Severní Makedonie: Levná dovolená, o které jste možná nevěděli
Co je dobré vědět před cestou?
Severní Makedonie sice leží v Evropě, přesněji na Balkánském poloostrově, není však členem Evropské unie – roaming zde tedy zdarma nemáte. Před cestou si proto nezapomeňte data zablokovat, ať vás po návratu nepřekvapí nemile vysoký účet.
Co se týče cestovních dokladů, je to jednodušší, než by se čekalo: díky bilaterální dohodě mohou čeští občané do Severní Makedonie vstupovat nejen na pas, ale i na běžný občanský průkaz se strojově čitelnými údaji. My jsme nakonec zvolili pas, který se nám ostatně hodil i pro následnou cestu do Kosova.
Úředním platidlem je makedonský denár, jehož kurz se dlouhodobě pohybuje kolem 1 MKD = 0,40 Kč (aktuální kurz se samozřejmě mění, takže ho doporučujeme před cestou zkontrolovat). Z českých korun vám tam logicky nikdo peníze nevymění, takže si je vyměňte předem – ideálně za eura, která jsou ve směnárnách i v regionu univerzálně přijímaná. Možnost je i platit kartou, zde doporučujeme Revolut.
Zdravotní pojištění: Evropský průkaz zdravotního pojištění (ta obyčejná kartička od pojišťovny) v Severní Makedonii sice funguje, ale jen u smluvních lékařů a jen v případě akutních, život ohrožujících stavů. Rozhodně se proto vyplatí sjednat si před cestou i komerční cestovní pojištění – ušetří vám to případné nepříjemné překvapení.
Bezpečnost: Navzdory občasným obavám patří Severní Makedonie z hlediska kriminality a rizika terorismu mezi bezpečnější balkánské destinace – klidně bezpečnější než leckterá oblíbená západoevropská dovolenková destinace. Zvýšenou opatrnost je ale radno dodržovat v odlehlých horských oblastech při hranicích s Kosovem a Albánií, kudy vedou i pašerácké stezky, a mimochodem – celé území leží v seismicky aktivní zóně, takže drobná zemětřesení tu nejsou žádnou vzácností.
Registrace pobytu: Pokud nebydlíte v hotelu (ten vás zaregistruje automaticky), musíte se do 24 hodin od příjezdu osobně nahlásit na místní policejní stanici – bez tohoto potvrzení můžete mít problém při odjezdu ze země.
Počasí: Léto ve Skopje umí být opravdu nemilosrdné – teploty běžně šplhají ke 40 °C, a proto místní v červenci a srpnu raději prchají do hor. Ostatně přes 85 % rozlohy země tvoří hory, díky čemuž je Severní Makedonie po Černé Hoře druhou nejhornatější zemí Evropy.
Elektrika: Zásuvky jsou stejného typu jako u nás, takže žádný adaptér není potřeba.
Hlavní město: Skopje
Malé, ale o to útulnější hlavní město, které vás rozhodně překvapí. Skopje protíná řeka Vardar, jež symbolicky odděluje dvě části města s odlišným charakterem – jižní břeh, obydlený převážně etnickými Makedonci, a severní břeh se Starým bazarem, historicky spjatým s muslimskou a albánskou komunitou. Většina dnešních památek přitom nepůsobí tak starobyle náhodou – téměř celé historické centrum bylo zničeno při ničivém zemětřesení 26. července 1963, které během necelé půl minuty srovnalo se zemí přibližně 80 % města. Na obnově se tehdy podílela více než stovka zemí světa včetně USA a tehdejšího Sovětského svazu, a plán na přestavbu města vypracoval dokonce japonský architekt Kenzō Tange. Mnohé stavby, které dnes působí historickým dojmem, jsou tak ve skutečnosti poměrně mladé – vznikly totiž až v rámci poválečné obnovy.
Co se týče bezpečnosti, není čeho se obávat. Makedonci jsou nesmírně přátelský národ, který se s vámi i přes jazykovou bariéru rád dorozumí posunky a úsměvem. Jediné, na co si dát pozor, je běžná turistická ostražitost v okolí hlavního náměstí a restaurací v centru – jako v mnoha jiných evropských metropolích se i tady čas od času objevují dětští žebráci nebo drzejší náctiletí, kteří se v přeplněných uličkách nerozpakují sáhnout po vašich věcech. Rozumná míra opatrnosti s taškami a kapsami je tedy na místě, stejně jako kdekoli jinde na cestách.
Bohužel jsme si na Skopje z časových důvodů nemohli vyhradit ani jeden celý den, a tak jsme jeho návštěvu doháněli každý večer a po odpoledních. Nakonec jsme ale stihli téměř vše.
Doprava po městě.
První věc, která nás na Skopje zaskočila a zároveň nadchla, byla místní městská doprava. Po ulicích tu totiž jezdí celá flotila červených patrových autobusů, které na první pohled působí jako dovezené rovnou z Londýna. Kromě nich narazíte ve Skopje i na německé autobusy z druhé ruky, které si město pořídilo z Německa – a i tady nás pobavilo, že jeden z nich měl nad dveřmi stále ponechanou reklamu na erotickou seznamku. Volba dopravního prostředku je tedy jen a jen na vás 🙂
Abyste mohli využívat místní autobusy, je nutné si za necelých 50 makedonských denárů (v přepočtu kolem 20 Kč) zřídit místní kartu „Skopska Card" – obdobu londýnské Oyster karty, bez které se v autobusech neobejdete, jelikož jsou zcela bezhotovostní a řidič vám lístek na místě neprodá. Každá jednotlivá jízda vás pak vyjde na dalších přibližně 40 denárů (necelých 20 Kč). Centrum města je sice maličké a vše je v pěší vzdálenosti, ale pokud budete chtít navštívit kaňon Matka nebo Millennium Cross místní dopravou, kartu si zařídit musíte. My jsme za ni ve finále byli opravdu rádi.
Co v Severní makedonii navštívit ?
STARÁ (MUSLIMSKÁ) ČÁST
Návštěva historické části a obzvlášť Starého bazaru je naprosto skvělý zážitek. Tato tržnice je hned pod pevností Skopsko Kale a patří k největším a nejstarším svého druhu na Balkáně. První zmínka o této lokalitě sahají až do 12. století, plný rozkvět ale zažil za osmanské nadvlády. Přestože ho v minulosti opakovaně poškodila zemětřesení (naposledy to fatální z roku 1963) i obě světové války, dodnes si zachovává atmosféru staré orientální tržnice. Zastavte se v některé z místních restaurací na pravý turecký čaj a projděte si i místní krámky se suvenýry.
V muslimské čtvrti najdete i několik mešit, z nichž nejznámější a architektonicky nejcennější je Mustafa Pasha Mosque. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny okolních staveb přestála zemětřesení z roku 1963 bez větší úhony a patří tak mezi nejzachovalejší osmanské památky v celém Skopje.
Pevnost Kale
Ve staré části Skopje určitě navštivte pevnost Kale, ze které je nádherný výhled na celé město. Historie tohoto místa sahá až do 6. století a dnes v jejích útrobách najdete pozůstatky opevnění, archeologická naleziště i drobné muzeum s nálezy z výzkumu areálu.My jsme pevnost navštívili při západu slunce za zvuku muezzinů svolávajících k modlitbě z okolních mešit – naprosto neskutečná atmosféra, kterou umocňuje i výhled na panorama města, včetně Millennium Crossu na protějším kopci.
PRAVOSLAVNÁ + "MODERNÍ" ČÁST
Centrem celého Skopje je náměstí Makedonija s obří sochou a fontánou, kterou většina návštěvníků automaticky ztotožňuje s Alexandrem Velikým. Zajímavostí je, že socha oficiálně nese neutrální název „Válečník na koni" – kvůli dlouholetému diplomatickému sporu s Řeckem. Bronzová socha měří 12 metrů a spolu s podstavcem a fontánou dosahuje celkové výšky přes 20 metrů. Tato monumentální socha je jen špičkou ledovce – po celém Skopje totiž najdete stovky dalších soch historicky významných osobností i výjevů z běžného života obyvatel. V centru je i několik krásných pravoslavných kostelů, jako například Church of Saint Clement of Ohrid. A pokud vám evokuje pařížský Vítězný oblouk, netrefili jste se daleko – Severní Makedonie totiž má svou vlastní verziPorta Macedonia. Tento 21metrový mramorový oblouk na náměstí Pella byl postaven v roce 2012 na oslavu 20. výročí makedonské nezávislosti a jeho fasádu zdobí přes 190 čtverečních metrů reliéfů zachycujících výjevy z makedonské historie.
Kam vyrazit na výlet ?
Jezero Ohrid
Bez dalších nápadů, které by přesahovaly rámec běžného itineráře, by to nebyl kompletní výlet po Severní Makedonii. Fotografie kostelíka svatého Jana Teologa (Sv. Jovan Kaneo), tyčícího se na útesu nad jezerem Ohrid, patří k nejikoničtějším záběrům celé země, a návštěva tohoto skvostu byzantsko-arménské architektury z konce 13. století se tak přímo nabízí. Jediným úskalím je poloha na opačném konci Makedonie. Naštěstí je země natolik malá, že „druhý konec" v praxi znamená pouhých 170 kilometrů, které se po makedonských silnicích zvládnou zhruba za tři hodiny.
Zpáteční cestu je možné rovnou zabookovat po příjezdu přímo na přepážce autobusového nádraží. Zajímavým detailem je i to, že místní obyvatelé turisty v Ohridu tak úplně nečekají – i běžné dotazy na ubytování zde padají spíš v makedonštině než v angličtině, což jasně napovídá, že jde o lokalitu, kam masový turismus zatím příliš nedorazil. Píše se rok 2019 - uvidíme tedy jak to bude v budoucnu.
Ohridské jezero leží na hranici s Albánií, přímo u stejnojmenného města Ohrid. Samotná státní hranice prochází napříč vodní plochou a za dobré viditelnosti je albánský břeh jasně rozeznatelný. Plavky rozhodně patří do výbavy – jezero nabízí křišťálově čistou vodu, což není náhoda: s odhadovaným stářím 3 až 5 milionů let patří mezi nejstarší jezera Evropy a s hloubkou téměř 300 metrů zároveň mezi ty nejhlubší. Díky své jedinečné ekologii, s více než 200 endemickými druhy, je zapsáno na seznamu UNESCO – a to hned ze dvou důvodů, jak pro svou přírodní, tak kulturní hodnotu.Samotný Ohrid je pak takový malý poklad Severní Makedonie, kterému se ostatně díky množství církevních staveb přezdívá „Jeruzalém Balkánu". Vzhledem ke koncentraci památek na malé ploše stačí na základní prohlídku i jeden den, byť si každý návštěvník přeje zůstat déle.
Navštívit lze zejména:
Kostel svatého Jana Teologa v Kaneu – kostelík vyhlídkově posazený na útesu nad jezerem
Kostel svatého Klimenta a Pantelejmona
Samoilova pevnost
Kostel svaté Sofie
místní mešity
Kaňon Matka
Kaňon Matka leží nedaleko Skopje, zhruba 15–20 kilometrů jihozápadně od centra. Vyrazili jsme tam městským autobusem číslo 60 z hlavního autobusového nádraží. Cesta zabrala přibližně hodinu, protože autobus stavěl doslova každých pět metrů. Od zastávky je to ještě dalších 10–15 minut chůze do samotného kaňonu.
Zajímavostí je, že kaňon není zcela dílem přírody – jezero uprostřed něj vzniklo až v roce 1938 vybudováním přehrady na řece Treska, čímž se Matka stala první umělou vodní nádrží v tehdejší Jugoslávii. Kaňon je zároveň domovem deseti jeskyní, mezi nimi i jeskyně Vrelo, jedné z nejhlubších na Balkáně, a žije zde přes 20 % druhů hmyzu, které se nikde jinde na světě nevyskytují.
Určitě doporučujeme vyrazit do Matky už časně ráno – jde o oblíbené místo i mezi místními, kteří sem chodí koupat se a relaxovat, zvlášť o víkendech. Tip číslo dvě: předem si zjistěte jízdní řád na zpáteční cestu – odpoledne autobusy jezdí přibližně po dvou hodinách a poslední spoj odjíždí kolem 21. hodiny (ne v 18 hodin, jak bychom čekali – i tak jsme na to bohužel doplatili a museli jet zpátky taxíkem, navíc uprostřed nečekané bouřky, kdy nebylo kam utéct).
Podél kaňonu vede stezka, místy dokonce vybavená zábradlím. Problém je, že vede pouze po jedné straně řeky, takže se vracíte stejnou cestou zpět. My jsme to pojali jako příjemnou půlhodinovou procházku. Výhledy jsou tam fakt nádherné!
V kaňonu Matka se dá stihnout hned několik zábavných aktivit za jedno odpoledne. Hned za vstupem najdete „plovoucí" restauraci – pravděpodobně jednu z nejmalebněji položených restaurací, jaké jsme kdy navštívili. A pozor: pro Čechy je tu stále neskutečně levno! Dva saláty a víno s pivem nás vyšly zhruba jako oběd v pražské restauraci mimo centrum.
Hned vedle restaurace se nachází půjčovna kajaků a lodiček – jednoduché jednomístné kajaky tu půjčují od zhruba 200 makedonských denárů (necelých 80 Kč) na půl hodiny, dvoumístné pak o něco výše. Původně bylo na programu půjčení kajaku, ale moc jsme si nevěřili (a nechtěli jsme vykoupat všechny naše věci). Vydali jsme se tedy na projížďku lodí, jejíž trasa obvykle vede až k jeskyni Vrelo – jedné z nejhlubších podvodních jeskyní na světě, s odhadovanou hloubkou přes 300 metrů – za cenu kolem 400 MKD (cca 160 Kč) na osobu. Nejlepší na tom bylo, že loď s kapacitou pro dvacet lidí jsme měli úplně pro sebe.
Další aktivita, která rozhodně stojí za to, je výšlap ke klášteru svatého Mikuláše Ševského (Saint Nikola Shishevski Monastery). Připravte se – je to pořádná makačka! Zhruba 20–30 minut prudkého stoupání převýšením kolem 180 metrů, přes kamení a popadané klacky, sem tam zahlédnete v křoví hada (Balkán je totiž domovem růžkatce, nejjedovatějšího hada jižní Evropy, takže obezřetnost je namístě) – ale ten pocit nahoře je k nezaplacení. Samotný klášter pochází ze 14. století.
Pokud se tam vydáte, můžete se poohlédnout po nožce od stativu, kterou jsme tam záhadně ztratili. Pro dobrodruhy je poblíž i možnost přespání v místním hostelu přímo v kaňonu. Pokud chcete tuto túru absolvovat, musíte si na obě cesty zaplatit převozníka na druhou stranu kaňonu – jednosměrná plavba vyjde na zhruba 40 makedonských denárů (necelých 20 Kč). Před cestou zpět k půjčovně je potřeba upozornit na sebe úderem na gong zavěšený na stromě u vyhlídky – tradiční způsob, jak dát převozníkovi na druhé straně vědět, že jste připraveni k odvozu (klasické kladívko jsme tam nenašli, ale kdo ví, možná to místní za ta léta vyměnili). Nás na vrcholku zastihla bouřka, takže jsme celý kopec sjeli doslova po zadku a do gongu mlátili jak šílenci. Měli jsme strach, že nás tam nechají a nám druhý den uletí letadlo.
Na kolik nás tenhle výlet vyšel ?
30.6. - 5.7. 2019
Autobus do Budapešti: 350 Kč
Letenky Budapešť-Skopje: 1100 Kč
Ubytování: 1 128 Kč
Výlety: 600 Kč
Letenka z Budapešti do Prahy: 700 Kč
=
3 878 Kč / osoba
+ samozřejmě nějaká dodatečná útrata za jídlo, vodu atd. Ta záleží na vás
Severní Makedonie tak nakonec potvrdila přesně to, co jsme od ní čekali – malá, nedoceněná země plná kontrastů, kde si za pár kaček užijete starobylé bazary, brutalistickou i antickou architekturu, křišťálová jezera i divoké kaňony, a to vše během pár dnů. Rozhodně nejde o žádnou nudnou tranzitní zastávku na cestě někam jinam, jak by se na první pohled mohlo zdát – naopak, je to destinace, která si zaslouží vlastní místo v itineráři.