou realitu, že mnoho lidí v Albánii skutečně trpí chudobou a dělají vše pro to, aby se měli lépe. Vidí zářnou budoucnost Albánského národa, který za minulých 100 let neměl velice slibnou minulost. A my jen doufáme, že Albánci a jejich nesmírná snaha, milost, vstřícnost, ochota a nevím co všechno jiného vylepší Albánii jméno ve světě. Protože za nás je to 100/10! Nikde ve světě nám neutkvělo v paměti tolik krásných vzpomínek, jako právě V Albánii. Děkujeme a už teď se těšíme zpět.
Naše poslední hlášení z Albánie v roce 2021, děkujeme že jste si o našich albánských dobrodružstvích četli.🙏 Jsme si jistí, že tohle rozhodně nebyla naše poslední návštěva Albánie!
Last Updated on 23 září, 2021 by Míša
