Jaká je ve skutečnosti Albánie? Užitečné informace před cestou! -

Albánie, krásná země, která stále ještě čeká na svoje objevení. A proč byste měli do Albánie jet? Tahle balkánská země má úplně všechno, co by si cestovatel mohl přát – nádhernou přírodu, hory, moře, kaňony, kulturní bohatství, zajímavou historii.. Zkrátka každý si v Albánii přijde na své. Po třech týdnech v téhle úžasné zemi vám konečně přinášíme sérii článků, která vám pomůže s plánováním vašeho albánského dobrodružství.

Když jsme doma přišli s nápadem „pojedeme do Albánie,“ všichni na nás koukali, jestli jsme se náhodou nezbláznili. „Albánie je nebezpečná! Vždyť tam je válka! Nedávno tam někoho zabili!“ slýchali jsme ze všech stran. Bohužel ne všichni mají o Albánii pozitivní mínění.. a proto jsme tu my, abychom tenhle mýtus vyvrátili! V Albánii jsme se cítili naprosto bezpečně a dokonce i bezpečněji než ve večerní Praze. Užívali jsme si každou minutu naší cesty a doporučujeme všem do téhle skvělé země vyrazit. Navíc v současné době v Albánii skoro o žádném covidu nevíte, všechno je otevřené.. roušky se nosí tak všelijak (aby se neřeklo). Navíc jsme v 99% byli na všech místech sami a většinu měst a zajímavých míst měli úplně pro sebe. První Čechy jsme vlastně potkali až po dvou týdnech pobytu.

Obsah článku

CO VĚDĚT PŘED CESTOU?

Seznam několika věcí, které se hodí vědět ještě před cestou nebo při plánování.

Do Albánie můžete cestovat s pasem i na občanský průkaz.

Albánie není součástí Evropské Unie. Internet a volání do ČR je za hrůzné částky. Doporučujeme si tedy zřídit albánskou simkartu s internetem. My jsme měli Vodafone, ale později jsme zjistili, že nejlépe vychází ALBtelecom.

V Albánii je oficiální měnou albánský lek, na který je v Čechách ve většině případů dost mizerný kurz.Doporučujeme si tedy vyměnit v Čechách eura a následně v Albánii na jejich měnu. Občas vás nechají zaplatit i v eurech, ale nespoléhali bychom na to.

Téměř nikde, ale opravdu nikde nezaplatíte kartou. Chtěli jsme to zkusit alespoň v obchodě a tam nám bylo sděleno, že pouze nad 10 EUR, což pro nás bylo zbytečné. Pokud si rezervujete ubytko přes booking velmi pravděpodobně ho budete platit také hotově. Výběr z bankomatu je možný většinou s poplatkem. My jsme používali kartu Revolut a poplatek si neúčtovali u banky BKT Banka Kombetare Tregtare.

Ceny v potravinách nás docela zaskočily. Nevím, zda jsme chodili prostě jen do špatných obchodů nebo jak je to možné.. ale levněji vycházelo stravovat se v restauracích než si vařit.

Ceny v restauracích a kavárnách jsou pro Čechy více než příjemné. Za espresso zaplatíte v přepočtu kolem 15 Kč, za capuccino přibližně 30 Kč a kebab stojí přibližně 40 Kč. Dokonce se nám stalo, že jsme nevědomky vlezli do nejluxusnější restaurace ve městě a za hlavní chod jsme platili v přepočtu 70 Kč. A jídlo mají úúžasné!

Albánci bohužel nejsou ten nejvíce ekologicky smýšlející stát, odpadky se válí prakticky všude. Pokud jdete do přírody, určitě tam potkáte několik petek či plechovek. Prostě je odhodí a jdou dál.

Není Albánec, jako Albánec a i tu občas narazíte na někoho, kdo prostě natáhne ručku a prosí o peníze. Nechceme znít rasisticky, ale většinou je od těch pravých Albánců poznáte podle pleti. Dost často se jedná o oprsklé děti, které vám nedají pokoj.. a vy musíte vyloženě odejít. My jsme rozhodně tenhle typ výdělku podporovat nechtěli, ale za to jsme moc rádi podpořili kohokoliv, kdo se snažil.

KDE SEHNAT LETENKY DO ALBÁNIE?

Jak se do Albánie dostat? Pokud pomineme tu šílenost, co se poslední rok ve světě děje, spousta lidí volí do Albánie pozemní dopravu. My auto nemáme, a tak jsme se rozhodli, že to vezmeme letecky. Za normální situace bývají i vcelku levné přímé letenky z Prahy do Tirany.

O tom si ale v době pandemie můžeme nechat zdát. Vyrazili jsme proto s Wizzairem z Vídně. Letenky se i v tuhle dobu dají sehnat za pár korun a tranzit je na vídeňské letiště povolen bez testu. Do Vídně se pohodlně dostanete vlakem s RegioJet. Jednosměrné letenky jsme sehnali za 1.500 Kč/ os, ale víme, že bývají i mnohem levnější.

Ač se to zdá neuvěřitelné, tak do Albánie opravdu můžete jet bez testu!

HROMADNÁ DOPRAVA PO ALBÁNII

Doprava po Albánii je opravdu zábavná. Nejdříve jsme si hráli s myšlenou, že bychom si půjčili auto.. což nás po prvních pár dnech v Tiraně přešlo. V dalších městech to zas tak šílené nebylo, takže bychom příště určitě možnost půjčení auta využili. Půjčovny jsou skoro na každém kroku.

Využívali jsme tedy meziměstských minibusů, které spojují téměř každé větší město i zapadlejší vesničky. Většinou se jedná o autobusy, které by u nás rozhodně technickou nedostaly. Bývají dost přeplněné a cesta trvá několikanásobně déle než u nás. Například cestu z města Vlora do letoviska Saranda (125 km) jsme jeli téměř pět a půl hodiny. Pokud se rozhodnete pro tenhle způsob dopravy pečlivě sledujte ostatní spolucestující. Celou cestu jsme se bavili tím, že si místní stopnou autobus třeba uprostřed dálnice (kdo ví, jak se tam dostali?) a po té vystupují zase uprostřed ničeho a takhle pořád dokola.

V Tiraně odjíždí z několika autobusových nádraží, podle toho, kterým směrem se vydáváte. Pozor, aby se vám nestalo, že přijede na špatný autobusák (jako nám)! Autobusy do Sarandy, Beratu, Shkoderu, Kruje a dalších vyjíždí z autobusového nádraží Regional Bus Terminal – North and South Albania . Autobusy do Korce a Pogradec vyjíždí z jiného nádraží, a to Terminali i Autobuzëve Juglindje – Southeastern Albania Regional Bus Terminal.

Pokud míříte například do kosovské Prištiny, pak musíte na autobusové nádraží Stacioni Qendror i Linjave Nderkombetare – Tirana International Bus Terminal.

Orientační ceny autobusů:

Tirana – Berat: 400 LEK
Tirana – Durres: 150 LEK
Tirana – Kruje: 150 LEK
Vlora – Saranda 800 LEK
Saranda – Gjirokaster 350 LEK
Tirana – Korca 600 LEK

Určitě si někam poznamenejte stránky GJIRAFA, kde jsou vypsány jízdní řády meziměstských autobusů. Pozor, dokonce i sedí! Sice nevíte odkud to vlastně jede, ale víte alespoň čas 😀

Dvakrát se nám stalo, že opravdu nic nejelo, a tak jsme zkusili stopovat. V obou případech hned první auto zastavilo a ochotně nám pomohlo.

JACÍ JSOU OBYVATELÉ ALBÁNIE?

Albánci jsou neuvěřitelně milý národ. Procestovali jsme oba více než 35 zemí a shodli jsme se na tom, že Albánci byli zatím opravdu jedni z nejmilejších a nejpohostinnějších. Spousta z nich sice nemluví anglicky, ale svým způsobem rukama, nohama se prostě dorozumíte. Někdy mají naučené pouze základní fráze a zbytek na vás mluví albánsky, ale setkali jsme se i s plynulou angličtinou u pár jedinců. Další poznatek je, že se všichni naučili počítat anglicky jen do desíti. Pokud se tedy ptáte na cenu autobusu, může se vám stát, že vám řidič odpoví „six,“ což by v překladu znamenalo šest, ale správně je 600 LEK. Pro jistotu vám to dozajista ukážou na prstech. Taky se vám ovšem může stát, že vám řeknou „six“ a ve finále platíte 800 LEK, to je prostě Albánie. Neznamená to, že vás chtějí nějak ošidit.. jen prostě neumí číslovky.

Albánci neustále projevují nadšení, že jsme si vybrali právě jejich zemi k návštěvě a ještě se nám v ní líbí. Kamkoliv jsme přišli, každý nás obsloužil s úsměvem a mohl se doslova přetrhnout, aby se nám tam líbilo. V jedné z restaurací přede mnou šel dokonce (a to si fakt nedělám srandu) majitel zkontrolovat toaletu, aby se ujistil, že je v pořádku a já ji můžu použít :-D. Pardon, ale tohle se vám prostě v ČR nestane. Na ulici se nás lidé sami od sebe ptali, jestli něco hledáme a chceme pomoct. Párkrát se nám dokonce stalo, že na nás někdo zíral.. ale jen proto, aby nenápadně navodil konverzaci. Spousta lidí byla totiž u vytržení z toho, co vlastně v Albánii děláme uprostřed pandemie.

Za uplynulé tři týdny jsme potkali nespočet zajímavých lidí a nebýt jazykové bariéry, určitě se dozvíme ještě víc zajímavých příběhů. Albánci jsou hodně sdílný a velice pyšný národ. Milují svoji zemi a jsou strašně rádi, když ve městě zmerčí turistu. Jsou si totiž moc dobře vědomí toho, že jejich země nemá ve světě úplně nejlichotivější pověst. No a být v Albánii během pandemie, to jste trošku jako pěst na oko. Když už někdo umí alespoň trošku anglicky, chce toho rozhodně využít a řádně si tento um procvičit – což je dobře, my si totiž povídáme hrozně rádi!

Náš první albánský „pokec“ se odehrál hned v Tiraně. Chodili jsme po parku, fotili si bunkr a najednou přijel pán na kole se psem v košíku a upřeně se na nás díval. Takový to, když periferně vidíte, že vás někdo pozoruje. Naše pohledy se střetly a aby nebylo trapno, tak jsme ho alespoň pozdravili a pochválili mu pejska. Pán byl nadšený, že si chceme povídat a snažil se nám vysvětlit, že se jeho pes jmenuje jako celebrita. „Mila“ pořád opakoval. Nás samozřejmě začala napadat Mila Kunis..a on později dodal, že Mila Jovovich je jeho velká platonická láska a tak po ní pojmenoval svého psíka.

OPUŠTĚNÍ PEJSCI NA KAŽDÉM KROKU

V Albánii na ulicích potkáte tisíce opuštěných pejsků, podobně jako v Gruzii či Thajsku. No a v každém z těchto států nám to prostě rve srdce, jsme totiž psí milovníci. Snažili jsme se jim alespoň trošku zlepšit den, a tak jsme v každém z navštívených míst koupili psí žrádlo nebo párek. Obdařili jsme tedy pár kolemjdoucích čtyřnohých kamarádů. Moc nás potěšilo, že v tom nejsme sami. Třeba na pláži v Ksamilu jsme potkali dvě Němky, které se tu dlouhodobě starají o tlupu opuštěných štěňátek.

Rádi bychom věřili, že mají všichni Albánci ke psům kladný vztah, ale bohužel je realita trošku jinde. Sem tam vidíte někoho venčit, ale pořád převládá množství opuštěných psů. Ve městě Vlora jsme se seznámili s jedním klučinou, který uměl nad míru dobře anglicky a začal nám vysvětlovat jak se věci mají. Se svojí rodinou se snaží těmto opuštěným pejskům nezištně pomáhat. Berou si tuláky z ulice, které dávají „do pucu“ a hledají jim nový domov v Itálii. Také nám vysvětloval, že spousta lidí z okolí se na to pozitivně nedívá a každou chvíli se mu někdo snaží pejsky otrávit. Několikrát se jim to i podařilo a ze sedmi chovaných pejsků mu tři otrávili. Někteří Albánci totiž berou psy jako přemnožené „škůdce“.

Potkat je tak můžete úplně všude, na pláži, v parku, ve městě, na parkovišti… Někteří k vám radostně přijdou, jiní se bojí lidí.. ale nikdy se nám nestalo, že by po nás pejsek vyjel. Tak snad jednou, až budeme bohatí, zřídíme si v Albánii útulek.