Gruzie za týden: Kompletní rozpočet a itinerář naší cesty
Gruzie za týden? Možná se to zdá jako málo času, ale věřte nám, že i během sedmi dní můžete zažít neuvěřitelné dobrodružství! Od rušných ulic Tbilisi přes přímořské Batumi až po majestátní vrcholky Kavkazu. Gruzie nás překvapila svou rozmanitostí, pohostinností místních obyvatel i tím, jak dostupné může cestování být. Do Gruzie jsme vyrazili v létě 2018, kdy ještě nebyla mezi turisty tak populární jako dnes. A přestože nejsme žádní velcí horalové a několikadenní treky nejsou úplně pro nás, tahle země si nás okamžitě získala.
Během jednoho týdne jsme procestovali Batumi, Tbilisi, historickou Mcchetu, horskou oblast Kazbegi i Kutaisi. Ochutnali jsme spoustu skvělého jídla, poznali úžasné lidi a zažili několik situací, na které dodnes se smíchem vzpomínáme. Co v článku najdete? Naši týdenní cestu po Gruzii, tipy na zajímavá místa, praktické zkušenosti s cestováním po zemi a podrobný rozpočet. Prozradíme vám také, kolik nás týden v Gruzii stál a jaká dobrodružství nás cestou potkala.
Kde se vzal nápad jet do Gruzie? Upřímně, bude to znít jako neskutečné cestovatelské klišé, ale všechno začalo knížkou. Konkrétně knihou Ladislava Zibury Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii z roku 2017, ve které autor – čtenáři známý i coby "princ Ládík" díky svým předchozím bestsellerům – putuje po nejzapadlejších koutech Kavkazu a s typickou sebeironií a humorem líčí setkání s místními, jejich pohostinností a sovětskou nostalgií. Při čtení se mi hrnuly slzy smíchu do očí, a po dočtení se mi v hlavě zrodil jasný nápad: takovouhle "super srandu" prostě musíme zažít taky!
Nezapomeňte si přečíst náš článek Gruzie: 10 zajímavostí, které vás opravdu překvapí.
Praktické informace před cestou do Gruzie
Jak se domluvit v Gruzii? Naše zkušenost!
Neumíte jazyky? Nevadí – Gruzínci na tom místy nejsou o moc lépe. Jednou z výhod (i nevýhod, záleží na úhlu pohledu) je totiž jazyková bariéra. Gruzínština patří do zcela svébytné kartvelské jazykové rodiny, která nemá prokázanou příbuznost s žádnou jinou jazykovou skupinou na světě, a píše se unikátním písmem mchedruli o 33 znacích – bez jakékoli podobnosti s latinkou nebo azbukou. Není se tedy co divit, že s angličtinou jsme se v roce 2018 mimo Tbilisi téměř nesetkali (mladší generace ji ovšem v posledních letech dohání čím dál rychleji, zejména ve velkých městech).
Díky tomu vznikala spousta vtipných situací, které si prostě nemůžete jen tak vymyslet. Většinou jsme se spoléhali na pantomimu nebo zvukové efekty, abychom nějak naznačili, co vlastně chceme.
Největší veselí jsme zažili v lékárně, kde jsme sháněli něco na štípance od komárů (a těch je tam vážně neskutečné množství). Paní prodavačka si po našem divadelním výstupu, imitujícím bzučícího komára, co štípe do ruky, nejistě odvodila: „Ehm? Epilátor?“
Pokud jste někdy měli ve škole ruštinu a teď se v paměti pachtíte po zbytcích slovíček, určitě se domluvíte lépe než my – ruština totiž mezi starší generací (typicky lidmi nad 35 let, kteří vyrůstali ještě v Sovětském svazu) stále funguje jako běžný komunikační jazyk. My jsme se nakonec naučili alespoň pár základních gruzínských slovíček, abychom dokázali pozdravit a poděkovat.
Peníze v Gruzii: Měna, směnárny a ceny
Na gruzínské lari asi jen tak v českých směnárnách nenarazíte – místní měna se do Česka běžně nedováží, a proto je nejrozumnější vyměnit si peníze v ČR na eura (případně dolary, které Gruzie rovněž ochotně přijímá) a teprve v Gruzii je proměnit na lari. Kurz se dlouhodobě pohybuje kolem 1 GEL = 9–10 Kč.
Rozhodně si neměňte peníze hned na letišti, kde bývá kurz tradičně nejméně výhodný – lepší je vyměnit si na letišti jen menší obnos na cestu do centra a zbytek pak proměnit postupně v některé z četných směnáren přímo ve městě, kde se kurzy mezi jednotlivými směnárnami mohou lišit a vyplatí se je porovnat. Platební karty jsou dnes ve větších městech (Tbilisi, Batumi, Kutaisi) přijímány už poměrně široce, přesto se hodí mít u sebe i hotovost, zvlášť mimo turistická centra a na venkově.
Ceny v Gruzii jsou oproti Česku výrazně nižší – oběd v běžné restauraci vyjde na cca 15–30 lari (135–270 Kč) na osobu, tradiční plněné taštičky chinkali na 10–20 lari za deset kusů a oblíbené chačapuri seženete v pouličních "hladových okénkách" už od 1 lari. Levněji vás vyjde i doprava mezi městy místními sdílenými maršrutkami, obvykle za cenu kolem 10 lari na trase mezi většími městy.
Gruzínská kuchyně: Co ochutnat?
Dovolíme si podotknout, že Gruzie je snad první zemí, kde jsme se opravdu nebáli podívat na závěrečný účet v restauraci. Vyzkoušeli jsme snad vše, co gruzínská kuchyně nabízí – od chačapuri, tradičního chlebového pečiva plněného sýrem (existuje hned několik regionálních variant, tou nejznámější je lodičkovitá adžarská verze s vejcem a máslem uprostřed), přes churchchelu, sladkou pochoutku z navlečených ořechů namáčených ve zahuštěné hroznové šťávě – místním obdobě "gruzínské Snickers tyčinky" – až po chinkali, plněné taštičky připomínající knedlíčky, které se tradičně jedí rukama a bez příboru, aby se nerozlila jejich šťavnatá náplň. Gruzie má opravdu výbornou a nesmírně pestrou stravu, silně ovlivněnou jak evropskou, tak orientální kuchyní.
Doprava v Gruzii: Autobusy, maršrutky a MHD
K dopravě po Gruzii jsme využívali místní MHD a dálkové autobusy. Raději se připoutejte, pokud zrovna budete mít štěstí a bezpečnostní pásy budou vůbec k dispozici. Městská hromadná doprava je v Gruzii neskutečně levná záležitost – jedna jízda vás v Tbilisi vyjde na pouhé 1 lari (necelých 10 Kč), a půjčení auta se tak prakticky ani nevyplatí.
Zajímavostí je, že například v Tbilisi a Kutaisi pod MHD spadají i lanovky. V hlavním městě jde o moderní kabinkovou lanovku spojující park Rike s pevností Narikala, otevřenou v roce 2012 jako náhradu za starší sovětskou lanovku, jejíž provoz byl kdysi ukončen po tragické nehodě. Naproti tomu ta kutaiská, spojující obě strany města přes řeku Rioni, jezdí ve stejné nostalgické, osmimístné podobě už od roku 1961 – v poněkud drsnějším, "sovětštějším" stavu, ale o to autentičtějším zážitku.
Přejezdy mezi jednotlivými městy jsme absolvovali dálkovými autobusy se společností Metro Georgia – jízdenky jsme kupovali den před odjezdem přímo na autobusovém nádraží.
Vstup do Gruzie: Potřebují Češi vízum?
Dobrá zpráva pro plánování – jako občané České republiky (a obecně občané EU) nepotřebujete do Gruzie žádné vízum. Stačí platný cestovní pas (v ideálním případě s platností alespoň dalších šest měsíců od plánovaného data odjezdu) a můžete vycestovat rovnou. Gruzie totiž patří mezi země s jedním z nejvelkorysejších bezvízových režimů na světě – českým turistům umožňuje pobyt až po dobu jednoho roku (365 dní) bez nutnosti řešit jakoukoliv žádost předem. Nicméně doporučujeme před vaši cestou navštívit stránku MZV.
Při vstupu do země vás na hranicích nebo letišti může celník požádat o doplňkové doklady, jako je zpáteční letenka nebo doklad o ubytování, v praxi se ale s podobnou kontrolou u běžných turistů setkáte jen výjimečně. Vzhledem k tomu, jak vstřícná je gruzínská imigrační politika, patří administrativní stránka cesty rozhodně mezi ty nejmenší starosti, které si s plánováním výletu do této země musíte lámat hlavu.
Internet v Gruzii: SIM karta a mobilní data
Sehnat si v Gruzii lokální SIM kartu je otázka pár minut a rozhodně se to vyplatí – ceny mobilních dat patří k nejnižším v celé Evropě. Na letišti v Tbilisi najdete hned v příletové hale stánky všech tří hlavních operátorů – Magti, Silknet (dříve Geocell) a Cellfie (dříve Beeline) – které fungují nonstop, takže SIM kartu seženete i uprostřed noci. K registraci budete potřebovat pas, žádné výjimky se nekonají.
Nejlepší pokrytí, a to i v horských a odlehlejších oblastech, nabízí Magti, jehož síť pokrývá zhruba 90 % území země – pokud se tedy chystáte i mimo Tbilisi a Batumi, je to jasná volba. Turistický balíček s několika gigabajty dat na 15 dní vyjde běžně na 15–25 lari (cca 135–225 Kč). Stánky přímo na letišti bývají o něco dražší než kamenné prodejny ve městě, takže pokud vám nevadí počkat, vyplatí se SIM kartu koupit až v centru.
Alternativou je pořízení e-SIM karty ještě před odletem z domova, což oceníte hlavně v případě pozdního nočního příletu, kdy se u přepážek na letišti mohou tvořit fronty.
Ubytování v Gruzii
Ubytování v Gruzii není nijak drahá záležitost – v malých penzionech a domácích ubytováních mimo velká města se ceny pohybují už od zhruba 15–20 dolarů za noc, hostelová postel v Tbilisi vás vyjde na 8–14 dolarů. My jsme si ho zajišťovali už předem, protože jsme cestovali v hlavní letní sezóně, kdy ceny (a poptávka) citelně rostou. Víme, že někteří cestovatelé si zajišťují jen ubytování na první noc a pak se nechají "ukecat" gruzínskými babuškami přímo na místě – tehdy to ale nebyl náš styl a preferovali jsme jistotu střechy nad hlavou 🙂
Dobrodružství jsme si ale i tak užili dostatek, a to co se ubytování týče. První dvě noci jsme strávili v domácí pracovně u moc milé paní Tiny, další tři noci na půdě (ano, na půdě, ano, bylo tam vedro) u jedné fajn gruzínské rodinky, a poslední noc – tu jsme si dopřáli v pořádně královském hotelu.
Gruzie za týden: Naše cesta začíná!
Praktické vybavení na cestu do Gruzie je překvapivě minimalistické – s výjimkou spolehlivé obuvi, bez které se cestovatel v této hornaté zemi neobejde, není potřeba prakticky nic navíc. Malý příruční batoh zahrnutý v základní cenové kategorii letenky (typicky u nízkonákladových dopravců jako Wizz Air, který provozuje přímé spojení Praha–Kutaisi) tak většině cestovatelů plně postačí. Kdo plánuje letní návštěvu, měl by počítat s vysokými teplotami, které v Gruzii v létě běžně dosahují extrémních hodnot.
Prvním cílem bývá zpravidla Batumi, přístavní město ležící na pobřeží Černého moře v těsné blízkosti hranic s Tureckem. Vzhledem k tomu, že itinerář po Gruzii obvykle zahrnuje značné množství chůze mezi jednotlivými památkami a přírodními lokalitami, je kvalitní obuv skutečně na místě.
Náš přílet na letiště v Kutaisi
Do Kutaisi jsme přiletěli uprostřed noci. Naštěstí jsme měli předem zakoupený transfer do Batumi (vzdáleného zhruba 150 kilometrů, cesta trvá běžně dvě až tři hodiny), který nabízela přímo společnost Wizz Air za 160 Kč na osobu. Moc jsme si pod pojmem "transfer" nedokázali nic konkrétního představit – to, v čem jsme nakonec tuto jízdu absolvovali, nás ale rozhodně zaskočilo.
Čekala na nás polorozpadlá dodávka, řidič neuměl ani slovo anglicky a řídil jako o závod. Ostatně agresivní styl jízdy patří na gruzínských silnicích k běžné realitě, na kterou musí být zahraniční návštěvníci předem připraveni. Sedačky nedržely pevně v podlaze a o bezpečnostních pásech bychom si mohli nechat jen zdát. Většinu jízdy jsme strávili vzorně v protisměru a jednou jsme téměř nabourali – zkrátka "Welcome to Georgia", tedy takové to typické gruzínské přivítání.
Batumi: Přímořské město plné kontrastů
Batumi je přímořské letovisko ležící jen asi 20 kilometrů od hranic s Tureckem. Nachází se v Autonomní republice Adžárie a je jejím hlavním městem. V porovnání se zbytkem Gruzie skutečně bije do očí – a není divu, přezdívá se mu totiž „Las Vegas Černého moře". Město hostí přes deset luxusních kasin, která ročně přilákají miliony zahraničních návštěvníků, přičemž právě turečtí hosté tvoří jejich tradičně nejsilnější klientelu – hazard je totiž v Turecku zakázán, a tak si mnozí Turci zajíždí "protočit" výplatu právě přes hranice do Batumi, odkud se dle oblíbené lidové historky občas vracejí domů se stopami rozhořčených manželek v patách.
My jsme do Batumi dorazili naším "super luxusním" transferem kolem šesté hodiny ranní, akorát na krásný východ slunce. Batumi je samo o sobě městem plným kontrastů. Na jedné straně luxusní hotelové komplexy cílené na ruskou a tureckou klientelu, moderní architektura a upravené parky podél nábřeží (proměna města nastala zejména po roce 2010 masivní výstavbou mrakodrapů vedle restaurovaných historických budov ze staré čtvrti), na straně druhé rozpadlé činžovní domy z jiné éry. Naše vlastní ubytování se nacházelo v lokalitě, která byla sice relativně blízko centra, ale nevedla k ní ani pořádná silnice.
Co vidět v Batumi? Naše tipy na zajímavá místa
Batumi je takové klasické moderní letovisko u Černého moře. Hodně lidí na něj nadává, ale nám se v něm ve skutečnosti celkem líbilo – strávili jsme v něm dva celé dny. Město je moderní, čisté a moc hezky upravené.
Europe Square (hlavní náměstí) – Europe Square je hlavní centrum města, obklopené architekturou inspirovanou evropským klasicismem. Najdete zde několik restaurací a pravidelně se zde odehrávají nejrůznější festivaly a kulturní akce.
Miracle Park – malý parčík poblíž hlavní promenády a přístavu. Jeho součástí je menší ruské kolo, Chacha Clock Tower (kuriózní věž, ze které jednou denně místo vody teče tradiční gruzínská pálenka čača) a několik dalších soch.
Socha Ali & Nino, sochy lásky – Socha Ali & Nino je umístěna nedaleko Alphabet Tower, přímo na nábřežní promenádě. Vyjadřuje lásku mezi muslimským Ázerbájdžáncem Alim a gruzínskou křesťanskou dívkou Nino, inspirovanou stejnojmenným románem ázerbájdžánského autora z roku 1937. Autorkou osmimetrové kinetické sochy je gruzínská sochařka Tamara Kvesitadze – dílo navrhla v roce 2007 a nainstalováno bylo v roce 2010. Nejde ale o statickou sochu: každý večer v 19 hodin se obě postavy pomalu pohnou k sobě, na okamžik splynou a poté se zase rozejdou – symbolická připomínka jejich tragického, nenaplněného osudu. Podél promenády pak najdete i několik dalších soch s tématikou lásky.
Alphabet Tower – 130metrová věž navržená španělským architektem Albertem Domingem Cabo, jejíž konstrukce ve tvaru dvojšroubovice DNA symbolizuje unikátnost gruzínské abecedy o 33 znacích (ta je mimochodem od roku 2016 zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO). Veřejnosti byla zpřístupněna v roce 2012 a slouží mimo jiné jako rotující panoramatická restaurace, otáčející se jednou za hodinu o 360 stupňů. Na její návštěvu jsme bohužel neměli čas.
Argo Cable Car – lanovka vedoucí z centra města na vyhlídku nad Batumi. Jízdenka je oproti ostatním gruzínským lanovkám o něco dražší – něco přes 100 Kč – ale odpovídá tomu i kvalita: je moderní a rozhodně se nerozpadá. Výhled je opravdu krásný a jízda za tu cenu rozhodně stojí.
Tbilisi: Co vidět v hlavním městě Gruzie?
Do hlavního města Tbilisi jsme se dostali nočním autobusem se společností Metro Georgia. Město rozhodně má co nabídnout a my jsme si každou minutu strávenou v něm naprosto užívali.Ve městě jezdí metro (v provozu od roku 1966, tvoří ho dvě linky s celkem 23 stanicemi) i klasická MHD, včetně několika lanovek zapojených do jednotného dopravního systému. Abyste mohli tento způsob přepravy využívat, je potřeba si zřídit dobíjecí kartu Metromoney (cena karty samotné je 2 lari, tedy necelých 20 Kč) – jednu kartu přitom mohou sdílet i dva cestující, kteří se u turniketu jednoduše promáchnou postupně. Doprava je po městě opravdu levná: jedna jízda, platná 90 minut na neomezené přestupy mezi metrem, autobusy i lanovkami, vyjde v přepočtu na necelých 10 Kč.
Ve městě najdete spoustu zajímavostí, my jsme ale vypíchli pouze pár míst, která jsou za nás opravdu TOP.
Pevnost Narikala + Matka Gruzie – historická pevnost ze 4. století, ze které je opravdu krásný výhled na celé město. Můžete na ni dojít pěšky, nebo lanovkou, jejíž jízdné se platí přímo z městské lítačky Metromoney. Nad pevností se navíc tyčí monumentální socha Matky Gruzie (Kartlis Deda) vysoká přes 20 metrů, symbolizující gruzínský národní charakter – v jedné ruce drží číši vína na přivítanou pro přátele, v druhé meč pro nepřátele.
Národní botanická zahrada – vstup stojí doslova pár korun a opravdu to stojí za to. Zahrada se rozkládá na ploše přes 100 hektarů a najdete v ní přes 4 500 druhů rostlin z celého světa. Uprostřed se nachází i krásný vodopád, u kterého se návštěvníci v teplejších měsících skutečně chodí koupat.
Katedrála Sameba – jeden z hlavních symbolů celého Tbilisi. Najdete ji na vyvýšenině nedaleko starého města, na kopci svatého Ilji. Se svými zhruba 101 metry (včetně pozlaceného kříže) se jedná o třetí nejvyšší pravoslavnou katedrálu na světě a zároveň o jednu z největších sakrálních staveb vůbec – pojme až 15 000 věřících. Katedrála byla postavena mezi lety 1995 a 2004 na oslavu 1500. výročí autokefality gruzínské pravoslavné církve a 2000. výročí křesťanství. Kousek od ní bydlí i gruzínský prezident.
Park Mtatsminda – zábavní park s obrovským ruským kolem najdete na kopci Mtatsminda, který se tyčí nad celým městem. Za dob Sovětského svazu býval třetím nejnavštěvovanějším parkem v celé zemi. Večerní výhled z ruského kola na rozsvícené Tbilisi je dechberoucí.
The Chronicles of Georgia
Monument, o kterém ani sami Gruzínci často nevědí. Autorem tohoto impozantního díla, přezdívaného také „Georgian Stonehenge", je slavný sochař Zurab Cereteli, který se stavbou začal už v roce 1985 – dodnes ale zůstává nedokončená, pravděpodobně kvůli nedostatku financí po rozpadu Sovětského svazu. Šestnáct monumentálních sloupů, každý vysoký 30 až 35 metrů, zachycuje ve spodních částech výjevy ze života Ježíše Krista, v horních pak gruzínské krále, královny a národní hrdiny – památník má symbolicky připomínat 3 000 let gruzínské státnosti a 2 000 let křesťanství v zemi.
Monument leží na kopci Keeni nedaleko umělého jezera Tbilisi Sea, vybudovaného v roce 1953, a dostat se k němu byl opravdu oříšek. Jedinou naší záchranou byly Google mapy, kde jsme si našli číslo autobusu, a pak už jsme jen podle offline navigace sledovali, jestli jedeme správným směrem. Hned jak jsme nastoupili do (snad) správného autobusu, řidič ujel asi pět metrů, zastavil a zašel si nakoupit. Normálka, když máte plný autobus pasažérů 🙂
Mccheta: Výlet z Tbilisi za památkami UNESCO
Mtskheta je jedním z nejstarších měst Gruzie a leží přibližně 20 kilometrů severně od Tbilisi, na soutoku řek Mtkvari a Aragvi. Historie osídlení sahá až do 1. tisíciletí př. n. l., v letech 3. století př. n. l. až 5. století n. l. bylo dokonce hlavním městem starověkého Gruzínského (iberského) království, a právě zde bylo v roce 337 n. l. křesťanství oficiálně vyhlášeno státním náboženstvím – Mtskheta si tak dodnes drží status "svatého města" gruzínské pravoslavné církve. Historické památky města jsou od roku 1994 zapsány na seznamu UNESCO.
Na tento výletík (zabral opravdu maximálně tři hodinky) jsme vyrazili neplánovaně. Zavítali jsme na hlavní autobusové nádraží v Tbilisi, kde na nás místní taxikáři, případně jen znudění dědoušové, hulákali nabídky nejrůznějších výletů za celkem přijatelné částky (dalo se ještě smlouvat). A tak jsme vyrazili!
Poblíž tohoto města se nachází poutní místo, klášter Jvari ze 6. století, kam jsme se také podívali. Tento klášter, tyčící se na skalnatém návrší přímo nad soutokem obou řek, je považován za jedno z nejposvátnějších míst v celé Gruzii – stojí totiž na místě, kam podle legendy svatá Nino, žena zasloužilá o christianizaci země, vztyčila dřevěný kříž.
Kazbegi: Výlet přes Ananuri a Gudauri do srdce Kavkazu
Jedním z nejtypičtějších obrázků Gruzie je kostel Gergeti Trinity Church (lidově "Kazbegi"), který se nachází nedaleko hranic s Ruskem, nad městečkem Stepantsminda ve výšce 2 170 metrů nad mořem, pod majestátní horou Kazbek. Chrám pochází ze 14. století a je opravdu magickým místem, kam proudí většina turistů navštěvujících tento region. Jenomže jak se tam bez auta dopravit? Jistojistě tam jezdí nějaká maršrutka či autobus.
My jsme ale chtěli vidět i další místa, která leží po cestě, jako je Ananuri a Gudauri. Zavítali jsme proto na Couchsurfing, kde jsme našli kontakt na sympatického Novozélanďana, který se oženil s Gruzínkou. Alexander nabízel výlety právě na Kazbegi za zlomek ceny cestovních kanceláří. Nakonec jsme tvořili posádku výletu my dva, Švéd a upovídaný Íránec – neskutečně super zážitek!
První zastávkou našeho výletu byla přehrada Zhinvali s průzračnou tyrkysovou vodou, vybudovaná na řece Aragvi v roce 1986. Dále jsme pokračovali k pevnosti Ananuri, jejíž nejstarší základy sahají až do 13. století, ale svou dnešní podobu, kdy sloužila jako hlavní sídlo vládnoucí dynastie Aragvi Eristavi, získala v průběhu 16. a 17. století.
Pomalu jsme začínali pociťovat ten krásný horský vzduch, už i to teplo bylo snesitelnější. Dalším bodem na itineráři bylo Gudauri – památník rusko-gruzínského přátelství z roku 1983, postavený u příležitosti 200. výročí tzv. Georgijevské smlouvy, kterou se Gruzie stala ruským protektorátem (a jehož poselství dnes působí přinejmenším ironicky vzhledem k současným, výrazně napjatým vztahům mezi oběma zeměmi po rusko-gruzínské válce z roku 2008 i pokračující ruské okupaci části gruzínského území). Určitě se projděte i kolem památníku – nabízí nádherné výhledy na Ďáblovo údolí a okolní velehory Kavkazu! Po cestě jsme se ještě zastavili u vápencového vodopádu a hurá do cíle!
Poslední zastávkou bylo sympatické městečko Stepantsminda (dřívější Kazbegi), kde jsme zaparkovali auto a najmuli si řidiče s pořádnou terénní károu! Ke kostelu Gergeti Trinity je to obrovský krpál a po cestě je spousta kamení – bez 4x4 to nezvládnete. Pokud jste milovníci chození, další variantou je pěší túra až ke kostelu, která trvá zhruba hodinu až hodinu a půl.
Během tohoto výletu jsme narazili na podstatně větší množství turistů než na ostatních místech. Pořád to pro nás ale bylo příjemné, protože žádné z těchto míst nepraskalo ve švech – všude bylo max 20 lidí, takže si člověk mohl vychutnat místní atmosféru.
Kutaisi: Naše poslední zastávka v Gruzii
Kutaisi bylo poslední plánovanou zastávkou našeho putování napříč Gruzií. Je to druhé největší město Gruzie, ale vesměs v něm nic moc zajímavého nenajdete. Nejzajímavější památkou je katedrála Bagrati, postavená na počátku 11. století. Dále se v Kutaisi na náměstí nachází fontána Colchis fountain, pojmenovaná po starověkém království Kolchida, které se podle antické mytologie rozkládalo právě v této oblasti. A určitě nevynechte návštěvu komunistického zábavního parku, na který se dostanete lanovkou (která vypadá, že tam ani nedojede)! Jinak je Kutaisi super výjezdovým místem na výlety – kousek odtud leží i klášter Gelati. Určitě zajděte i do některé z výborných restaurací – jídlo pro dvě osoby vyjde na cca 120 Kč, a to ještě se super výhledem k tomu.
Kláštery Gelati a Motsameta: Výlet z Kutaisi
Poslední den před odletem jsme si zhruba na čtyři hodinky "najali" taxikáře, který nás po výletu hodil i na letiště. V Gruzii jsou taxíky mnohem levnější než u nás, takže se jejich využívání rozhodně nebojte 🙂 Za nějaké čtyři a půl hodinky jsme celkem platili cca 500 Kč za oba. Další možností, jak se dopravit do okolních destinací, jsou maršrutky – ty jsou ale závislé na počtu cestujících a čekání na ně může zabrat i hodiny. Vyrazili jsme tedy ke dvěma klášterům v blízkosti Kutaisi.Jedním z nich je klášterní komplex Gelati. Uvnitř se zachovalo mnoho nástěnných maleb z 12. až 18. století a patří tak k jedněm z nejdůležitějších památek celé Gruzie. Klášter navíc sloužil i jako významné vzdělávací centrum. Dále jsme zamířili na Motsameta Monastery, Během cesty ke klášteru je krásný výhled na přilehlý kaňon. Během naší návštěvy se v tomto klášteře konala svatba, takže jsme měli trošičku zpestření naší návštěvy.
Gruzie za týden: Náš itinerář na 8 dní
Během 8 dní a 7 nocí jsme navštívili Batumi, Tbilisi, historickou Mtskhetu i Kutaisi. Celou cestu jsme zvládli bez půjčeného auta. Tady je přehled našeho itineráře den po dni:
| Den | Program |
|---|---|
| 1. den | Přílet do Kutaisi, transfer do Batumi, prohlídka Batumi |
| 2. den | Batumi, noční přejezd do Tbilisi |
| 3. den | Tbilisi, Chronicles of Georgia |
| 4. den | Tbilisi, Mtskheta |
| 5. den | Tbilisi |
| 6. den | Přejezd do Kutaisi |
| 7. den | Kutaisi, katedrála Bagrati |
| 8. den | Kutaisi, kláštery Gelati a Motsameta |
Kolik stojí týden v Gruzii? Náš podrobný rozpočet
Útrata za jídlo a suvenýry se samozřejmě odvíjí od osobních preferencí. Nám celkové náklady na týdenní dobrodružství včetně veškerého stravování a suvenýrů vyšplhaly na nějakých 9 500 Kč na osobu. Gruzii jsme si opravdu užili a její návštěvu doporučujeme naprosto každému! Pokud máte jakékoliv otázky ohledně našeho gruzínského dobrodružství, neváhejte nás kontaktovat – moc rádi vám se vším poradíme.
| Výdaje | Cena / osoba |
|---|---|
| Letenky | 4 700 Kč |
| Transfer | 160 Kč |
| Ubytování | 888 Kč |
| Doprava | 385 Kč |
| Výlety | 1 000 Kč |
| Stravování + další útrata | 2 400 Kč |
| Celkem | 9 533 Kč / osobu |
Ceny jsou uvedeny dle naší cesty z roku 2018,v roce 2026 budou pravděpodobně vyšší.
Moc hezky sepsané, vtipné a přínosné. S manželkou se chystám na Kavkaz, máme 5 dní na Arménii a 7 na Gruzii. Po loňském putování po USA se těším do oblasti, kde „je svět ještě v pořádku“. 🙂
Jsme moc rádi, že se vám článek líbi a přejeme šťastnou cestu.. Arménie i Gruzie jsou srdcovka 🙂
Děkuji za krásné zpracování 🙂
Jsme moc rádi, že se líbí :-)!