Albánie je krásná a zajímavá země, která své návštěvníky neustále překvapuje. Pojďte si trošku rozšířit obzory a přečíst si pár zajímavostí! Nebudete tak muset přemýšlet „Proč je na plotě nabodnutý plyšák?“ nebo „Proč prodavač odvrátí tvář, když mu řeknete jo?“ nebo „Proč tu krásnou krajinu zdobí tísíce betonových bunkrů?“ Tato fakta a mnohem víc k Albánii neodmyslitelně patří, pojďme se tedy o nich něco dozvědět 🙂

Na téma Albánie jsme napsali již několik článků, najdete je v TÉTO RUBRICE.

1. Bunkry všude, kam se podíváš

I když cestujete autem, autobusem nebo se jen procházíte po měste, dozajista potkáte ne jeden betonový bunkr. Po celé Albánii je totiž postaveno mezi 173 000 až 750 000 bunkry. Neuvěřitelné číslo, že? Většinou se udává hodnota kolem 173 000 a tohle číšlo jsme si i potvrdili v tiranském muzeu Bunk’Art. Tyto bunkry nechal postavit bývalý albánský diktátor/vůdce Enver Hodža, jako obranné prvky. Byly postaveny pro případ invaze nepřátelských vlád, což tou dobou byly skoro všechny země. Jsou navrženy tak, aby vydržely atomové a chemické útoky a některé z nich jsou postaveny i pod zemí. Jak už jistě tušíte, nikdy nebyly použity.

Bunkry byly postaveny v různých velikostech a mohou hostit od jedné osoby až po celé ministerstvo vnitra. Jsou rozmístěny po celé zemi a pokud budete věnovat trochu pozornosti, uvidíte je všude. U silnice, nahoru na kopci, u moře.. Pokud jedete z jednoho města do druhého, připadáte si jako na exkurzi „tour de bunker“. Některé také najdete v hlavním městě. S pádem režimu byly bunkry opuštěny, byly vyřazeny z provozu a některé z nich byly přeměněny na obchody, přístřešky pro zvířata a dokonce i hotely. Navíc jejich zmenšeninu prodávají i v suvenýrech (Zajímalo by nás, kdo si takovou klíčenku s bunkrem koupí :-D).

2. Albánština může být pro Čechy trochu matoucí

Albánské slovo pro „ano“ je „po“ a albánský výraz pro „ne“ je „jo“. Albánština je opravdu těžká a nepodobá se snad žádnému jazyku na světě. I tak doporučujeme se alespoň „trošku“ albánsky naučit, uděláte Albáncům obrovskou radost. My jsme se naučili alespoň slovíčko děkuji „Faleminderit“ a taky na zdraví (to budete potřebovat opravdu často) „Gëzuar!“

3. O nejvyšší vrchol se Albánie dělí se Severní Makedonií

Hory často vytvářejí hranice mezi dvěma zeměmi. To je případ Mount Everestu sdíleného mezi Nepálem a Tibetem, … To platí i pro horu Korab na hranici mezi Makedonií a Albánií a nejvyšší vrchol pro obě země. Hora je vysoká 2 764 metrů. Albánie nemá o vysoké hory nouzi. Albánské hory pokrývají 70% země a když jedete na jih, budete projíždět horskými průsmyky a údolími.

4. Zavěšený plyšák na domě odráží závist sousedů a negativní energii

V Albánii se vám dozajista stane, že před domem uvidíte plyšáka nabodnutého na plotě či visícího z okna. Proč tomu tak je? Albánci věří, že tento „talisman“ je ochraňuje před negativní energií či závistí sousedů. Někteří také věří, že tihle plyšáci přinášejí štěstí a tyto talismany jsou pověšené i na rozestavěných domech či konstrukcích. Viděli jsme tak opičku nabodnutou na plotě, medvěda visícího na smyčce z okna či plyšového slona.

5. V roce 1991 bylo v celé Albánii (maximálně) 7 000 automobilů.

K velkému překvapení mnoha lidí, měla Albánie před rokem 1991 pouze mezi 3 000 až 7 000 automobily a populaci tři miliony obyvatel. Za komunistické vlády bylo soukromé vlastnictví automobilů zakázáno, takže auto mohli vlastnit pouze nejvyšší vládní úředníci a některé podniky. Zbytek používal k přepravě koňské povozy a jízdní kola. Když režim padl, vlastnictví automobilu se stalo hlavním symbolem stavu a znamením kapitalismu.

6. Příliš mnoho Mercedesů

To je zřejmé každému, kdo Albánii navštíví. Existuje spoustu příběhů, které se snaží tento fenomén vysvětlit, z nichž mnohé se obracejí k loupežím. V Německu údajně existuje rčení: „Pokud nemůžete najít svůj Mercedes, měli byste ho vyhledat v Albánii“. Podle statistik přibližně 35–40% automobilů v Albánii jsou Mercedesy.

Albánská auta v roce 1998 tvořily ze 60% Mercedesy. V poslední době už jich je ale méně. Mnoho Mercedesů, které v Albánii vidíte, jsou staré modely, jako je třída E z 90. let, dokonce i některé z 80. let. Ale mnoho z nich jsou také nové a drahé modely. Jedno ze zajímavých vysvětlení je o špatných silnicích po pádu režimu (pamatujte, že aut bylo jen asi 7 000), které vyžadovaly spolehlivé auto. Z nějakého důvodu se Mercedes stal známým jako nezničitelné auto, které se perfektně hodí na hrozné silnice. Místní tedy upřednostňovali tuto značku, protože věřili, že „přežije“ albánské silnice. Albánie nekontroluje štítky ojetých vozů vjíždějících do země oproti evropské databázi odcizených automobilů. Pokud byste tedy někdy ztratili svůj Mercedes, Albánie je tím pravým místem, kde ho hledat. Podle oficiálních údajů byly v loňském roce celonárodně zaregistrovány pouze 3 nové vozy (neověřený fakt).

7. Nejdelší lanovka na Balkáně

V Albánii, konkrétně v Tiraně najdete nejdelší lanovku na Balkáně. Nazývá se „Dajti Ekspres“ a leží kousek za hlavním městem. Lanová dráha je dlouhá přes 4 kilometry, konkrétně 4 354 metrů a jízda trvá přes 15 minut. Lanovka jede rychlostí 6 metrů za vtěřinu a během hodiny je schopná přepravit až 528 pasažérů. Cena za obousměrnou jízdenku je 800 LEK (cca 167 Kč). Lanovka vás vyveze do výšky 1 100 metrů nad mořem, kde se nachází národní park Dajti. Jízda touhle lanovkou je opravdu zážitek, obzvlášť, když se do ní začne opírat vítr :-D.

Podrobněji jsme se o lanovce rozepsali v tomto článku: Co navštívit v Tiraně?

8.Albánie není oficiálně „Albánie“

Albánci svou zemi oficiálně nenazývají Albánie ani Albania. Místo toho ji nazývají Shqipëri, což se často překládá jako „Země orlů.“ Proto je orlice národním symbolem a je umístěná i na vlajce. Pokud jde o slovo „Albánie“, bylo historicky používáno místními obyvateli a všemi ostatními k označení země nejméně do středověku. Už v 2. století našeho letopočtu Ptolemaios označoval národy v regionu jako Abanoi. Není jasné, jak se název země změnil na Shqipëri (ani kdy se přesně změnil). Předpokládá se, že to bylo slovo používané k označení jazyka, který se nakonec vyvinul tak, aby odkazoval i na zemi.

9. V Albánii nenajdete žádný McDonald’s.

Po 45 letech úplné izolace se Albánie v roce 1991 otevřela zbytku světa. Do té doby byl McDonald’s zcela neznámým jménem a vlastně je tomu tak i dnes. Mc Donald’s má sice pobočky ve 122 zemích světa, ale Albánie mezi ně nepatří. I když tu existují řetězce rychlého občerstvení, jako je například KFC. Albánie je tedy jednou z mála zemí na světe, kde byste Mc Donald’s hledali marně. Mezi další země bez McDonald’s patří země, jako je Severní Korea nebo sousední Černá Hora.

10. Albánie byla prvním ateistickým státem světa.

Diktátor Enver Hodža prohlásil v roce 1967 Albánii za ateistickou zemi, čímž se stala první zemí, která si nárokuje ateismus. Vládce byl posedlý svou vlastní velmi přísnou linií komunismu, kterou vytáhl do extrému a radikalizoval. V 60. letech dokonce narušil vazby s dalšími komunistickými supervelmoci, jako byli SSSR, Čína nebo Jugoslávie, protože si myslel, že nejsou dostateční komunisté. V rámci své snahy posunout zemi na další úroveň komunismu také zrušil všechna náboženství a zničil několik náboženských budov. Pouze velmi málo mešit z osmanských dob a pravoslavných kostelů v Tiraně přežilo jeho řádění, protože byly považovány za památky.

A dnes je jednou z mála evropských muslimských zemí. Než se Albánie stala první ateistickou zemí světa, byla jednou ze tří zemí v Evropě s muslimskou většinou. Taková zůstává i dodnes. Seznam dalších muslimských zemí zahrnuje Albánii, Kosovo a Bosnu a Hercegovinu. Islám dorazil do Evropy prostřednictvím Osmanské a perské říše.

11. Polovina Albánců žije mimo jejich domovinu.

Stejně jako mnoho dalších zemí, kde útrapy a útlak vedly k nedostatku příležitostí, opustili i Albánci svou zemi. Po pádu režimu v roce 1991 se rozhodli hledat lepší život. Šli primárně do sousedního Řecka nebo Itálie, ale mnoho jich také uprchlo do USA. V roce 2018 žilo v zahraničí 1,4 milionu Albánců. Albánie má necelých 2,9 milionů obyvatel. Pracovníci v zahraničí posílají vydělané peníze zpět domů.

12. Krásné (ne)známé pláže

V Albánii najdete na riviérách nádherné pláže, které sahají od Ksamilu na jihu po Vloru na severu. Na rozdíl od francouzské riviéry, která je nejen drahá, ale také velmi přeplňěná, je albánská riviéra stále „neobjevená“. Města Saranda a Vlora, na obou koncích albánské riviéry, jsou možná nejrozvinutější, s dobrým základem pro cestovní ruch a útulnými plážemi s krásnou vodou (zejména Ksamil, kousek od Sarandy). Přestože je pobřeží oblíbené u místních obyvatel (i u některých turistů ze sousedních balkánských zemí), zbytek světa dosud termín Albánská riviéra neslyšel.

13. Albánci milují své sýry

Zejména druh sýra velmi podobný fetě. Je také konzumován vařený, pečený, smažený, smíchaný s jinými přísadami, jako jsou papriky nebo rajčata…. Sýr je do značné míry hvězdou jakéhokoli pokrmu v Albánii. Nám moc chutnal „Fried Goat Cheese“ ve městě Gjirokaster, pokud se budete v těchto končinách pohybovat, určitě zajděte do podniku Taverna Tradizionale 🙂