Jordánsko bez cestovky: Cestopis a itinerář na 8 dní

Pokud už nějakou tu dobu pokukujete po letenkách do Jordánska a přemýšlíte, jak efektivně svůj výlet naplánovat, mohl by vám náš dlouho plánovaný článek vytrhnout trn z paty. Jordánsko jsme navštívili v dubnu 2022 a byla to pořádná jízda! Nacpat všechny důležité tipy a informace do jednoho článku byl celkem oříšek, a tak si připravte pořádnou dávku ledové limči a užijte si čtení! 🙂 

Kde sehnat letenky? 

Dříve se bylo možné podívat do Jordánska přímým letem z Prahy s Ryanairem. Jak už to tak bývá, tak Ryanair proškrtal letové řády a my tedy museli vyrazit z naší oblíbené Vídně (tam se jednoduše dostanete vlakem RegioJet). Letenky jsme sehnali u nízkonákladovky Wizz Air za fajn cenu okolo 40 EUR. Přímé lety z Prahy by se teoreticky měly vrátit od listopadu.

Jak si v Jordánsku půjčit auto? 

Vybrat autopůjčovnu v Jordánsko bylo snažší než se zprvu může zdát. Ze zásady si nikdy nepůjčujeme auto u mezinárodních řetězců, které bývají nejen dražší, ale vyžadují kreditku nebo zálohu. Po chvíli hledání jsme našli autopůjčovnu Rent a Reliable Car, u které nás týdenní půjčovné vyšlo na 5 400 Kč včetně plného pojištění. K půjčení není potřeba kreditní karta ani záloha a zástupce autopůjčovny na vás počká přímo na letišti. Za auto jsme platili kartou a vše bylo vyřízené za pár minut 🙂 S sebou jsme pro jistotu měli mezinárodní řidičský průkaz, ale prý by stačil jen ten klasický evropský. Za celou dobu pobytu jsme neměli jediný problém a můžeme 100% doporučit. 

Nebuďte překvapení, když cestou uvidíte spoustu policejních check pointů. Mějte proto pas a všechny doklady u sebe. Nás nikdo nikdy nezastavil a nekontroloval. S policií jsme mluvili jen dvakrát a to při cestě do Aqaby (tam mají přímo bránu a nelze jet jinudy).

Ubytování v Jordánsku

Od covidové pandemie to bereme tak trošku „na punk“ a tenhle výlet jsme vlastně řešili úplně na poslední chvíli. Vyráželi jsme proto z Vídně pouze s jedním zarezervovaným ubytkem a zbytek řešili ze dne na den. Pokud se rozhodnete jet v našich stopách, v článku jsem rozepsala jednotlivá místa, kde jsme se ubytovali. Vše jsme řešili skrze stránky Booking a Airbnb :). 

Napříč Jordánskem – Kompletní 8denní itinerář 

Kdo naše články čte už nějakou dobu moc dobře ví, že naše itineráře umí být tak trošku extrémní. Ani v Jordánsku tomu nebylo jinak a my se snažili do 8 dní narvat úplné maximum. Odlétali jsme s ubytováním na první dvě noci, rezervovaným autem a zbytek řešili tak nějak za pochodu.

První den – pozdní večerní přílet a orienťák v Madabě

Nevím, jak to máte vy, ale většina prvních dní v nové destinaci je pro nás krušná :D. Odlet do Jordánska jsme měli sice během pozdního odpoledne, ale přecházelo mu vstávání ve 3 ráno (po večerní směně parádička) a celodenní cesta do Vídně. Do Ammánu jsme přiletěli s hodinovým zpožděním a reálně přistáli KO v osm večer místního času. Po přistání nás čekalo kolečko skrze ne úplně příjemné bezpečnostní a pasové kontroly, nákup simkarty a setkání se zástupcem autopůjčovny.

K našemu (ne)milému překvápku jsme dostali automat, a tak jsme strávili pár minut googlením, jak tu věc na čtyřech kolech vlastně rozjet, zaplatili letištní parkování a vyrazili za dobrodružstvím! Cestou z letiště do Madaby jsme potkali hned několik neosvětlených zpomalovačů a zjistili, že ta naše kára umí lítat. To jsme ještě nevěděli, že ta pravá sranda teprve začne. Doteď nechápeme čím to je, ale kompletně se nám zbláznily online mapy v mobilu. Ubytování, které mělo být dvacet minut od letiště jsme zoufale hledali hodinu a půl. Dlouze bloudili po Madabě, s naším dědou ubytovatelem na telefonu a neustále se točili v kruhu. Nakonec naše večerní muka vyřešila slečna z lékárny, která kvůli nám zamkla prodejnu, nasedla do svého auta a pomohla nám najít správný směr. Aneb hned první večer na nás jordánská pohostinnost a ochota udělala obří dojem. 

Druhý den – Madaba, hora Nebo, Jerash 

Druhý den jsme se časně ráno vydali prozkoumat Madabu, která je proslulá jako „město mozaiek“. Mnoho míst můžete zdarma navštívit v rámci Jordan pasu, za další se platí symbolická částka. Auto  můžete zdarma zaparkovat v Madaba Visitors center, kde bude pod dohledem. Madaba má perfektní značení jednotlivých míst a vy se tak můžete pohybovat podle barevné čáry na chodníku. Ve městě můžete navštívit archeologický park, kostel s vyhlídkou St. John the Baptist a kostel sv. Jiří. Najdete tu i spoustu tradičních obchůdků se suvenýry. 

Naší další zastávkou byla biblická hora Nebo, která leží nedaleko Madaby. Z jejího vrcholu prorok Mojžíš spatřil „Zemi zaslíbenou“ za řekou Jordán a následně zemřel. Dnes tam najdete památník a kostel s mozaikami. Za dobré viditelnosti je z hory vidět Mrtvé moře – nás ale celý týden provázel takový písčitý výhled, takže jsme ho neviděli.

Jako další zastávku jsme si zvolili nádherné město Jerash, které leží za Ammánem. Čekala nás tak první oťukávačka pořádného jordánského provozu. Cestou jsme si užili několik kolon a do Jerashe dorazili v pozdní odpoledne. Vstup do areálu je zahrnut v rámci Jordan pass a my musíme uznat, že to byla jedna z našich nejoblíbenějších zastávek. 

V Jerashi vás čekají zachovalé ruiny řecko-římského města z 1. století našeho letopočtu. Město je to opravdu velkolepé a doporučujeme si na jeho návštěvu vyhradit pár hodin. Nevíme zda to byl ramadán, nebo pozdní odpoledne, ale kromě jedné italské skupinky jsme celé město měli pro sebe. V Jerashi najdete amfiteátr, sloupořadí, Hadriánův oblouk a několik chrámů. 

3. den –  Mukawir, Mrtvé moře, muzeum, rezervace Dana

Brzy ráno jsme dali sbohem našemu ubytovateli v Madabě a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím směrem na jih. Čekal nás totiž dlouhý přejezd až do Wadi Musa (Petra) s velkým množstvím zastávek.

První zastávkou pro nás byl Mukawir, ke kterému vedla cesta s nádhernými výhledy. Mukawir je kopec s výhledem na Mrtvé moře, na kterém jsou pozůstatky paláce. Musím teda uznat, že mi to cestou připadalo, jako kdybychom mířili někam na konec světa. Nepotkali jsme ani živou duši, parkoviště prázdné a opuštěné .. a po celou dobu jsme měli tohle místo pro sebe. Cestou zpět jsme se zastavili poblíž Ma’In hot springs, abychom zjistili, že za vstupné je účtovaná neskutečná pálka..a raději to vynechali 😀 Napojili jsme se tedy zpět na silnici a pokračovali k Mrtvému moři. 

Mrtvé moře je zážitkem samo o sobě! Ono to vlastně není ani moře. Je to slané jezero, které leží na pomezí Jordánska a Izraele. Je nejníže položeným místem na světě a leží 420 metrů pod úrovní světových moří. Místy jeho hloubka dosahuje až 380 metrů a kvůli vysoké salinitě v něm žijí jen mikroorganismy (je skoro 9x slanější než Středozemní moře). Jeho okolí je poseté různými luxusními resorty a hotely, které mají svou cenovou kategorii. Pokud se chcete jen tak vykoupat a pokračovat dál, musíte zaparkovat na veřejné pláži.. nebo to jednoduše „upíchnout“ podél silnice a seběhnout dolů. My jsme jednu veřejnou pláž našli TADY. Poznali jsme ji ihned podle počtu aut, která tam parkovala. Naštěstí se všichni tak nějak rozprostřeli a my měli malý kousek slaného království sami pro sebe. Voda opravdu nadnáší, nechápu, ale je to strašná sranda! Absolutně se v tom nedá plavat, vlastně jen tak plachtit na povrchu. 

Celkově byste neměli ve vodě strávit déle než 20 minut, určitě si vodu nedávat na obličej a ideálně doporučujeme boty do vody (sůl je ostrá). Na veřejné pláži nenajdete žádnou sprchu, a tak doporučujeme dostatečnou zásobu vody, kterou se pak polejete. Sůl se totiž změní v takovou dost nepříjemnou mastnotu.. a sedět v tom až do Petry by bylo nepříjemné. 

Při pobřeží Mrtvého moře jsme pokračovali i nadále. Podél silnice na nás totiž neustále vykukovala honosná cedule s upoutávkou na „nejníže položené muzeum na světě“.. tak jsme si řekli „Ty jo, to bude pecka! Jedeme“.  Cestou jsme zastavili v nenápadném městečku, kde nespatřili turistu dlouho, pro pití a nanuk .. a to byla zároveň poslední normální částka, kterou jsme za potraviny zaplatili 😀 Čím blíže byl člověk Petře, tím bylo vše dražší. 

K velkolepému muzeu jsme si zajeli tak 30 kilometrů. Cedule byly stále nablýskané a honosné.. jenomže u odbočky k muzeu jaksi chyběla silnice. Vzali jsme to tedy prašnou šutrovatou cestou a modlili se, ať někde nenecháme kolo. A pak jsme dorazili k malému ospalému muzeu, kde nebyl ani telefonní signál. Bohužel nás ani nenapadlo si zkontrolovat, zda je tento skvost zahrnut v Jordan passu (ano, je) a pán na vrátnici nám zarputile tvrdil, že není.. a tak jsme si zaplatili 😀 Muzeum jsme prošli a s klidným srdcem můžeme podotknout, že to za tu štreku opravdu nestojí. 

Projížděli jsme luxusní písečnou bouří skrze městečka a pustiny, až jsme se napojili na dálnici krále Husseina, která nás dovezla do Dany. Dana je městečko a přírodní rezervace, ve které by za normálních okolností byly krásné výhledy. Bohužel písečná bouře a šílený vítr dorazil i sem. Zašli jsme tedy na pravou jordánskou kávu s kardamonem k moc sympatickému týpkovi, koukli na vyhlídku a pokračovali směrem k Petře. Dana je jinak místem, kam míří milovníci turistiky! V rezervaci můžete strávit klidně i několik dní a trekovat po okolí. 

Do Petry jsme dorazili k večeru, cestou jsme navštívili ještě Little Petra, abychom zjistili, že je zavřeno. Mohli jsme si ale vychutnat nádherné výhledy na okolí:)

V Petře jsme se rozhodli strávit dvě noci a mezi nejlevnějšími možnostmi na nás vyskočil hotel Amra Palace se snídaní i vnitřním bazénem. Z hotelu jsme byli opravdu nadšení. Od Petry je vzdálen něco přes kilometr, takže jsme k jejím branám jeli autem. Cena vycházela cca 600 Kč/noc/osoba. 

4. Celodenní návštěva Petry

O budíček se nám spolehlivě postrarala ve 4:40 mešita (nedovřeli jsme si okno, ups), a tak jsme vyskočili plní adrenalinu, vyzvedli si snídaňový balíček a přejeli autem k 1 km vzdálené Petře. Přímo před areálem se nachází několik parkovišť, kde můžete bezplatně nechat auto. 

Petra je asi nejnavštěvovanější památkou celého Jordánska a zároveň jeden z novodobých divů světa. Město založili Nabatejci mezi 3. – 1. stoletím před naším letopočtem, původně jako pohřebiště. Petra se stala hlavním městem jejich království a v dobách největšího rozkvětu zde žilo až 30 tisíc lidí. Po ničivém zemětřesení v 6. století našeho letopočtu město opustili poslední obyvatelé a to tak upadlo v zapomnění. Petra se stala tajemstvím místních beduínů, kteří ji po dlouhá staletí ukrývali před světem. První Evropan, který tento klenot spatřil, byl švýcarský cestovatel, který sem v roce 1812 cestoval v přestrojení za Araba. 

Určitě si tak dokážete živě představit, kolik lidí se do Petry vydává každý den. Není tedy vůbec od věci si přivstat a přijít rovnou na otevíračku. Areál otevírá v 6 hodin ráno, my jsme přišli v 5.40 a byli jsme opravdu první. S Jordan passem je nutné přijít k přepážce, kde vám ho vymění za vstupenku (tu následně před vstupem ještě kontrolují). Pokud máte dvoudenní pass jako my, vstupenku si pečlivě uchovejte. 

Nechtělo se mi tomu věřit, ale my jsme opravdu do Petry vstoupili jako první návštěvníci! K Pokladnici (asi nejpopulárnější foto spot) je to asi 20 minutová chůze kaňonem Siq. Po ránu se strhla docela mela o to, kdo tam bude první a udělá si fotku bez nikoho. Půl cesty nám tak na paty šlapali nervní Francouzi, ale po 10 minutách naše tempo přestali zvládat. Samotný kaňon je naprosto nádherný.. to ale oceníte spíš až při cestě zpátky. Petra ale není jenom Pokladnice, je to obrovské skalní město, na jehož průzkum doporučujeme alespoň den a půl. Nezapomeňte na dostatek vody. 

Po vstupu k Pokladnici se o vás začnou přetahovat místní beduíni. Moc dobře totiž ví, že většina turistů má na plánu vyhlídky. Dříve se na tyto vyhlídky dalo dostat jen tak bez složitého obcházení a placení. Dnes jsou všude zákazy vstupu a beduíni se začínají ohánět policií, pokud si za vyhlídku řádně nezaplatíte. Říkají tomu „vstup jen s průvodcem :)“ – tím průvodcem jsou často i malé děti. Nenechte se ale lapit na přemrštěné částky, které většina lidí platí. Nám se obě dvě vyhlídky podařilo usmlouvat na rozumnější částku. První den jsme vyrazili na tu vyšší, kterou jsme díky tomu brzkému vstávání měli celkem pro sebe a mohli chvíli posedět. Pokud se pro vyhlídku rozhodnete, je to docela strmé stoupání a lezení po šutrech (tady toho průvodce chápu). Údajně se na vyhlídku dá dojít asi hodinovým trekem z jiné strany, ale nevím, komu by se to ve 40 stupních chtělo absolvovat. 

Pokud s sebou nemáte dostatek pití nebo jídla, nemusíte mít obavy. Napříč celým skalním městem najdete několik stánků. Petra má ale celkově svou cenovou relaci – za pití, kávu i čaj zaplatíte jednou tolik než v okolních místech.

Nechte si čas na prozkoumání všech možných zákoutí i hrobek, opravdu to stojí za to. Připravte se na spoustu nachozených kilometrů. Dalším zlatým hřebem skalního města je Monastery, ke kterému se dostanete po schodech. Přímo před Monastery stojí občerstvovací stánek, kde si můžete vychutnat výbornou jordánskou kávu nebo čaj. Pokud se rozhodnete popojít o kousek dále, určitě vyšplhejte na takový kopec k beduínskému stanu. Sedí tam moc fajn beduín, co má chládek, hraje na kytaru a uvaří vám čaj. Celkově jsme v Petře strávili úplně celý den až do zavíračky a nachodili 22 kilometrů. Z Petry jsme se sekutirťákem odcházeli jako poslední. 

PS: Spousta lidí nám nabízela drahý odvoz k tajnému zadnímu vchodu, nám to ale přišlo jako pitomost a vyhozené peníze. Ani zpětně bych to neudělala, šli jsme předem a Petru i tak měli skoro sami pro sebe. Stačí si ráno o chvilku přivstat.

5. den – Petra, Little Petra, Aqaba 

Do Petry jsme pořídili dvoudenní pass, a tak jsme další den vyrazili znovu. Tentokrát tam bylo o poznání více návštěvníků, protože jsme přišli cca na desátou. Chvilku jsme pochodili, dali si čaj s fajn beduínem v jeskyni a rozhodli se, že zkusíme i tu menší vyhlídku. Částku se nám povedlo usmlouvat na polovinu a cesta trvala asi tak 3 minuty. Beduíni mají na vyhlídce připravená kýčovitá opěradla a klasické koberečky. Jsou to zkrátka kšefťáci od přírody :). 

Autem jsme přejeli k „Little Petra“ což je taková malá sestřička ve skále. Myslím, že od Little Petra můžete vyjít a dojít pěšky právě „zadem“ až do Petry. U Malé Petry najdete parkoviště i stánek se suvenýry. Vstupné se neplatí, ale je potřeba si pohlídat otevírací dobu. Malá Petra, nebo-li Siq al-Barid, byla taktéž postavena Nabatejci a je na seznamu UNESCO. Na místo moc lidí nechodí, a tak ho určitě budete mít pro sebe. 

Po návštěvě Malé Petry jsme vyrazili do Aqaby na koupání k Rudému moři! Celou cestu nás provázela docela brutální písečná bouře. Dálnice na jih měla spoustu děr a projížděli jsme jedním policejním check pointem. V Aqabě jsme zastavili jenom na oběd a vydali se do našeho hotelu, který byl asi 3 kilometry od Saúdské Arábie. Hledali jsme hotel, který má svou soukromou pláž. Většina hotelů v Aqabě vás totiž nutí si zaplatit vstup do plážového klubu – pokud jedete jen na odpolední koupání, tak se to moc nevyplatí. Nás navíc stále provázela písečná bouře a silný vítr, a tak jsme se v moři prakticky jen smočili a šli se „schovat“ mezi budovy do bazénu. 

6. den – Wadi Rum a spaní pod hvězdami

Wadi Rum považujeme za jeden z nejkrásnějších cestovatelských zážitků vůbec. Během našich prvních dní v Jordánsku jsem se skrze Whatsapp zkontaktovala s beduínem a zamluvila stan na jednu noc. Pokud otevřete booking a zadáte „Wadi Rum“ vyjedou vám tisíce nabídek za směšné ceny od 1 EUR. To ještě nevíte, že si budete muset připlatit předražený transfer, jídlo a jeep tour. Tomuhle jsme se přesně chtěli vyhnout, a tak jsme hledali někoho, kdo nabízí „balíček všeho“. Nemohli jsme si vybrat lépe! Za tento úžasný zážitek jsme zaplatili 50 JOD + 10 JOD za projížďku na osobu a měli asi tak ty nejmilejší beduíny v celé poušti. 

Ráno jsme přijeli k návštěvnickému centru Wadi Rum a náš beduín Atif už na nás vyčkával. Zaparkovali jsme auto, vzali všechny potřebné věci na jednu noc, auto zamkli, nasedli na jeep a vyrazili do pouště. Nejprve nás čekala parádní jeep tour s nádhernými scenériemi. Navštívili jsme rodinku velbloudů, písečnou dunu, vyškrábali se na skálu, na oblouk ze skály.. viděli skálu, co vypadá jako houba – prostě všechno! Pak nás čekal výborný oběd připravený v poušti a volný čas k objevování. Do kempu jsme dorazili pozdě odpoledne, uložili věci do stanu a vyrazili na projížďku po velbloudech. Klobouk dolů všem, kteří v dávných dobách brázdili poušť na velbloudovi i několik dní. Myslela jsem, že neslezu 😀 Naši karavanu vedl sympatický týpek, který vlastní 60 velbloudů a žije s nimi na poušti. 

Po jízdě jsme vyzkoušeli připravit pravou jordánskou kávu s kardamonem, dali si výbornou večeři, několik litrů úžasného jordánského čaje i vodní dýmku. Večer jsme strávili jako celá skupinka u ohně zpíváním a zkoušením tradičních beduínských kostýmů. Byli jsme ujištěni, že na poušti žádní nebezpeční tvorové nejsou, a tak jsme si vytahali postele před stan a užili si nádhernou noc pod širým nebem s výhledem na Mléčnou dráhu. Zkrátka zážitek, na který se jen tak nezapomíná!

Beduínský kemp Salma vám můžeme jen a jen doporučit. Celý zážitek nás včetně jízdy na velbloudovi stál 60 JOD na osobu. Kemp si můžete prohlédnout na jejich webu.  Rezervaci ideálně proveďte skrze Whatsapp +962 772 386 420.

7. den – přejezd do Ammánu, Kerak, Pouštní hrady 

Z Wadi Rum jsme odjížděli plni dojmů a nových zážitků. Čekal nás celkem dlouhý přejezd směrem k Ammánu, během kterého jsme se rozhodli navštívit křižácký hrad v Keraku a dva pouštní hrady. Na hrad v Keraku jsme na internetu četli samá velkolepá slova. Pro nás byl ale celkem zklamáním.. hezčí než zříceniny hradu byly alespoň výhledy na okolí. Z poušti jsme zapomněli, jak dokážou být místní prodejci oprsklí, a tak pro nás byl zase trošku návrat do reality. Návštěva hradu je zahrnuta v Jordan pass, a tak naštěstí nemusíte za vstup nic dále platit. 

Východně od Ammánu se nachází skupinka pouštních paláců a hradů. Většinou se jedná o malý hrad, který stojí doslova uprostřed ničeho. My jsme se rozhodli pro návštěvu dvou, které jsou k Ammánu nejblíže. Jedním z nich byl hrad Quseir Amra a druhým Qasr Al-Kharanah. Do obou hradů platil Jordan pass. Pokud se nacházíte v okolí Ammánu a máte čas, je to celkem fajn výlet. Dejte si jen pozor na množství čerpacích stanic. 

Pokud hledáte levné ubytko nedaleko centra Ammánu, můžeme vám vřele doporučit City Citadel Hotel, který se nachází kousek od centra a všech památek. Hotel má navíc malé hlídané parkoviště. Jedna noc nás vyšla cca 800 Kč pro oba (včetně snídaně). 

8. den – hlavní město Ammán 

Hned ráno jsme se vydali za návštěvou mešity Krále Abdullaha I. Do mešity neplatí Jordan pass a je nutné zaplatit symbolické vstupné. Ženy se navíc musí před vstupem zahalit. Mešita je to opravdu krásná a její návštěvu vám můžeme vřele doporučit. 

Naše další kroky vedly k Citadele, která se tyčí nad městem. Vstupné do Citadely je rovněž zahrnuto v Jordan passu. Pevnost nabízí nádherný výhled na celý Ammán a můžete se zde toulat klidně hodiny. Mezi nejhezčí pozůstatky římské doby se řadí amfiteátr, který se nachází nedaleko Citadely. Ammán nás celkově přivítal perfektní atmosférou a bylo nám líto, že máme na jeho návštěvu jen jedno odpoledne. 

Jordánsko na vlastní pěst, informace a rady před cestou

Madeira – Cestopis a itinerář na 8 dní

Last Updated on 6 února, 2024 by Míša