Naše další albánské kroky směřovaly na jih, směrem na Albánskou riviéru a její pláže. Pokud jste četli náš článek o zajímavostech, jistě už víte, že Albánie má jedny z nejkrásnějších a nejméně „profláknutých“ pláží v Evropě. V dubnu to kvůli nevídané zimě bohužel ještě vyloženě na koupání nebylo, ale nebyli bychom to my, kdybychom i nějakou tu otužovačku nehodili :-).

Albánská riviéra začíná u města Vlora a končí u hranic s Řeckem a je omývána Jónským mořem. My jsme naše tour de moře začali právě ve Vloře a pokračovali na jih do Sarandy a Ksamilu. Albánská riviéra zahrnuje spoustu krásných letovisek a městeček, ty si ale necháváme pro příští návštěvu. Kamarádi strávili několik dní v městečku Himara a Dhermi a též si je moc chválili.

Vlora

Poprvé jsme se s albánskou riviérou setkali ve městě Vlora, kam jsme se vydali z Beratu. Mnohem radši máme teda malá, útulná, historická městečka, ale chtěli jsme objevit všechny stránky Albánie. Vlora je jedním z největších měst v Albánii a přesně tak i působí. Nečekejte romantická zákoutí a historii, Vlora je takové uspěchané velkoměsto.

Z autobusové zastávky jsme se chtěli dostat co nejrychleji na ubytování, abychom odložili bagáž. Zadali jsme tedy do Maps.me tu nejkratší cestu a vydali se skrze spletité uličky. Čím víc jsme se vzdalovali centru, tím rozpadlejší domy jsme potkávali, později už zmizela i silnice a my zjistili, že bydlíme ve čtvrti, kde se teprve všechno buduje.

Po odložení batohů jsme vyrazili podél moře směrem k hlavní promenádě. Cestou jsme si opatřili pastashu, náš oblíbený albánský dezert (něco jako náš větrník) a užívali odpočinkový den. Vloru jsme celkově brali jako takovou odpočinkovou zastávku, takže jsme vlastně nikam nepospíchali. Z historických památek tu je mešita, památník nezávislosti a svatyně Kuzum Baba.

Plánovali jsme též vyrazit na Zvernec monastery, které je asi 10 kilometrů od centra města. Bohužel hromadná doprava nijak nepočítá s tím, že je to zajímavé místo pro turisty a nic ke klášteru nejezdí. Rozhodli jsme se tedy jeho návštěvu odsunout na příště 🙂

Kde se ve Vloře ubytovat? Ve Vloře jsme si zvolili ubytování v jednom z nových hotelů, celý komplex je zatím ve výstavbě a celkově se v téhle části hodně buduje. Ubytování nás vyšlo 490 Kč / noc/ 2 osoby a nemůžeme si stěžovat. Pokud chcete mrknout, kde jsme bydleli, klikněte SEM.

Kam zajít na jídlo/ na kávu? Při našich toulkách městem jsme narazili na moc fajn podnik, který nabízí i ubytování. Zašli jsme tam na takový pozdní oběd a ochutnali jejich výbornou zeleninovou polívku a olivy. Takže pokud budete poblíž, určitě zajděte do Agory a pozdravujte od nás!

Saranda

Z města Vlora jsme pokračovali do letoviska Saranda. Ačkoliv se jednalo o přejezd cca 125 kilometrů, jeli jsme tuhle cestu okolo pěti hodin. Saranda je u Čechů poměrně dost oblíbená a dokonce ji prodávají některé české cestovní kanceláře. Je to přístavní město a leží nedaleko hranic s Řeckem. My jsme ji brali jako super výchozí bod pro výlety do okolí a celkově jsme tu strávili čtyři dny. Je to takové typické letovisko s obchůdky, směnárnami, restauracemi.. Pokud chcete využívat pláže přímo v Sarandě, je třeba počítat s tím, že pláže jsou kamenité, ale voda je krásně čistá.

Musíme tedy podotknout, že ceny za jídlo už tu byly trošičku vyšší než třeba v Beratu (ale pořád v pohodě). Většina restaurací nabízela seafood a jídlo „na úrovni“ za trošku vyšší ceny než jsme byli zvyklí. Přinášíme vám alespoň takový tip, kam si zajít na kávu nebo se najíst.

Kam zajít na jídlo/ na kávu? Pokud hledáte levný „fast food“ aka kebab, doporučujeme zajít k Cucimu. Skvělé jídlo, káva či sváča je pak v rodinném podniku HAXHI s výhledem na moře. Podnik má moc milého majitele a chodili jsme tam skoro každý den! Doporučujeme tzatziky!

Kde se v Sarandě ubytovat? My jsme zvolili jednu z nejlevnějších, a však hodně příjemných možností. Pronajali jsme si přes airbnb celý být v centru (s výhledem na moře) a stálo nás to pouze 360 Kč/noc (pro oba). Pokud chcete vyzkoušet stejné ubytování, klikněte SEM

Pokud budete v Sarandě, určitě nevynechejte výšlap na hrad Lekuresi. Ten se tyčí přímo nad městem a je z něj opravdu krásný výhled. My jsme se tam trmáceli každý večer na západ slunce, protože ten byl opravdu krásný. Při západu slunce můžete obdivovat výhled na město, ale i na řecký ostrov Korfu. Panorama vám při tom dokresluje několik bunkrů, které neodmyslitelně k Albánii patří.

Ksamil – Albánský Karibik

Do letoviska Ksamil jsme cestovali ze Sarandy. V sezóně tam prý jezdí autobusy každou chvíli, ale nám se nějakým způsobem stalo, že jsme na zastávce čekali skoro 2 hodiny. Kdo si počká, ten se dočká! Autobus nakonec přijel, cesta trvala přibližně půl hodinky a zaplatili jsme za ni 100 LEK (= cca 21 Kč). Autobusovou zastávku najdete ve spodní části náměstí Matky Terezy, přímo proti vykopávkám.

Ksamil leží v těsné blízkosti národního parku Butrint a je populárním albánským plážovým střediskem. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních větších měst nemá dlouhé pláže. Najdete tu spoustu malých útulných plážiček a můžete se kochat výhledem na řecký ostrov Korfu, který leží přímo před vámi.

A proč ho nazýváme albánským Karibikem? No protože takhle krásně čistou vodu jsme viděli fakt naposledy v Karibiku. Ksamil a jeho pláže nás doopravdy okouzlil! Koupání v létě tu musí být opravdová nádhera. Nachází se tu několik malých ostrovů, které se jmenují „Ksamil Islands“ a dva z nich jsou dokonce tak blízko, že k nim můžete úplně v pohodě doplavat. Já jsem zvládla jen lehkou pár minutovou otužovačku, protože v dubnu byla voda ještě hodně studená.

V Ksamilu najdete samozřejmě spoustu kaváren, restaurací i supermarket. V půlce dubna byly přípravy na letní sezonu v plném proudu, všude se opravovalo, natíralo, leštilo.. a spousta restaurací kvůli tomu byla ještě zavřená. Pláže byly úplně prázdné, sem tam se na nich objevili nějací čtyřnozí kamarádi a tlupa nedávno narozených štěňátek.

The Blue Eye – Syri i Kalter – Modré oko

Pokud se nacházíte na jihu Albánie, máte to co by kamenem dohodil k jedné z hlavních atrakcí této oblasti. Modré Oko leží někde mezi Sarandou a Gjirokasterem. Pokud se po Albánii pohybujete autobusem máte jednu jedinou možnost, jak se sem dostat. Musíte v Sarandě nastoupit do autobusu směr Gjirokaster a říci, že chcete vystoupit u Blue Eye. Řidič vám pak zastaví podél silnice přímo u odbočky k Modrému oku. Odsud je to ještě 2 kilometry, taková příjemná procházka přírodou.

Syri i Kaltër je krasový pramen, který vyvěrá z neznámé hloubky. Údajně bylo jezírko prozkoumáno do hloubky 70 metrů a potápěči stále nedosáhli dna. Pramen vytváří malé jezírko, ze kterého vyvěrá řeka Bistrica. Název Modré oko je odvozen od barvy pramene – ve středu je sytě modré a okraje jsou světlé – prostě jako lidské oko. V jezírku se můžete i vykoupat, voda má něco kolem deseti stupňů.

Zajímavostí je, že za dob vlády Envera Hodži bylo toto místo normálním lidem zcela nepřístupné – bylo určeno pouze pro potřeby komunistických vůdců či blízkých přátel Envera.. chodili sem prý rybařit 😀

Poblíž jezírka najdete i několik restaurací a krásný park. Voda řeky Bistrice má nádherně průzračnou vodu, až jsme to nechápali, vzhledem k tomu, že se všude válí spousta odpadků..