Pokud bychom si měli ze všech albánských měst vybrat jedno jediné, byl by to právě Gjirokaster. Jeho dokonalá poloha uprostřed hor, nádherné výhledy na každém kroku a neopakovatelná atmosféra nás zkrátka očarovaly.

Gjirokaster

Do Gjirokasteru jsme se přesunuli z albánské riviéry, o které si můžete přečíst náš předchozí článek. Ze Sarandy sem jezdí přímý autobus, který vás vyloží se slovy „city centre“ dole u pumpy pod městem. Nenechte se zmást, do starého města je to ještě slušná štreka. Můžete využít místního autobusu a nebo to vzít jako my, sporťáci, pěšky do brutálního kopce (Ráďa mě proklínal a já sebe taktéž :-D).

Gjirokaster je proslulý svojí tradiční kamennou architekturou. Díky šedobílým břidlicovým střechám se městu přezdívá „Město bílých střech.“ V roce 2005 byl Gjirokaster zapsán na seznam UNESCO. Gjirokaster je také rodištěm celosvětově známého albánského spisovatele (my jsme o něm teda neslyšeli, ale vy třeba ano) Ismaila Kadare. V Gjirokasteru se také narodil Enver Hodža, vůdce komunistické albánie.

Kde se v Gjirokasteru ubytovat? Na Airbnb či Bookingu naleznete nespočet možností! My jsme využili Airbnb a rezervovali si ubytování ve Stone Rooms – nádherném ubytování v tradičním domě z roku 1850. Nejkrásnější na celém ubytování byl výhled ze zahrady. Ubytování se totiž nachází na jednom z nejvyšších bodů města, připravte se proto na pořádný výšlap! Pokud nesete těžkou bagáž, můžete využít autobusu s nápisem „Dunavat.„

Kde se v Gjirokasteru najíst? Dámy a pánové, tak tohle je pecka! Do Taverny Tradicionale jsme během našich 3 dnů v Gjirokasteru zašli ehm, no přesně třikrát. Pokud Gjirokaster navštívíte, tohle místo určitě nesmíte vynechat. Výborné jídlo a servis za super cenu. Určitě vyzkoušejte Fried goat cheese, Musaku, smaženou rýži.. no prostě úplně všechno 😀

Gjirokaster Castle

Hrad/ pevnost Gjirokaster je hlavní dominantou města. Opět se připravte na pořádný výšlap, v Gjirokasteru je prostě všechno do kopce. První zmínky o pevnosti byly už ve 12. století, ikonická hodinová věž byla přistavěna osmanským vládcem Ali Pashou po roce 1811. Přistavěl také 10 km dlouhý akvadukt, který na hrad přiváděl vodu z hor. Mezi lety 1930 -1960 hrad sloužil jako vězení. Dnes se v hradu nachází vojenské muzeum a pravidelně se tu koná festival.

Uvnitř hradu najdete i americké letadlo. Ano Letadlo! A kde se tu vzalo? K letadlu se pojí informační tabule, která zobrazuje americkou verzi příběhu, komunistickou verzi a fakta, která jsou známá. Dost nás pobavilo, jak se tyhle verze liší 😀

Komunistická verze: Komunističtí piloti zmerčili americké špionážní letadlo a donutili ho přistát v Tiraně.

Americká verze: Pilot letadla při letu z Francie do Neapole ztratil kurz kvůli nepříznivému počasí. Začalo mu docházet palivo a tak nouzově přistál nedaleko Tirany.

Jak to doopravdy bylo? To si musíte udělat názor sami. Letadlo je na hradě vystavené od 70. let, protože jeho pilot se vrátil do domoviny.. no a letadlo si s sebou neodvezl.

Určitě návštěvu hradu doporučujeme, protože o krásné výhledy opravdu není nouze. Pozor, studentské slevy tu neplatí, ale ceny jsou naštěstí v pohodě. Za vstupné do hradu zaplatíte 400 LEK (což je přibližně 80 Kč). Hrad má otevřeno každý den kromě pondělků.

Moc jsem se těšila, až si tu zalítám s dronem, protože jsem viděla několik videí. Po vstupu security ukazoval na náš STATIV (jako vážně :-D) a říkal no drone a ukazoval symbol peněz (úplatky jedou). No, létání jsme tu oželili.

Centrum starého města

Typické domky pro Gjirokaster pochází z 19. století. Pro Albánii je typická tradice krevní msty (které jsme bohužel taky byli svědkem, týpci si vyřizovali účty nožem v centru města..), a tak tomu typické albánské domky „kula“ byly patřičně uzpůsobeny. Obytné místnosti a malá okna jsou pouze v horních patrech, přízemí bez oken sloužilo jako skladiště. V Albánii je bohužel krevní msta součástí starobylého systému cti, „oko za oko, zub za zub“ aneb prolitou krev může smýt jen další prolitá krev. Pokud byste si o tomto tématu chtěli přečíst něco víc, doporučuji článek od Lidé a Země.

Centrum města je opravdu malebné, připadáte si, jako byste se přenesli o několik set let zpět. Určitě nevynechte procházku po hlavním Bazaaru, kde můžete nakouknout do malých obchůdků, dát si kávu nebo burek (v Gjirokasteru mají opravdu výborný!). Vaší pozornosti jistě neuniknou domy bohatých rodin, například Zekate House – z roku 1812. V centru najdete i mešitu Memi Bey.

Ali Pasha Bridge

Most Ali Pasha, také známý jako Dunavat kdysi býval součástí obrovského akvaduktu, který přiváděl vodu na hrad. Akvadukt byl bohužel zrušen a jediné, co z něj zbylo je právě Ali Pasha. Nachází se kousek za centrem, pokud se vydáte směrem za Tavernu Tradicionale (a budete sledovat směrovku). Je to taková příjemná procházka do přírody. Cestou jsme potkali pózující kozy, ale taky moc milého pastýře s americkým úsměvem.

Výšlap k vlajce

Na tohle místo nás upozornil náš nový kamarád z Francie a usoudil, že tam s ním rozhodně musíme jít! Vyšlápli jsme tedy ultra prudký kopec (pevné boty doporučeny!) nad městem a vyšplhali tak k albánské vlajce, která na město dohlíží. No a tam jsme jen seděli, užívali chvíle a překrásných výhledů. Seznámili jsme se i s moc milým Američanem, který tam zrovna rozjímal nad životem. Po chvíli přišel obrovský slejvák, který nás ale odměnil nádhernou duhou. Pokud v Gjirokasteru budete, tohle místo rozhodně nesmíte vynechat 🙂

Jezero Viroi

Jezero Viroi se nachází asi 3 kilometry od centra města. Abychom ušetřili čas, vzali jsme to k jezeru stopem. Pokud se na tento mini výlet vydáte, určitě obejděte jezero celé. Krásné výhledy a asi tak nejmodřejší voda, jakou jsme kdy v jezeře viděli.

V jezeře bývalo i potápečské centrum, dnes je jeho bývalá budova spíš jeden velký „odpadkový koš“. Jezero je plné takových zvláštních rostlin a vypadá to opravdu kouzelně. Museli jsme se na něj mrknout i z ptačí perspektivy :-). Moc lidí o tomto místě neví a to je podle nás obrovská škoda.