Peking: tipy na zajímavá místa k návštěvě
Peking je hlavní město Číny a jedno z nejlidnatějších měst světa (okolo 22 miliónů obyvatel), s bohatou historií sahající tisíce let do minulosti. Zároveň je moderní metropolí – politickým, kulturním a vzdělávacím centrem země, kde se snoubí historické čtvrti s tradičními hutongy. Je domovem řady významných památek, jako je Zakázané město nebo Nebeský chrám a nedaleko najdete i úseky Velké čínské zdi. Pojďme si je ukázat.
Zakázané město
Pro přístup do Zakázaného města je třeba si zakoupit vstupenku a to můžete udělat několika způsoby. Skrze online platformy jako Get your guide, čínské mobilní aplikace jako například We chat a nebo pokud si chcete ušetřit nervy a zároveň peníze (náš způsob), můžete dělat "blbý". Lístek jsme zkoušeli zakoupit online, ale nedařilo se. Takže jsme si řekli, že to zkusíme na místě a ukázali se před kioskem se vstupenkami. Tam nám dali podepsat papírek, že nemáme čínské mobilní telefonní číslo a ani přístup k internetu, po té jsme jen ukázali cestovní pas, kam nám nahráli lístek a zaplatili. Celý proces i s čekáním ve frontě trval zhruba 3 minuty. Nicméně se uvádí, že denní limit pro vstup do Zakázaného města je 40 000 osob. Nedokážeme tedy říci, jestli by nám umožnili takto přijít, pokud by bylo vše vyprodáno. S pasem v ruce si vystojíte frontu (ujistěte se, že jste ve frontě pro individuální vstupy, nikoli s průvodcem), dostanete pár ran deštníkem od čínských kolegů, kteří se snaží chránit před sluníčkem a následuje prohlídka batohů / průchod skenerem. Pak jen stačí přiložit váš pas na čtečku a turnikety vás pustí - vítejte v Zakázaném městě.
Teď něco málo k historii. Zakázané město bylo po staletí srdcem čínské říše a sídlem císařů. Postaveno bylo na začátku 15. století. Císař se rozhodl přesunout hlavní město z Nankingu zpět do Pekingu a nechal vybudovat obrovský palácový komplex, na kterém pracovaly statisíce dělníků a řemeslníků. Komplex zahrnuje přes 900 budov a téměř 9 000 místností. Palác sloužil jako sídlo 24 císařů – nejprve dynastie Ming a poté dynastie Čching. Odehrávaly se zde klíčové státní obřady, korunovace, ale i dvorské intriky, spiknutí a mocenské boje. Po pádu čínského císařství v roce 1912 zde ještě několik let symbolicky přebýval poslední císař Pchu I, dokud nebyl roku 1924 definitivně vypovězen. Od roku 1925 je komplex zpřístupněn veřejnosti jako Palácové muzeum a od roku 1987 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
No a proč se mu říká Zakázané? Název odkazuje na skutečnost, že po více než 500 let byl komplex přístupný pouze císaři, jeho rodině, konkubínám, dvořanům a eunuchům. Obyčejní lidé i většina úředníků neměli povolen vstup bez zvláštního svolení – odtud "zakázané".
Uvnitř komplexu je několik muzeí a výstav, některá jsou zahrnutá v ceně vstupenky a některá se musí kupovat zvlášť, jako například výstava hodin. Pokud si chcete přivstat a být zde sami, úplně vám to nevyjde. Narváno je již od brzkých ranních hodin, nicméně úplně všichni jdou po té samé hlavní trase jak vláček. Zkuste zabočit do nějakých postranních ulic a hned budete mít mnohem lepší zážitek.
Chrám nebes
Pro přístup do Chrámu nebes je stejně jako u Zakázaného města potřeba si zakoupit vstupenku. My jsme jej navštívili hned první den a využili jsme zprostředkovatele Get your guide, kde jsme vypsali naše údaje a obratem nám zaslali QR kód, který jsme při vstupu ukázali. Ideální čas na návštěvu je spíše odpoledne, kdy skupiny již pomaličku odcházejí.
Chrám nebes byl postaven ve stejné době jako Zakázané město. Na rozdíl od Zakázaného města však nešlo o sídlo, ale o posvátné místo určené k náboženským obřadům. Císařové sem každoročně přicházeli, aby se modlili za dobrou úrodu a přinášeli oběti Nebi. Podle tehdejší víry byl čínský vládce "synem Nebes" a jeho úkolem bylo zprostředkovávat harmonii mezi nebem a zemí. Nejdůležitější obřad se konal na zimní slunovrat, kdy císař se svým doprovodem putoval ze Zakázaného města k chrámu ve slavnostním procesí. Nejznámější stavbou komplexu je Síň modliteb za dobrou úrodu symbolizující nebe, kterou vidíte na fotce. Celý areál je navržen s důrazem na symboliku čísel a tvarů: kruh představuje nebe, čtverec zemi. Zajímavostí je, že hlavní budovy jsou postaveny bez použití jediného hřebíku. Komplex Chrámu nebes je se svou rozlohou větší, než Zakázané město, což odráží jeho důležitost.
Náměstí Nebeského klidu
Pro vstup na Náměstí Nebeského klidu se uvádí, že je potřeba si zarezervovat časový úsek skrze online portál. My jsme to zkusili bez rezervace a bez problémů vás pustí, musíte však mít s sebou cestovní pas, který při vstupu ukážete. Čeká vás ale pár nepříjemných kontrol (jak už to v Číně bývá). Několikrát ukazujete vaše doklady a pokud máte s sebou batoh, tak na poslední štaci vás čeká kontrola jak v USA na letišti. My jsme čekali ve frontě zhruba hodinu, než nás na náměstí pustili. Uvnitř batohu jsme měli brožurku z Macaa a paní dokonce listovala stránkami.
Náměstí nese jméno podle brány Tiananmen ("Brána nebeského klidu"), postavené v 15. století. Současnou monumentální podobu získalo náměstí po roce 1949, kdy komunistická vláda výrazně rozšířila jeho plochu – dnes měří přibližně 440 000 m² a pojme až milion lidí najednou. Právě zde 1. října 1949 Mao Ce-tung vyhlásil vznik Čínské lidové republiky. Na náměstí a v jeho okolí se nachází několik důležitých budov: Mauzoleum Mao Ce-tunga, Velká síň lidu (sídlo čínského parlamentu), Národní muzeum Číny a Pomník lidových hrdinů. Při východu a západu slunce, můžete pozorovat slavnostní vlajkový ceremoniál.
Ťing-šan park
Pro vstup do parku je třeba si zakoupit vstupenku, kterou si jednoduše pořídíte na místě za 2 yuany / osobu. Hlavní dominantou parku je umělý pahorek ze zeminy vykopané při budování příkopů kolem Zakázaného města. Pahorek měl podle principů feng-šuej chránit palác před zlými duchy a nepříznivými severními větry. Park je typický svými pěti vrcholky, na každém z nich stojí pavilon. Na tom prostředním a zároveň nejvyšším se nabízí jeden z nejlepších výhledů na Zakázané město a panorama Pekingu.
Nanluoguxiang
Je jedna z nejstarších a nejzachovalejších hutongových (uličkových) čtvrtí v Pekingu. Hlavní ulice měří přibližně 800 metrů a v postranních uličkách se dodnes nachází řada tradičních dvorových domů, z nichž mnohé kdysi patřily bohatým úředníkům, obchodníkům a později i významným osobnostem moderní Číny. V posledních desetiletích prošla čtvrť velkou proměnou – z klidné rezidenční oblasti se stala populární turistickou a zábavní zónou plnou kaváren, obchůdků se suvenýry, barů a restaurací, zejména v hlavní ulici. Postranní hutongy si přitom stále uchovávají mnohem autentičtější a klidnější atmosféru původního pekingského života.
Lamaistický chrám Jung-he-kung
Do chrámu je třeba si zakoupit vstupenku, kterou pořídíte na místě za 25 yuanů. Je jedním z největších a nejvýznamnějších tibetsko-buddhistických chrámů mimo Tibet a nejdůležitější svatyní tohoto typu v Pekingu. Komplex se skládá z pěti hlavních síní a nádvoří, jejichž architektura postupně přechází od typicky čínského stylu k tibetskému. Nejznámější je socha Buddhy Maitréji v hlavní síni, která je přes 18 metrů vysoká a je vytesaná z jediného kusu bílého santalového dřeva, zapsaná i v Guinnessově knize rekordů. Zajímavostí je to, že budova nebyla postavena jako chrám, ale rezidence. Definitivně se z paláce stal tibetsko-buddhistický chrám v roce 1744.
Bubnová a Zvonová věž
Jsou dvojice historických staveb v severní části Pekingu a jejich hlavním úkolem bylo oznamovat čas obyvatelům města – bubnováním a zvoněním se ohlašovaly jednotlivé hodiny dne a noci. Jak fungovaly? nejprve udeřilo na bubny ve Bubnové věži a poté se rozezněly zvony ve Zvonové věži, která stojí bezprostředně za ní. Zvuk byl slyšet po celém tehdejším Pekingu a sloužil jako jakési oficiální "hodiny" pro obyvatele i pro dvorské úředníky. Věže odbíjely především večerní uzavření městských bran a začátek nočního zákazu vycházení. Obě budovy můžete za malý poplatek navštívit.
Umělecký areál 798
Areál byl postaven v 50. letech 20. století jako továrna na elektronické součástky. Nicméně v 90. letech výroba postupně upadala a mnoho hal zůstalo prázdných. Kolem roku 2000 se toto místo stalo oblíbené u umělců a nezávislých kurátorů, kteří si zde zřizovali ateliéry a galerie a to zejména díky nízkým nájmům a industriální atmosféře. Dnes je areál plný galerií, muzeí současného umění, ateliérů, designových studií, kaváren a obchodů. Původní industriální architektura zůstala z velké části zachována a dodává čtvrti osobitou atmosféru kombinující historii a současné umění. Patří k nejvýznamnějším centrům současného čínského umění a je oblíbeným cílem jak turistů, tak místní kreativní scény. Dejte si kávu v populární kavárně Voyage a kupte si jeden z ručně vyráběných hrnků.
Co dalšího navštívit?
Jednou z hlavních dominant města je Letní palác, který jsme bohužel z časových možností navštívit nedokázali, ale byl nám mnohokrát doporučován. Pro fanoušky sportu je zpestřením návštěva Pekingského národního stadionu. Stadion hostil slavnostní zahajovací i závěrečný ceremoniál Letních olympijských her 2008, stejně jako atletické soutěže. Nezapomnělo se na něj ani v roce 2022, kdy Peking hostil Zimní olympijské hry a rovněž bylo na stadionu jak zahájení, tak i závěrečný konec.
Děkujeme za přečtení a doufáme, že si Peking užijete naplno! Pokud vás zajímají informace před cestou, můžete si přečíst pár rad zde.
