Jak jsme se uprostřed pandemie ocitli v Dánsku? Aneb naše první zkušenost s Workaway! Než ve světě začalo tohle velké šílenství, dali jsme si pro rok 2020 jedno jasné předsevzetí. Chceme vyrazit za prací do zahraničí! Chvíli jsme odolávali pokušení zažádat o vízum na Nový Zéland. Naštěstí nám nějaký vnitřní hlas poradil „letos ne“ a my se rozhodli zaměřit spíše na Evropu.
No .. asi si říkáte, že rok 2020 a práce v zahraničí nejdou moc dohromady. A máte pravdu, několikrát jsem to málem vzdala. Jeden den jsem si usmyslela, že pojedeme pracovat na Island, druhý den to nebylo možné.. a takhle to dopadlo s x dalšími místy. Naštěstí měl v sobě Radek vnitřní přesvědčení, že nám vyjde Dánsko. Jako by to věděl! 🙂 Věci se rozhýbaly díky Workaway.
Co je to Workaway?
Workaway je skvělý způsob, jak cestovat s co nejnižšími náklady – výměnou za práci. Ve většině případů pracujete výměnou za ubytování zdarma a stravu. Pokud hledáte pořádně a máte štěstí, můžete narazit i na placené workaways nebo workaway s kapesným. To je ale opravdová vzácnost. V podstatě se takto dá procestovat celá planeta. Fajn způsob jak cestovat a ušetřit, poznat nové lidi, získat nové zkušenosti … zkrátka na to budete moc rádi vzpomínat!
Nabídku dobrovolničení/ prací můžete samozřejmě prohlédnout na workaway.info zdarma. Pokud chcete přímo kontaktovat některého z inzerentů, musíte zaplatit členský poplatek – za jednotlivce 39 EUR, za pár 49 EUR/ rok.
POKUD VÁS MYŠLENKA WORKAWAY ZAUJALA, REGISTRUJTE SE PŘES NÁŠ ODKAZ A ZÍSKÁTE MĚSÍC NAVÍC ZDARMA.
Je třeba počítat s tím, že je na stránkách registrováno celkem dost lidí. My jsme prostě asi měli štěstí, že nám vůbec někdo odpověděl v krátkém časovém horizontu. Co jsme se tak bavili s ostatními workawayery, tak rozeslali zprávy desítkám né-li stovkám hostitelů a drtivá většina neodpověděla. My ji poslali jen dvěma hostitelům a jeden z nich odpověděl.
Dánsko zakázalo Čechy, co teď?
To, že nám v téhle době vůbec někdo odpověděl nám udělalo ohromnou radost! Konečně jsme měli vidinu nových zážitků a zkušeností. Jako vždy přišlo jedno velké ALE. Dva dny po tom, co jsme se finálně domluvili na datu příjezdu se situace v Čechách natolik zhoršila, že Dánská vláda zakázala všechny cesty z / do České republiky. Viděla jsem to opravdu bledě, autobusové i vlakové spoje se rušily a my nevěděli co bude dál. Ještě bych tedy chtěla podotknout, že domluva po emailech s Dány je zkouška sama o sobě. Zeptáte se na 6 věcí, dostanete odpověď na dvě 😀. Náš hostitel nám vystavil jakési potvrzení a tvrdil, že to na hranicích bude v pořádku.
Nakonec jsme na poslední chvíli běželi zařídit Covid test ( a doufali, že bude negativní!), sehnali Flixbus spoj do Kodaně s přestupem uprostřed noci v Hannoveru.. no a doufali, že nám nikdo nebude dělat problémy na hranicích.
Po krátkém výslechu , při kterém jsme mimo jiné paní celnici ujišťovali, že opravdu nepotřebujeme pro vstup do Dánska vízum, jelikož je ČR v EU, jsme zdárně překročili hranice.. A naše dobrodružství začalo jednou nocí v Kodani!
Fejø – tady byl svět ještě v pořádku!
O jedno upadnuté kolečko od kufru, 170 km, 3 vlaky, jeden bus, jeden trajekt a čtyři hodiny později, jsme se ocitli na malém ostrůvku, který prý patří mezi dánské „Virgin islands“. Hromadná doprava tu prakticky neexistuje, veřejné osvětlení taky ne, žije tu jen 500 neuvěřitelně milých lidí… a je to takový malý kousek ráje, kam v dobách covidu uniknout. Skoro celých pět týdnů jsme o covidu ani nevěděli.
Moc ráda jsem četla o hygge dánském/ skandinávském životním stylu knížky.. no a teď jsem to pravé hygge pět týdnů s Ráďou mohla žít.
Fejø (čti Faju) a obzvlášť i domek, ve kterém jsme bydleli bylo přesně to, co si po slovíčkem hygge představuji. Bydleli jsme ani ne pět minut od pláže, za to půl hodiny pěšky od obchodu (priority) :-D. Sdíleli jsme letní domek spolu s dalšími workawayery. První dva týdny s námi trávily dvě moc milé Němky, se kterými jsme si opravdu padli do noty a užili si spoustu legrace. Po té jedna z nich odjela, aby ji vystřídala taková malá noční můra v podobě líného a rozmazleného páru Portugalka + Španěl – nic není dokonalé a i tady se prostě dřív nebo později musela chybička vloudit 🙂 My jsme si to ale nenechali zkazit.
Na celém ostrově se nachází jen jeden jediný obchůdek s potravinami, který zároveň slouží jako pošta. Jeden obyčejný hotel, ve kterém jedna noc stojí tolik, jako ubytko v Gruzii na tři týdny. Samoobslužné krámky s ovocem, kde si nakoupíte a peníze hodíte do kasičky nebo je později zašlete na účet. Všichni si mávají, zdraví se navzájem.. domy se nezamykají, protože se tady nekrade – zkrátka taková idylka, ve které prostě chcete žít. Kéž by to i u nás šlo takhle.. Od severských zemí se máme co učit.
Na jablka v říjnu? Do Dánska?!
Hodně lidí z našeho okolí se divilo, že jedeme na jablka v říjnu a ještě k tomu do Dánska.. vždyť tam musí být hnusně a kosa.. ne? Opak byl pravdou, skoro celý měsíc svítilo sluníčko, teplota ustálená kolem 15 stupňů.. no ale když už pršelo, tak přímo lilo.
Dánsko, tedy ostrov Fejø má jedno z nejideálnějších klimat pro pěstování jablek. Je to doslova jablečný ostrov.. kam vkročíte, tam je jablečný sad.
Jak vypadal náš pracovní den?
Každý den jsme si s ostatními dávali společnou snídani přesně v 7 hodin ráno. Dánové mají moc rádi své rituály a obzvlášť se vyžívají v dlouhém stolování .. takže se opravdu skoro hodinu snídalo. Pracovat se začínalo plus mínus kolem osmé ráno a pracovalo se do oběda. Tahle pracovní část dne byla za ubytování a stravu. Kdo chtěl, mohl pracovat odpoledne a to už bylo „extra“ a bylo to za peníz. Tak proč toho nevyužít?
V čem spočívala naše práce?
Není jablko, jako jablko! Po pěti týdnech strávených s jablky, vám můžeme říct.. že už se nikdy nebudeme na jablka dívat stejně. FAKT NIKDY. Existují tisíce druhů jablek, které se pak ještě dělí. Jablka na džus, jablka na cider, jablka k jídlu… a ten proces, který za tím vším stojí je opravdu něco.
Nesbírali jsme jen jablka, občas jsme sbírali i ořechy a hrušky nebo si hráli na zahradníky. První dny jsme sbírali jablka z korun stromů. To vyžadovalo nasazení takové „tašky,“ do které jsme dávali opatrně jablka a nosili je do velkého boxu. Zní to jako idylka.. ale byla to sakra dřina. Ve dvou jsme tak během jednoho jediného dne nasbírali cca 800 kg jablek – což se zdá jako obrovské číslo, na mou duši, na psí uši!
Trny a zase trny
Jiné dny jsme sbírali v sadu u souseda – to byl náš nejméně oblíbený.. soused se o sad nestaral a nechal ho prorůst trny. Být šípkovou Růženkou, tak spím nejméně 500 let.. protože takhle vyšperkovaný ruce od trní jsem dlouho neměla. Prakticky každý den jsme si s křovinořezem, hráběmi a zahradnickými nůžkami hráli na zahradníka.. nebo spíš Indiana Jonese, co se prosekává džunglí. O zábavu nebyla nouze 🙂
Další dny jsme se věnovali jablkům na džus – ty jsme takzvaně „šejkovali“ ze stromu dolů. Parádní cvičení místo fitka! Ono rozhýbat takový strom, aby z něj jablka spadala není tak jednoduché, jak se zprvu může zdát.. obzvlášť když těch stromů je 30.
Většinu dní jsme se ale věnovali jablkům na cider, která musela spadnout sama. Často byla pidi midi, zarostlá v trávě, trní a byly jich tisíce. To jsme trávili celé dny v kleče a připadali si jako popelka, když třídila hrách.
Občas jsme dělali sorting – třídili organická jablka, která půjdou na džus a která na prodej k jídlu. No a v neposlední řadě se věnovali pasterizaci džusů – to byla moje oblíbená činnost.
Práce to byla pestrá, zábavná.. ale neskutečně náročná. Občas jsme do sadů jezdili autem, na kole nebo traktorem. A pracovali za každého počasí. Každý den jsme padali do postele jak švestky, ale každé ráno vstávali s čistou hlavou a neuvěřitelnou radostí do dalšího dne!
Jak se na takovou cestu zabalit ?
Kdo nás sleduje, tak jistě ví, že zásadně jezdíme na všechny cesty s batohem. Rádi boříme naše limity a neradi připlácíme za extra batoh. No a do Dánska jsme jeli na 5 týdnů a autobusem.. takže jsme se trošku nechali unést a vzali kufr. Měla jsem nutkavou potřebu s sebou vzít půl bytu – co kdyby náhodou, žejo.. Takže jsme si nabalili dostatek oblečení, který jsme vlastně ani nepoužili. Z toho, co se nám opravdu hodilo bychom vypíchli následující:
- Nepromokavé boty – Noha v suchu = základ veškerého úspěchu. Ráďa konečně pořádně otestoval Prabosky CONDORIRI GTX, které nám na cesty poskytl APMsport a nemůžeme si je vynachválit.
- Pláštěnka – Nejen kvůli dešti, ale i kvůli větru a trnům! Po pěti týdnech byla naprosto zdevastovaná, ale posloužila výborně. Měli jsme takovou tu klasickou přes hlavu z Decathlonu.
- Čepice – Ač to zní neuvěřitelně, v Dánsku a konkrétně na tomto ostrově bylo jedno velké pavoučí doupě. A když například třesete stromy, aby spadala jablka.. ta představa, že vám s tím padá na hlavu invaze pavouků není zrovna příjemná. V tomhle případě poslouží čepice jakéhokoliv druhu 🙂
A co bychom si vzali příště? KVALITNÍ ZAHRADNICKÉ RUKAVICE 🙂
Jak jsme trávili volný čas?
Když zrovna počasí nepřálo, trávili jsme volný čas odpočinkem. Naštěstí bylo většinu času krásně, a tak jsme první týdny se po práci chodili otužovat, trénovali acro-jógu, výletovali po ostrově .. a užívali života 🙂
Mimo ostrov jsme podnikli jeden jediný výlet, a to do Kragenaes k zajímavému monumentu Dodekalitten. Nachází se na ostrově Lolland-Falster přímo naproti Fejo. Jedná se o 12 menhirů, které mají vytesané obličeje (ještě nejsou všechny dokončené) a stojí v takovém půlkruhu. Uvnitř kruhu se line hudba, která tomu dodává opravdu zajímavou atmosféru. Jestli se někdy ocitnete poblíž.. Nedoporučujeme sem jezdit o víkendu. Jelikož je to jediná zajímavá věc široko daleko, je tu celkem dost lidí 🙂
Pět týdnů uteklo jako voda a my jsme se s těžkým srdcem vraceli do reality. Původně jsme plánovali zůstat déle, ale práce se dodělala dřív, než se předpokládalo.. a situace se zase ve světe začala horšit. Hledání spojů z Dánska bylo taky jedno velké dobrodrůžo.. nakonec jsme to zvládli s asi 5ti přestupy.
PS: Video z týhle dánský jízdy si můžete prohlédnout na našich FB stánkách – TADY.
Byla to pro nás skvělá zkušenost! Pokud můžete, neváhejte ani minutu a vyrazte taky do světa 🙂 Upřímně se nemůžeme dočkat až tahle zlá doba pomine a svět bude zase v normálu.
Jak se (ne)cestovalo v roce 2020?
Petrohrad – město tisíce zlatých věží. Co navštívit + zajímavosti.
Last Updated on 9 ledna, 2022 by Míša
