Norsko – pro nás bezesporu nejkrásnější země Evropy, země drsné, a přesto strhující severské divočiny, tisíců fjordů vyrytých do skalnatého pobřeží ledovci a mimochodem i domov nejdražších jogurtů světa. Norsko pro nás navíc nese hluboce osobní význam: právě během cesty napříč Skandinávií jsme se totiž poznali. Tuto cestu jsme podnikli v roce 2016 a vzpomínky na ni v nás žijí dodnes, stejně živé jako tehdy. Dohodli jsme se proto, že si ji po deseti letech, tedy v roce 2026, zopakujeme. Norsko... už se na tebe těšíme – a naše peněženky bohužel také, neboť Norsko patří dlouhodobě k nejnákladnějším zemím Evropy.
Ze všech skandinávských zemí, z nichž každá má své nezaměnitelné kouzlo, pro nás jednoznačně zůstává Norsko na pomyslné první příčce. Jeho krásu ještě umocnilo počasí, jako by si ho člověk objednal na míru – provázelo nás po téměř celou dobu cesty, s výjimkou právě Nordkappu, kde nás přivítala hustá mlha.
Naší úvodní norskou zastávkou se stal ostrov Magerøya – jiný, půvabnější svět, ukrytý v tichu a nedotčené přírodě, kde se podél pobřeží krčí tradiční dřevěné domky natřené charakteristickou červenou barvou (tzv. rorbuer, původně rybářská obydlí). V dnešní době oblíbený cíl instagramových fotografů, tehdy ještě zdaleka ne tak proslulý. Zkrátka místo, kam se člověk v duchu vrací s představou, že by si zde jednou rád užil zasloužený odpočinek – pokud ovšem počasí zrovna přeje, neboť ostrov leží už za polárním kruhem, na samotném severu Norska, a s Nordkappem jej spojuje dlouhý podmořský tunel vedoucí až 212 metrů pod hladinou moře.
Prvním bodem na našem seznamu byl právě Nordkapp, doslova přeloženo "Severní mys". Ačkoli bývá běžně mylně považován za nejsevernější bod kontinentální Evropy, toto prvenství ve skutečnosti náleží nedalekému skalnímu výběžku Knivskjellodden, ležícímu asi 1,5 kilometru dále na severozápad – k němu se lze dostat po několikahodinové turistické stezce. Místo poprvé pojmenoval již v roce 1553 anglický mořeplavec Richard Chancellor, hledající severovýchodní cestu do Asie. Dnešní ikonou mysu je kovová socha zeměkoule z roku 1978, u níž si téměř každý návštěvník pořídí povinnou vzpomínkovou fotografii.
Prvním bodem na našem seznamu "what to see" byl samotný Nordkapp, doslova přeloženo jako "Severní mys". Byť bývá běžně mylně považován za nejsevernější bod kontinentální Evropy, toto prvenství ve skutečnosti náleží nedalekému skalnímu výběžku Knivskjellodden, ležícímu přibližně o 1 500 metrů severněji. Celá oblast je vzdálena přibližně 2 000 kilometrů od severního pólu – otužilejší povahy by se sem teoreticky mohly vydat i vpluvat.
Za příznivého počasí je z Nordkappu možné pozorovat proslulé "půlnoční slunce", které v letních měsících vůbec nezapadá pod obzor, nebo naopak – v zimním období – polární záři rozehrávající se na nočním nebi. Symbolem mysu je od roku 1978 kovová socha glóbusu, umístěná na vyvýšeném betonovém podstavci přímo nad útesem.
Vstup do areálu je zpoplatněn, po zavírací době je však možné vyhlídkovou plošinu navštívit zdarma – návštěvník ovšem nemá přístup do samotné budovy, v níž se nachází muzeum, kaple, několik restaurací, vyhlídková terasa, kinosál, obchod se suvenýry a nejsevernější evropská pošta.
Nám osobně počasí zrovna dvakrát nepřálo – z půlnočního slunce jsme zahlédli jen nepatrný výsek prosvítající skrz mraky. Pokud vás však netlačí čas, rozhodně doporučujeme zdržet se déle a pečlivě sledovat předpověď počasí – ta totiž na Nordkappu rozhoduje o všem.
Dalším z našich cílů se stala Alta – malebné městečko s bohatou a překvapivě starobylou historií. Jeho hlavní turistickou atrakcí, kterou jsme rovněž navštívili, jsou proslulé skalní rytiny zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, jejichž stáří se odhaduje až na 6 200 let a které patří k nejstarším dochovaným památkám na území celého Norska. Alta samotná leží hluboko za polárním kruhem a je vůbec nejseverněji položeným městem světa s více než deseti tisíci obyvateli. Díky své výhodné poloze a jasné obloze je zde navíc ideální místo pro pozorování polární záře – tip pro ty, kdo plánují zimní výlet za tímto nočním úkazem.
Alta se ukázala jako opravdu zajímavá zastávka – v rámci areálu skalních rytin jsme si udělali příjemnou procházku a měli i štěstí spatřit polární lišku.
Nádherná oblast severního Norska, kde jsme si dopřáli jen několik krátkých zastávek – ono je tu totiž fotogenické doslova každé místo, a kdybychom zastavovali co pár desítek metrů, nikam bychom se ten den nedostali. Lyngenské Alpy, rozkládající se na stejnojmenném poloostrově v kraji Troms, patří k nejpůsobivějším pohořím severního Norska: hory se tu zvedají přímo z hladiny fjordů a jejich hřebeny hostí přes 140 ledovců a více než padesát vrcholů vyšších než 1 300 metrů. Krajina, která tak trochu působí, jako by sem někdo přenesl kus Alp až za polární kruh.

Po cestě jsme se ještě zastavili u šestisetmetrových peřejí Malselvfossen, proslulých hojným výskytem lososů. Tento úsek řeky Målselva bývá dokonce přezdíván "norský národní vodopád" a patří k nejvyhledávanějším lososovým lokalitám v celém Norsku. Byl to nezapomenutelný zážitek sledovat naživo, jak se řeka valí obrovskou masou vody a lososi se s neuvěřitelnou vytrvalostí prodírají proti proudu. Rozhodně doporučujeme – jde o skvělý zážitek, který za krátkou zastávku rozhodně stojí.

Jednou z kratších, ale opravdu půvabných zastávek v Nordlandu je i moderní skulptura "Steinhuset" (Kamenný dům) od dánského architekta a sochaře Bjørna Nørgaarda. Dílo z roku 1995 svým tvarem odkazuje na tradiční norské dřevěné stavové kostely, na rozdíl od nich je ale vytesáno z místní žuly a stejně jako ony je orientováno ve směru východ–západ. Sochu, vysokou přes pět metrů, tvoří tři patra z granitových trámů zdobených jemnými rytinami, a je součástí širšího uměleckého projektu Skulpturlandskap Nordland, v jehož rámci vznikla po celém kraji řada monumentálních děl přímo zasazených do zdejší krajiny.

Jedním z míst, která jsme v Norsku navštívili, bylo souostroví Lofoty. Toto souostroví dodnes považujeme za jedno z nejkrásnějších míst na světě – ostatně i prestižní magazín National Geographic jej zařadil mezi tři nejpřitažlivější ostrovní destinace planety. Nachází se na úplném severu Norska, přibližně 100–300 km od severního polárního kruhu (záleží, na kterém z ostrovů se zrovna nacházíte). Tvoří jej přibližně osmdesát ostrovů, z nichž jsou ale mosty nebo tunely propojeny pouze ty nejvýznamnější.Typickým prvkem zdejší krajiny jsou dřevěné "sušáky" na ryby, které potkáte téměř v každé rybářské vesnici. Rybolov je totiž už po staletí hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Od poloviny ledna do poloviny dubna se tu každoročně koná tradiční lov ryb, jehož se účastní stovky rybářských lodí z celého Norska i okolních zemí. Hlavním úlovkem jsou tresky, které se poté suší na vzduchu a vyváží pod názvem tørrfisk – jedna z nejproslulejších norských specialit, dodnes žádaná po celém světě, zejména pak v Itálii a Portugalsku.
Reine
Ne nadarmo byla tahle vesnička několikrát vyhlášena nejkrásnější vesnicí Norska. Jde o jedno z nejikoničtějších míst Lofot i celého Norska – malebnou rybářskou vesničku na ostrově Moskenesøya, jejíž pohled znáte pravděpodobně z titulních stran nejednoho průvodce nebo brožury o Norsku.Nad vesnicí se tyčí hora Reinebringen (448 m n. m.), na kterou byly krátce před naší návštěvou, v roce 2019, vybudovány kamenné schody – dílo nepálských šerpů, kteří jich na strmý svah položili přes tisíc pět set. Výšlap tak vede téměř výhradně po schodech, ale odměnou je jeden z nejikoničtějších výhledů celého Norska: panorama vesnice Reine, okolních ostrůvků a fjordu, který se odtud rozprostírá jako z pohlednice.
Å
Název malé vesničky Å znamená v překladu něco jako "malý horský potok" a je zároveň posledním písmenem norské abecedy – příhodně tak leží na úplném konci silnice, která protíná celé souostroví Lofoty. Se zbytkem Lofot je Å propojena silnicí krále Olafa, jež právě zde, na jižním cípu ostrova Moskenesøya, definitivně končí.Velkou část vesnice tvoří rybářský skanzen s budovami starými až sto padesát let – najdete zde typické rybářské domečky rorbu, loděnice, kovárnu i pekárnu, a sídlí zde rovněž Norské rybářské muzeum a Muzeum sušených ryb, které přibližuje více než tisíciletou historii obchodu se sušenou treskou.
Henningsvær – jízda na rychločlunu
Pokračovali jsme do další rybářské vesničky, kde jsme měli možnost vyrazit na rychločlunu na moře a pozorovat tuleně v jejich přirozeném prostředí – šlo o naprosto úžasný zážitek. Dostali jsme slušivou žlutou nepromokavou kombinézu a pak už se jen drželi zuby nehty, protože si člun na vlnách pořádně užíval. V každém případě skvělý adrenalinový zážitek, který k návštěvě norského pobřeží patří stejně neodmyslitelně jako sušené tresky.
Svolvær
Svolvær je hlavní a zároveň největší město celého Lofotského souostroví, sloužící jako jeho přirozená brána i administrativní centrum kraje Vågan. Žije zde přibližně 4 300 lidí, avšak během rybářské sezóny, probíhající od února do dubna, se tento počet vlivem přílivu rybářů z celého severního Norska prakticky zdvojnásobí.Ve městě najdete kavárny, umělecké galerie i restaurace, a nad jeho střechami se navíc tyčí nápadný skalní útvar Svolværgeita (589 m), oblíbený cíl horolezců. Nechybí ani turistické centrum, kde vám ochotně poskytnou brožury a informace o celém souostroví.
Nusfjord
Jedna z nejmalebnějších rybářských vesniček na celém souostroví. Jde o osadu s dnešní podobou z konce 19. století, přestože její historie coby rybářského sídla sahá mnohem hlouběji – až do 17. století, a archeologické nálezy dokládají rybolov v této lokalitě už v raném středověku. Nusfjord je považován za nejzachovalejší rybářskou vesnici v celém Norsku a jako pilotní projekt UNESCO pro ochranu tradičních dřevěných staveb je dodnes prakticky nedotčen moderní zástavbou. Nachází se na jihovýchodě ostrova Flakstadøya a je obklopen vysokými, strmými skalisky, která z ní dělají jedno z nejfotogeničtějších míst celých Lofot.
"Zrcadlo"
Zajímavé místo ležící asi 25 kilometrů od města Svolvær. Dvoumetrové zrcadlo ze skla a nerezové oceli, dílo amerického umělce Dana Grahama, bylo dokončeno v roce 1996 a odráží nádhernou norskou krajinu (pokud si zrovna takhle šikovně nestoupne zbytek návštěvníků). Stejně jako "Kamenný dům" v Evenes je i tato instalace součástí rozsáhlého uměleckého projektu Skulpturlandskap Nordland, v jehož rámci vzniklo v celém kraji Nordland na tři desítky děl od umělců z celého světa, propojujících moderní umění s drsnou severskou krajinou.
Sund
Jedna z nejstarších lofotských rybářských komunit – se nachází na jihu ostrova Flakstadøya. Navštívili jsme tu malé přístavní "foto místo" se Sund Fiskerimuseum, kde jsme si mohli prohlédnout staré lodě a rybářské náčiní. Nedaleko muzea navíc funguje tradiční kovárna, proslulá ručně kovanými kormorány – oblíbeným lofotským suvenýrem, který místní kovář vyrábí přímo před očima návštěvníků.




Zastavili jsme se i u muzea Arctic Circle Centre, které bylo otevřeno v roce 1990 na hranici národních parků Saltfjellet a Svartisen. Nápadná stavba ve tvaru disku, občas přezdívaná "UFO", je protnuta samotným norským polárním kruhem, který je uvnitř budovy vyznačen – i když díky pomalému posunu zemské osy dnes linie kruhu neprochází přesně jejím středem, jak tomu bylo při otevření. Odsud si můžete poslat pohlednici se speciálním razítkem, koupit nálepku (jako já) "I have crossed the Arctic Circle – Překročil jsem polární kruh" nebo si nechat vystavit oficiální certifikát o překročení polárního kruhu.

Město Mo i Rana leží v kraji Nordland přibližně 80 km jižně od polárního kruhu, díky čemuž se mu přezdívá "Polarsirkelbyen" – Město polárního kruhu. Zajímavostí je jedenáctimetrová žulová socha Havmann ("Muž z moře"), stojící přímo v místním zálivu Ranfjord. Dílo proslulého britského sochaře Antonyho Gormleyho (autora slavného Anděla Severu v Anglii) vzniklo v roce 1995 jako součást uměleckého projektu Skulpturlandskap Nordland, se kterým jste se cestou potkali už u Evenes i nedaleko Svolværu. Šedesátitunová socha byla vytesána ze sedmi bloků arktické žuly a podle Lonely Planet stojí věčně po kolena ve vodě, zády k městu, a upřeně hledí do dáli přes fjord.

Krásný a zároveň nesmírně silný vodopád na Vefsně, nejdelší řece kraje Nordland. Vodopád není nijak vysoký (cca 12 metrů), zato je přibližně 20 metrů široký a vodní masy se přes něj valí s obrovskou silou. Jméno vodopádu není náhodné – "laks" totiž norsky znamená "losos" a místo bývalo po staletí jedním z nejvýznamnějších lovišť lososů v celém severním Norsku, kde ryby táhnoucí proti proudu doslova skákaly přes skalní stupně jako po schodech.
Naší poslední zastávkou bylo třetí největší norské město Trondheim. Ačkoliv toto město neleží na severu jako předchozí zastávky, do článku jsme ho přesto chtěli zařadit.Ve městě se nachází katedrála Nidaros, která je podle mnohých považována za nejkrásnější gotickou stavbu severní Evropy a je zároveň největším gotickým chrámem v celé Skandinávii. Její bohatě zdobené západní průčelí zdobí celkem 44 soch vytvořených mezi lety 1905 a 1983, inspirovaných biblickými postavami i norskou historií – pokud máte dalekohled nebo dobré přiblížení na foťáku, můžete mezi nimi objevit i drobné, snadno přehlédnutelné detaily.

Tímto naše norské putování napříč Skandinávií uzavíráme – od arktického Nordkappu, přes skalní rytiny v Altě, drsnou krásu Lyngenských Alp až po pohádkové Lofoty a majestátní katedrálu v Trondheimu. Norsko nás dostalo úplně jinak, než jsme čekali: krajina se tu mění doslova každých pár kilometrů, jednu chvíli stojíte na konci světa u ledového oceánu, o pár hodin později zase fotíte červené rybářské domečky u tyrkysového fjordu.
Ano, je to země pro otužilejší peněženky – ale za ty výhledy, tu nekonečnou přírodu a atmosféru, kterou nikde jinde nezažijete, to podle nás stojí za každou korunu. A jak jsme zmínili už v úvodu, tahle cesta pro nás má i osobní kus srdce – proto se sem po deseti letech, v roce 2026, chystáme znovu. Třeba tedy tenhle článek nebude poslední, co jsme o Norsku napsali.Pokud váháte, jestli si Norsko přidat na cestovatelský seznam – jednoznačně ano.
A pokud si nevíte rady, kde začít, klidně se vraťte k tomuto článku a poskládejte si trasu podle našich zastávek – od Nordkappu po Trondheim vás povede přímo napříč tím nejkrásnějším, co severní Norsko nabízí.