Madeira – Cestopis a itinerář na 8 dní

Pokud nás sledujete už nějakou dobu, víte, že chvilku jen tak posedět opravdu neumíme. Ať už jedeme do Moldavska nebo mimo Evropu, vždy chceme ulovit co nejvíce zážitků. U Madeiry tomu nebylo jinak! Naházeli jsme vše, co plánujeme vidět do mapy a doufali, že vše stihneme. Předem upozorňujeme, že náš itinerář je poměrně extrémní :-D. 

Na Madeiru jsme vyrazili v březnu na 8 dní a i když je ostrov opravdu malý, najdete zde nespočet míst k návštěvě. Nebýt počasí (dokonce nám na Madeiře i sněžilo), tak toho stihneme i více. Nicméně jsme si Madeiru neskutečně užili a doufáme, že vám náš itinerář pomůže s vaším plánováním. Pokud plánujete cestu na Madeiru, určitě vám přijde vhod i tento článek:

Madeira na jaře, jak naplánovat cestu?

Den 1. – Přílet, půjčení auta a přesun do Santa Cruz

První den si většinou na cestách necháváme jako sanitární po náročné cestě. Na Madeiru jsme letěli s 3. hodinovým přestupem v Lisabonu a i když jsme výjimečně letěli z Prahy a ne z Vídně, lety to byly opravdu náročné. Přiletěli jsme na mezinárodní letiště Cristiana Ronalda ve 21:00 a hned jsme vyhlíželi pána z předem domluvené autopůjčovny. Z osobní zkušenosti vám vřele můžeme doporučit STATUS FLAMINGO. Tahle autopůjčovna nevyžaduje žádnou zálohu ani kreditní kartu. Půjčení auta na 8 dní včetně pojištění nás vyšlo na cca 7 600 Kč. V létě jsou ceny bohužel dvojnásobné. 

Pán nás zavedl na zhruba 800 metrů vzdálené bezplatné parkoviště, kde jsme podepsali smlouvu, zaplatili kartou a po ani ne 15 minutách bylo auto naše. Chtěli jsme se ubytovat blízko letiště a do oka nám padlo ubytování přes Airbnb. Za 5 minut jsme byli na místě, snědli v posteli pár balíčků Oreo a šli spát.

Den 2. – Ponta de São Lourenço, Santana, Levada do Caldeirão Verde, Cristo Rei

Ráno jsme si přivstali a vyhlíželi z terasy východ slunce. Z ubytka jsme navíc měli výhled na přistávací a odletovou dráhu. Vyrazili jsme do 300 metrů vzdálené pekárny, pojedli pár pastel de Nata, dali si kafe (jestli se tak domu dá říkat) a vyrazili na trek do Ponta de São Lourenço. Přijeli jsme na 8:00 ráno a nemůžeme si vynachválit brzký příjezd. Kromě 3 aut jsme byli úplně sami a mohli vyrazit na trek bez toho, aby nám někdo šlapal na paty.

Časově trek vychází od 2,5 – 4 hodin (7 km), záleží jak moc chcete fotit a zastavovat. Trek není nijak náročný, zvládnou ho i děti a nabízí spoustu krásných vyhlídek. Po cestě je pouze 1 občerstvení, které otevírá v 10:30 a za 1,5 l vody zaplatíte 100 Kč… Doporučujeme tedy přibalit pití s sebou. Parkování je zcela zdarma. Když jsme se vraceli zpět, bylo parkoviště komplet plné. Rozhodně doporučujeme i to brzké vstávání. Nebudete litovat a místo si užijete mnohem víc!

Další zastávkou na programu bylo městečko Santana s typickými barevnými domečky, které jste jistě viděli na obrázcích z katalogů. Tyto tradiční trojúhelníkové domečky jsou postavené ze dřeva a mají slámovou střechu. V horním patře se schvovávalo jídlo a dole lidé žili. Domečky jsou otevřené a můžete nakouknout dovnitř. Nečekejte nic velkého, domečků je asi 7, ale za návštěvu to stojí a vstup je zdarma 🙂 Hned přes ulici se o víkendech koná ovocný trh. 

Zhruba 7 km cesty od Santany se nachází jedna z nejkrásnějších levád ostrova – Levada do Caldeirão Verde. Cesta z města je hooodně do kopce a pro dvě auta dost úzká. Nejlepším řešením je zařadit jedničku, která se po dobu pobytu stane vaším nejlepším parťákem. Zaparkovali jsme na parkovišti (které je placené, ale levné) a vyrazili na cestu. Pokud si chcete projít celou levádu, tak doporučujeme si vyhradit alespoň polovinu dne, jedním směrem je to na konec levády 6,2 Km. Již na začátku si můžete užít pohled na tradiční domeček a po ani ne 30 minutách treku můžete obdivovat první krásný vodopád. My jsme došli do zhruba 3/4 cesty (kvůli západu slunce, už se pomalu stmívalo) a doporučujeme si s sebou vzít pláštěnku / nepromokavou bundu, v nějakých úsecích nás to v březnu hezky pokropilo. 

Na závěr dne jsme se jeli podívat na suchu Cristo Rei a na vyhlídku ponta do Garajau, která je kousek pod ním. 

 

Den 3. – Pico do Ariero, Funchal, Cabo Girao, Formosa

Stejně jako druhý den, i tento začal hned v brzkých hodinách. Chtěli jsme totiž na východ slunce na Pico do Ariero, třetí největší Madeirské hory ve výšce 1818 metrů nad mořem. Předpověď nebyla nejlepší na celý nadcházející týden, ale na Madeiře se počasí mění každou hodinu (ne-li minutu), a tak jsme se tomu rozhodli dát šanci. Z města Santa Cruz se na horu dostanete autem za zhruba 45 minut a na samém vrcholu je parkování zdarma. Celí natěšení klepeme kosu s foťáky v rukou na tížený východ slunce a jediné co se nám poštěstilo je 10 vteřin červeného světla. Tak trochu přemýšlíme, že bychom počkali v autě, jestli se náhodou vítr nerozfouká, ale po 20 minutách to vzdáváme a usoudíme, že to zkusíme jindy.    

Sjeli jsme tedy dolů do hlavního města Funchalu a zaparkovali na hlídaném parkovišti (zdarma se nejspíš nedá sehnat – pokud máte tip, podělte se prosím v komentářích), které nás vychází na zhruba 3,5 eura /den. Vyrážíme v pátek (hlavní den marketů) do Mercado dos Lavradores, největšího tržiště s čerstvým ovocem a zeleninou na Madeiře. Rádi zkoušíme nové věci a tak si (i když peneženka zaplakala) kupujeme 3 různé druhy marakujy. Každá chutnala úplně jinak, nicméně co měly všechny dohromady společné je kyselost a konzistenci křupavých pavoučích vajíček. Zajímavá zkušenost…. 🙂 

Dále se vydáváme uličkou street artu s krásně zdobenými dveřmi (doporučujeme navštívit brzo ráno, dveře se později otevřou a změní na restaurace) a míjíme krásný kostel. 

Na konci ulice můžete zavítat do Forte de São Tiago, pevnosti, která byla postavená v 17. století jako obrana před piráty. Vstup je zdarma, ale nejhezčí pohled je z mola naproti ní. Vracíme se tou samou uličkou směrem ke kostelu Igreja de São João Evangelista, kde můžete vystoupat na věž, odkud je krásný výhled na město. 

Další památkou, kterou jsme navštívili a můžeme doporučit je Funchalská katedrála, ze které si rovnou můžete skočit na skleničku skvělé ponchi (tradiční koktejl na Madeiře, Rum + ovoce) do Rei da Poncha. Kiwi, Marakuja, Pomeranč, Jahoda, …. mají všechny možné druhy…. Dále jsme pokračovali přes park k nápisu Madeira až k muzeu Cristiána Ronalda se slavnou sochou tohoto funchalského rodáka. K vidění jsou trofeje, dresy a mnoho dalšího.

15 km od muzea se nachází Cabo Girao, velice strmý mořský útes jehož nejvyšší bod je 580 m nad hladinou oceánu, což jej řadí na druhé místo v Evropě. Na samém vrcholu je super vyhlídka s prosklenou podlahou, odkud můžete pozorovat hlavní město Funchal a město Camara de Lobos. Vstupné se nevybíralo, ale viděli jsme turniket. 

Dále jsme měli namířeno do nejznámější botanické zahrady na Madeiře – Jardim Tropical Monte Palace. Bohužel ale zavírají v 18:00 a paní u vchodu nám řekla že za hodinu si to určitě projít nestihneme (cena je 12,5 euro) a tak jsme se rozhodli pozměnit plány a vyrazit se podívat na nedaleký kostel a na západ slunce na pláž Formosa.

Den 4. – levada dos Balcões, Pico Ariero, Miraduoro Terra Grande, Sao Vicente

Čtvrtý den jsme odstartovali malým trekem, levádou dos Balcões. Opravdu krátká procházka po rovince, která odmění krásným výhledem na Pico Ruivo a Pico do Arierio. Opravdovým zážitkem je krmení ptáčků. Přibalte si s sebou specializované krmení pro ptáky (prosím nekrmte je houskami či jiným pečivem) a pokud vaše okolí nebude dělat veliký hluk, budete mít to štěstí a sedne si vám na ruku. 

 

Počasí bylo krásné, a tak jsme vyzkoušeli jet na Pico do Ariero s nadějí, že se nám naskytnou krásná panoramata. Po 15 minutách v naprosté mlze nás sebevědomí trošku opouštělo, nicméně jsme pokračovali dál. Pořádně zafoukalo, mraky zmizely a i když už to vypadalo na další neúspěch, mohutné hory se nám částečně ukázaly. Zážitek to byl opravdu intenzivní! Ty fotky nedokáží přiblížit majestátnost hor. Celý trek až na Pico Ruivo jsme jít nechtěli a tak jsme si užívali chození po samotných vrcholkách špičatých hor a po 2 hodinách jsme se obrátili nazpět. 

Nezdá se to, ale trek je to opravdu náročný. Cestou musíte překonat velké množství schodů a pokud trpíte závratěmi nebo strachem z výšek, tento trek opravdu zvažte.

Po cestě do města Sao Vincente, kde jsme byli ubytovaní, jsme se ještě zastavili na Miradouro Terra Grande. 

Den 5. – Sao Vicente, Seixal, Porto Moniz, Ponta do Pargo, Garganta Funda, Achadas da Cruz, Fanal

Den pátý se měl nést ve znamení koupačky v lávových bazéncích a projetí celého severo západního pobřeží až k majáku v Ponta do Pargo. Tedy až do chvíle, než jsme se probudili do totálního slejváku. Říkali jsme si, že na Madeiře se počasí mění každou chvíli, a tak jsme doufali, že se to třeba i vyčasí.
Spoiler: vyčasilo, ale až za několik hodin. 

Začali jsme zastávkou u Capelinha de Nossa Senhora de Fátima, krásné bílé věžičky na kopci v Sao Vincente. Jen tak tak jsme stihli alespoň tu minutku počasí kdy nepršelo.

Nasedli jsme do auta, rychle zařadili jedničku (haha) a putovali na pláž do města Seixal a na Miradouro do Véu da Noiva (krásnou vyhlídku). Po zhruba 15 minutách jsme dorazili do cíle, šťastný příjezd to ale opravdu nebyl… stěrače nestačily stírat. Chvíli jsme poseděli v autě a po 30 minutách jsme se rozhodli popojet dál do městečka Porto Moniz. Původní plán bylo se vykoupat, máme totiž takovou tradici, že se musíme smočit úplně všude. Takže i když pršelo, chtěli jsme to v lávových bazéncích prubnout. Zastavila nás až cedule s nápisem zavřeno kvůli extrémnímu počasí. Zeptali jsme se vedle v informačním centru, kde nám sdělili, že vlny mohou být až 14 metrů velké a že je zakázáno do vody chodit. 
Skóre, Počasí 2 : 0 Backpack Yourself 

I tak jsme si alespoň městečko prošli a dali si něco k jídlu. 

Pokračovali jsme dále směr maják Ponta do Pargo, tedy do nejzápadnějšího výběžku ostrova. Konečně se počasí začalo alespoň trochu vyjasňovat, a tak když jsme dorazili do cíle, mohli jsme si alespoň vyndat foťáky zespod nepromokavých bund a vyrazit na 1 km vzdálenou vyhlídku (Miradouro do Fio).  

Kousek od majáku, zhruba 3,5 Km, je schovaný nádherný vodopád, který můžete sledovat z vyhlídky Miradouro da Garganta Funda. Cesta k vyhlídce je trochu krkolomná. Né že by byla nějak náročná, ale vypadá spíš jako kdybyste někomu šli na pole. Po zhruba 1 km z parkoviště jsme dorazili na místo, doprovázel nás místní psí průvodce.

Aby těch vyhlídek nebylo málo, následovala hnedka další. Tentokrát Miradouro do Teleférico das Achadas da Cruz. Míša by do toho nikdy nevlezla, přitom zvládla i rozpadlá ruské kola v Albánii a Gruzii.. Bylo mi to ale jasné, ani já bych si do toho tentokrát netroufl vlézt. Vítr byl totiž obrovský…. Ale je zajímavé vidět, jak dole dokáží obdělávat pole a pěstovat ovoce. Dolů / nahoru můžete i pěšky, hned vedle lanovky je totiž stezka. 

Poslední zastávkou byl proslulý Fanal – mlžný les. Akorát se to počasí vyčasilo až moc… spíš než mlžného lesa jsme se dočkali africké Namíbie. Ani mráček a sluníčko pražilo o sto šest. I tak byly staré stromy opravdu nádherné. Bacha na krávy a zejména na jejich bobky, vteřina nepozornosti a už máte jeden na botě.

 

Den jsme zakončili v restauraci Burger Grill, kde jsme si dali madeirské hlavní jídlo – masový špíz. Obrovský špíz vám přinesou na stůl (bohatě stačí 1 pro dva lidi) a spolu s hranolkama to bylo skutečně výborné.

Den 6. – vodopád Anjos, Camara de Lobos, Ponta do Sol, Funchal 

Náš šestý den přišla asi největší vichřice, co jsme kdy zažili! Dřevěné židle rozházené po zahradě, květináče rozbité, elektřina měla výpadky, ve větších nadmořských výškách nasněžilo, po celé severní části ostrova byla červená výstraha a měli jsme co dělat, abychom vůbec otevřeli dveře od auta. Naposledy jsme se ještě podívali k moři, jak to v takové spoušti vypadá (stále byl vítr kolem 80 km/h) a nebyli jsme sami. Potkali jsme na parkovišti několik aut, lidé měli stejný nápad a vší silou se snažili chodit proti větru.

Z nebezpečného severu jsme se rozhodli přejet na jih. Chtěli jsme na levádu a po cestě jsme zastavili v supermarketu za doprovodu krupobití. Přijeli jsme k treku za deště a po 30 minutách strávených v autě posloucháním písniček jsme se odhodlali vyzkoušet naše štěstí. Ukázalo se to jako špatný nápad, byli jsme mokří úplně všude už po 20 minutách a rozhodli jsme se to kvůli přežití našich fotoaparátů otočit.  

Počasí připomínalo 1. apríla, 10 minut bylo hezky, 10 minut pršelo, 10 minut bylo pod mrakem, 10 minut svítilo sluníčko načež následovalo sněžení. Celý den jsme se potulovali po jižní straně ostrova a snažili se najít aspoň trochu stabilní počasí. 

Jedním z highlightů dne byla automyčka, teda Anjos Waterfall. Vodopád dopadá přímo na silnici a vy tak můžete vašemu čtyřkolovému mazlíkovi dopřát trochu kýžené péče. Někteří lidé se tam i sprchují…

Po cestě jsme se stavili na pláži v Ponta do Sol a do města Camara de Lobos, kde byla námořníky vynalezená Poncha. 

Usoudili jsme, že dnešek bude sanitární den a vyrazili na ponchu do hlavního města, pozdravit Ronalda a projít se po pláži. 

 

Den 7. – Levada 25 fontes, Levada do Risco, Nova and Moinho waterfall 

Sedmý den jsme navštívili nejznámější levádu ostrova: 25 fontes. Cesta k ní byla trochu složitější. Kvůli bouřce byla zavřená hlavní silnice, a tak jsme museli do cíle dorazit krkolomnými manévry. Přes cestu nám přecházela stáda krav, vichr fučel jak o život a místo klasického asfaltu jsme jezdili přes dlažební kostky. I tak jsme ale v pořádku dorazili na parkoviště. Než se k levádě dostanete, musíte ujít 2 km po asfaltu velikým kopcem dolů. V hlavní sezóně zde jezdí autobus.  Pak vás čekají schody dolů a už je to krásná rovinka až k vodopádům. Leváda je velice úzká a 2 lidi se vedle sebe nevejdou. Připadalo nám, že v létě či při velkém počtu lidí musí být nějak korigována. Taky jsme tam viděli „čekací zónu“ jak kdyby se tam mely stát fronty. Naštěstí se v tento den našlo jen málo šílenců, kteří byli ochotní překonat kaluže, vítr a déšť, a tak jsme měli trek skoro pro sebe. Naopak jsme rádi, že nás na konci nečekal žádný „čůrek“.  Proud vody stál díky vydatným dešťům opravdu za to. Prodloužili jsme si naše putování i o Levada do Risco. Zajdete si opravdu jenom chvilku, 10 minut v jednom směru a za odměnu se vám před očima naskytne krásný vodopád.

Visual Portfolio, Posts & Image Gallery for WordPress

Z levády jsme byli nadšení a stále nám zbyl kopec sil, a tak jsme se rozhodli zopakovat si neúspěšnou levádu s vodopádem Nova and Moinho z minulého dne. Auto jsme zaparkovali na parkovišti před kostelem a vyrazili na cestu. Vydali jsme se nejdříve spodní „nudnější“ cestou s výhledem do údolí. Na konci cesty vás čekají schody nahoru a po chvilce (8 minut) na vás dýchne zvuk vodopádu Nova and Moinho. Horní část levády je trochu nebezpečnější než ta spodní, jelikož nemá z velké části žádné zábradlí (s dětmi opravdu nedoporučujeme) a musíte projít tunelem (docela sranda – baterku s sebou). 

Dohromady nás to vyšlo na krásných 23 km, které jsme zakončili na pokoji s láhví Madeirského vína. 

Den 8. – Pozorování delfínů, Údolí jeptišek, Porto Moniz

Osmý den nás čekal super zážitek! Vstávali jsme brzo ráno a z našeho ubytování v Ribeira Brava jsme zamířili do Funchalu, protože již v 9:00 nejpozději jsme měli být v maríně na pozorování volně žijících delfínů. Nabídek na pozorování delfínu bylo opravdu hodně, ale my jsme čekali až do úplného závěru (měli jsme strach, že kvůli bouřce neuvidíme nic), a tak se výběr včetně volných kapacit dost zmenšil. Naštěstí jsme našli společnost Ventura nature emotions, která měla volná místa na 9:30 (ráno je pozorování lepší a máte větší šanci, že něco uvidíte). Protože ano, je opravdu možné, že 2 a půl hodiny budete kroužit Atlantickým oceánem a stejně uvidíte prd. Společnost Ventura ale nabízí další jízdu zcela zdarma pokud nic neuvidíte (což nám bylo k prdu, jelikož jsme další den ráno odlétali), a tak jsme se modlili ať nejsme ta 2% výjimka zrovna my.

Začali jsme krátkou přednáškou o podvodních zvířatech, které kolem ostrova žijí, vyfasovali záchranné vesty a nastoupili na loď. Ptali jsme se, zda je OK, pokud si na rychločlun vezmeme foťáky. Teď vám ale můžeme vřele doporučit nepromokavé pouzdro nebo bundu :-D. Pokud vám nevadí, že to trošku schytáte, doporučujeme místa úplně vepředu. My jsme seděli jako druzí a nemít nepromokavé bundy, foťáky dnes odpočívají v pokoji. Atlantik byl totiž hodně rozbouřený, a tak nám zadky létaly vzduchem. Prvních 40 minut jsme brázdili širý oceán a neviděli zhola nic. Pak se ale ozvala kapitánova vysílačka a my jsme přidali do rychlosti. Potkali jsme mláďata delfína skákavého, kteří se s naší lodí kámošili okolo 20 minut. Nebylo úplné jednoduché je vyfotit, loď skákala nahoru a dolů a místo koukání do foťáku jsme se koukali na delfíny a periferně mačkali spoušť s nadějí že třeba kousek ploutve v rohu na fotce uvidíme. Byl to náádherný zážitek.

Delfíní prcky jsme nechali být (bioložka, která nás doprovázela říkala, že s nimi můžeme strávit max. 15 až 20 minut) a pokračovali jsme projížďkou podél pobřeží.

Visual Portfolio, Posts & Image Gallery for WordPress

Po krátkém čase se ozvala vysílačka č.2 a my jsme znovu vyrazili vpřed. Tentokrát jsme uviděli hned několik delfínů pár set metrů funchalského přístavu. Bohužel se náš čas na moři krátil a tak jsme pomalu museli jet zpět k přístavu. Pokud budete mít štěstí, můžete vidět i vorvaně či velryby 🙂 My jsme byli šťastní, že se nám za daných okolností povedlo spatřit alespoň delfíny. 

Po vyjížďce nás čekalo Údolí jeptišek (Curral das Freiras). Krásné malé město v údolí, obklopené vodopády a obřími horami. Nad údolím se tyčí vrchol Eira da Serrado (1006 m n.m.), kam se dostanete po relativně přístupné silnici autem  a odbočkou před tunelem vedoucím do města. Na vrcholu je parkoviště, restaurace, hotel a prodejna suvenýrů s kavárnou a občerstvením. Odsud lze dojít krátkou procházkou na vyhlídkovou plošinu Miradouro da Eira do Serrado ve výšce 1015 m n.m. nabízející úchvatný pohled dolů do údolí.

Poslední den jsme chtěli zakončit něčím hezkým, a tak jsme byli na vážkách, jestli se stavit do proslulých zahrad Monte Palace, anebo naposled vyzkoušet možnost si zaplavat v lávových bazéncích. Vyhrála to volba číslo 2 a my jsme z vyhlídky Eira da Serrado vyrazili do Porto Moniz. Cesta nám zabrala něco málo přes hodinku a znova nás čekalo zklamání, Piscinas Naturais de Porto Moniz bylo zavřené. Naposledy jsme si alespoň chtěli projít město a tak jsme zaparkovali auto na bezplatném parkovišti. V dálce jsme uviděli, že občerstvení v sousedních Piscinas Naturais Velhas je otevřené, nikdo tam nebyl a už vůbec nikdo se nekoupal. A tak jsme se zeptali zda-li by byla možnost se alespoň smočit na kraji (byla tam totiž závora). Majitel nám řekl, že určitě, ale ať nechodíme úplně ke kraji kvůli velkým vlnám. Převlékli jsme se do plavek a měli tak vše takřka pro sebe. Nakonec jsme inspirovali i pár dalších odvážlivců, kteří si přišli zaplavat. 

Den se nám pomalu chýlil ke konci a my jsme po koupačce vyrazili zpět na špíz do Burger Grillu v Sao Vincente, přes Ribeira da Janela. Se smutným obličejem jsme si večer zabalili a následující den brzy ráno vstávali, protože auto jsme museli vracet již v 7:30 na letišti.

Co si přivézt z Madeiry na památku? 

Z každého státu, který navštívíme, si musíme na naší travel poličku zakoupit nějaký ten suvenýr. Madeira tomu nebyla výjimkou. Krom nádherných vzpomínek jsme si odvezli Caralhinho, takový dřevený nástrojík na dělání ponchy. Já mám zase tradici, že z každého státu si přivezu na památku nějakou tu flašku, takže Madeirský rum byl samozřejmostí.

Madeira nás naprosto okouzlila!  Na závěr bychom se s vámi rádi podělili o video, které shrnuje naši návštěvu tohoto nádherného ostrova. 

Kišiněv, aneb to nejlepší z nejméně navštěvovaného hlavního města Evropy
Sicílie: Z Katánie do Palerma bez půjčeného auta!
Rumunsko: 8 tipů co navštívit v Bukurešti a okolí

Last Updated on 16 dubna, 2022 by Míša

Odběr
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments