Rady a tipy před cestou na mexický Yucatán

Poloostrov Yucatán je opravdu pozoruhodnou oblastí Mexika. Ukrývá více než 6 000 cenotes a stovky mayských ruin, včetně jednoho z novodobých divů světa. Návštěva Yucatánu byla mým snem už mnoho let a letos konečně nastal čas si tento sen splnit! Na konci února jsme tedy sbalili batohy a vyrazili na tři týdny objevovat státy Quintana Roo a Yucatán.

Obsah článku

Letiště Cancún a kontrola po příletu

V poslední době se na sociálních sítích množí příspěvky o tom, že na letišti v Cancúnu i Mexico City mají lidé problém se vpuštěním. My jsme do Mexika přilétali 28.2. 2023 a takhle rychlou imigrační kontrolu jsme snad nikde nezažili. Museli jsme si teda vystát pořádnou frontu, ale u přepážky jsme dohromady strávili tak 2 minuty. Ptali se nás pouze co máme v plánu (chtěl vyjmenovat pár míst) a kdy letíme domů – razítko, hotovo, adios. Pro jistotu jsem s sebou měla vytisknutá ubytování, doklad o zpáteční letence i půjčení auta. Hned po opuštění přepážky si nás, pravděpodobně kvůli stativu, vybrali teda ještě na celní kontrolu. Do Mexika je tuším povolen pouze určitý počet foťáků na osobu a pro cizince zákaz dronů, tak pozor na to.

POZOR: Co nás teda nemile překvapilo je fakt, že letiště v Cancúnu nemá žádnou funkční bezplatnou Wifi. Respektive, abyste se na něco připojili, chce to šílenou dávku trpělivosti a štěstí. My jsme to zkoušeli asi hodinu vkuse a absolutně se nám nedařilo. Měli jsme tak problém napsat do autopůjčovny a netušili jsme, zda na nás někde čekají.

TIP: Popříjezdové trable s internetem můžete vyřešit pomocí appky Airalo (odzkoušeno v Kanadě). Stačí si před odletem stáhnout a zakoupit virtuální simkartu. Pokud navíc zadáte náš kód MICHAE9173, získáte slevu 3 USD. Pro delší pobyt si ale určitě zakupte místní simku.

Turistické SIM a Internet

Turistická SIM s internetem je jednou z nejdůležitějších věcí, kterou po příletu hledáme. Ne že bychom chtěli trávit dovolenou nalepení na mobilu, ale člověk se bez toho v dnešní době už neobejde. Většina ubytování vyžadovala nějakou komunikaci, bylo potřeba naladit mapy.. no však to znáte :). Turistickou SIM pořídíte ve všech prodejnách OXXO nebo Telcel. My jsme vyzkoušeli obojí.

OXXO: Cena za nějaký základní balíček byla tuším 200 pesos. Většinou jsme docela zápasili se signálem a měli jen „háčko“. Data nám ale vydržela dost dlouho. Pokud máte iphone, je potřeba udělat nějakou spešl instalaci, na kterou vám přijde návod ve španělštině.

Telcel: Super signál téměř všude, cena obdobná a k tomu neomezená data na social media. Jen mi teda ta data nějak podezřele rychle zmizela.. a to jsem na internetu skoro nebyla. Upřímně z toho podezřívám spíš svůj telefon, než operátora :D.

Wifi najdete téměř ve všech hotelích i kavárnách. V kavárnách je většinou zaheslovaná a na přístup se musíte zeptat přímo obsluhy.

Měna a placení kartou

Oficiální měnou v je v Mexiku mexické pesos (MXN), jehož kurz se během naší návštěvy měnil snad na denním pořádku. Naší pomůckou bylo 1 pesos = 1,2 Kč. V Čechách jsme si tedy vyměnili na americké dolary, které jsme postupně měnili podle potřeby až po příletu. Mexiko je obecně jedna velká byrokracie a pokud měníte nějakou větší částku (v našem případě nad 1 000 USD), je potřeba mít s sebou pas a vyplnit formulář. Nejlepší kurz jsme za celou dobu potkali v jedné směnárně nedaleko letiště (San Jorge Casa de Cambio).

Platby kartou

Do Mexika si určitě nezapomeňte vzít dostatek peněz v hotovosti. Z platebních karet moc velkou radost nemají a často vám k tomu připočtou 5 % poplatek (i při platbě vyšších částek). Obecně jsme s platbou kartou neměli problém na čerpacích stanicích, ve větších supermarketech a v některých podnicích (většinou velká města). Pozor – nešlo platit mobilem, kartu musíte mít fyzicky. Za cenotes, vstupy na méně známé ruiny atd. se vždy platilo jen v hotovosti.

K placení jsme používali jenom kartu Revolut, kam jsme si vždy převedli odpovídající množství peněz. Pokud tuhle vychytávku ještě nemáte, moc doporučujeme:

Půjčení auta na Yucatánu

Pokud přilétáte do Cancúnu, můžeme vám s klidným svědomím doporučit půjčovnu Emporio. Narazili jsme na ni v několika diskuzích na Facebooku, a tak jsme se to na základě doporučení a suprového hodnocení (mají 4,9 z 5*) rozhodli vyzkoušet. Veškerá komunikace s nimi probíhala skrze Whatsapp. Při půjčení nechtěli mezinárodní řidičák ani kreditku. Auto na 13 dní nás vyšlo na nějakých 10 600 Kč. Při rezervaci je nutné skrze Paypal zaplatit zálohu 600 Kč (tu vám pak odečtou) a na místě složit vratnou kauci 2 000 pesos v hotovosti.

Po příletu na vás na letišti čeká pracovník autopůjčovny a zaveze vás do jejich pobočky. S námi ještě velmi ochotně zajel do směnárny, abychom za auto mohli zaplatit v mexických pesos (při platbě v hotovosti je totiž sleva). Papírování a dokumentace auta trvala tak 15 minut. Při vrácení auta taktéž vše v pohodě 🙂 Zkoumali to teda trošku víc než jsme z ostatních států zvyklí, ale žádný problém. Ještě je potřeba zmínit, že s autem od Emporio se podíváte pouze do států Quintana Roo a Yucatán.

Řízení a doprava v Mexiku

V Mexiku se řídí klasicky vpravo a mimo města žádnou velkou divočinu nečekejte :). Většinou se jedná o dlouhé táhlé rovinky. Pravidla provozu se podobají těm v USA. Ve městech je spousta jednosměrek, ve kterých se s navigací zvládnete v pohodě orientovat. Nejhorší situace ohledně řízení byla asi v Cancúnu, kde se člověk v té spleti silnic a hustém provozu špatně orientoval. Na malých vesnicích nás pak rozčilovaly taxíky typu rikša a neohrožení dědové na kole, kteří se nám motali pod kola.

Často jsem na internetu čítala i něco ohledně policie a úplatků.. my ale žádnou špatnou zkušenost nemáme. Policie nás všeho všudy stavěla jednou, a to v Tulumu, kde stavěli úplně každého.

Zpomalovací pruhy (ne)přítel všech řidičů

Velkou mexickou specialitou jsou „topes“ neboli zpomalovací pruhy. Najdete je před každou vesnicí (i bývalou), městem, budkou.. nebo jen tak z nudy i uprostřed ničeho. Ty oficiální bývají označené, ale u některých jsme měli pocit, že si je tam lidi postavili jen ze srandy. Není tedy od věci mít oči pořád na stopkách, protože se jinak solidně proletíte nebo v horším případě pochroumáte auto. Některé z nich jsou totiž dost brutální.

Kvalita silnic a dálnic

Pokud plánujete Yucatán procestovat tak jako my, budete pravděpodobně cestovat po dálnicích. Zejména při cestě z Cancúnu do Méridy si dejte pozor, ať nenajedete na placenou dálnici (pokud ovšem nechcete). Jedná se o jednu z nejdražších dálnic v celém Mexiku. Její trasu kopíruje stará dálnice, která je hojněji využívaná turisty i kamiony. Je teda v horším stavu, ale furt v pohodě se to dá. Cesta se vám proti té nové protáhne tak maximálně o hodinu, protože stará dálnice vede skrze všechny vesničky a městečka.

Na auto si dejte pozor hlavně při cestách na cenotes. Nejedná se o silnice, ale prašné cesty s tunou kamení, kořenů a výmolů. Upřímně se divím a jsem šťastná, že jsme nikde nepíchli :D.

Parkování

U většiny známějších památek si k předraženému vstupu docela zaplatíte i za parkování (nejdražší parking nás stál asi 120 pesos). Ty méně známější ruiny nabízí parkování zdarma. V Cancúnu i Bacalaru se dalo zdarma zaparkovat přímo (nebo v těsné blízkosti) pláží. Největší nehoráznost přišla v Tulumu, kde po nás za parkování u pláže chtěli 300 pesos (to nám šla hlava kolem a radši jsme se otočili :-D).

Čerpací stanice

Pokud se rozhodnete pro půjčení auta, určitě vás bude zajímat i tankování. V Mexiku se to dělá tak, že personál pumpy natankuje za vás. Vy jen vystoupíte z auta řeknete co a za kolik (španělsky) a zaplatíte. Někdy vám u toho vyleští i přední okno. Většina čerpaček přijímala platební karty, ale vždy jsme se zeptali předem. Nejlevnější benzin byl ve státě Yucatán, po přejezdu do Quintana Roo šly ceny strmě nahoru. Jinak teda musíme podotknout, že čerpačky nejsou úplně na každém rohu, a tak bych si být vámi kontrolovala stav nádrže. Google mapy často ukazovaly už nefunkční nebo zavřené čerpací stanice.

Hromadná doprava (Yucatán, Quintana Roo)

Poslední týden jsme po odevzdání auta otestovali i hromadnou dopravu. V Cancúnu skvěle fungovaly červené autobusy, které vás z města přehledně dovezou k pláži či na hlavní autobusovou stanici. Cena jedné jízdy je 12 pesos a je lepší mít částku přesně (ale vraceli i na vyšší). K dopravě můžete využívat i malé minibusy collectivo, které stojí 10 pesos a jezdí i směrem k letišti. Pokud máte velké batohy tak počítejte s tím, že zejména do těch minibusů se rve opravdu dost lidí.

Pro dálkové spoje můžete využívat spoje společnosti ADO. Autobusy jsou pohodlné, klimatizované, mají WC a cestou zkouknete i nějaký ten filmík ve španělštině. Jediné, co nás trošku zaskočilo, byla jejich cena, která není úplně „lidová“. Také je dobré podotknout, že s blížícím se datem jízdy se ta cena zvyšuje (i třeba o 150 Kč). To platí jen v některých případech, ale stejně si to raději ohlídejte. Také vám doporučujeme si ty jízdenky koupit online.. ušetříte si zbytečné poplatky a dohadování na přepážce.

Na mexické ostrůvky Holbox, Isla Mujeres i Cozumel se dostanete trajektem. Ve všech třech případech není potřeba mít jízdenku předem. V případě Holboxu na lodi jedním směrem strávíte necelou půlhodinku a zpáteční jízdenka pro jednoho vás vyjde na 400 pesos.

Yucatán a ceny

Tak a teď přichází nejpřekvapivější bod našeho článku. Nechceme znít jako hnidopiši, ale z většiny cen jsme byli takzvaně vedle jak ta jedle. A jelikož jsme v Mexiku trávili poměrně dlouhou dobu (3 týdny), snažili jsme se být s penězi opatrní. Řekli bychom, že taková ta zlatá éra levného baťůžkaření na Yucatánu skončila někde s c*videm. Mexiko je krásné a Mexičani toho umí využít asi tak na 100%. Z cen byl mimochodem překvapený každý, se kterým jsme si povídali, a to včetně Kanaďanů, Francouzů i Belgičanů.

Cena potravin v supermarketech

Překvapení jsme byli i z cen za jídlo v supermarketech (a nejenom my). Některé potraviny byly cenově v pohodě, u jiných nám rozum zůstával stát. Balíček sýra jsme pořídili většinou za nějakých 45 Kč, ale o salámu jsme si mohli nechat zdát.. jeho cena se totiž snad v každém obchodě pohybovala mezi 70 – 250 Kč. Balíček chipsů vycházel na nějakých 55 – 70 Kč, bonbony taky kolem 40 Kč. Co je tam tedy hodně levné a výborné, je ovoce a avokáda (ale ne vždy jsme měli k dispozici kuchyňku). Velkou položkou našeho rozpočtu byla balená voda.. ta se většinou pohybovala 15 – 20 MXN za velkou 1,5l láhev.

Ceny v restauracích, kavárnách a jídelnách

Na ceny v restauracích asi úplně experti nebudeme, protože jsme v nich snad ani jednou nejedli. V těch známějších letoviscích totiž jídlo na osobu v restauraci vycházelo řekněme od 350 Kč + TIPS.

Jakožto milovník kávy jsem musela upadnout do kofeinového deficitu, protože by má každodenní kávička zruinovala dovolenkový rozpočet. Za takovou tu lepší kávu (ne automat na benzince) zaplatíte na Yucatánu nějakých 70 – 95 Kč.

Většinu času jsme se stravovali v takových těch zapadlejších podnicích a hlavně tam, kde jedli místní. Kde byly plastový židličky, tam to bylo chutný :D. Nejlevnější a nejlepší tacos jsme ochutnali ve Valladolidu a na Holboxu, nejdražší a „nejsmutnější“ pak naopak v Cancúnu. Cena za jedno tacos se většinou pohybovala mezi 20 – 25 MXN, v Cancúnu pak kolem 35 MXN.

Vstupné

Mexiko, nebo tedy alespoň Yucatán, je místem, kde se zdarma nepodíváte téměř nikam. Nenajdete tu snad žádné místo, kam by se nevybíralo vstupné nebo alespoň my jsme žádné takové v itineráři neměli. Většina cen, které jsem našla na internetu (i z prosince 2022), už dávno neplatila a samozřejmě byla vyšší.

PAMÁTKY: Nejdražší položkou, co se vstupu do památek týká, pro nás bylo Chichen Itzá (614 MXN) a Uxmal (495 MXN). Na obou místech ještě mimochodem platíte za parkování a Gopro (na Chichen Itzá dost detailně zkoumají, co máte v batohu). Naštěstí jsme měli na plánu i spoustu ruin, kam se dalo dostat za 75 – 100 MXN. Co nás ale hodně zamrzelo je, že u většiny míst nebyly žádné informační cedule s historií nebo výkladem, a to z jednoho prostého důvodu – abyste si zaplatili průvodce. Za krátkou procházku s průvodcem ale nečekejte žádné symbolické částky.. častokrát to bylo i 700 pesos na osobu.

CENOTY: Cenoty jsou nádherným zážitkem a nelitujeme ani jednoho utraceného pesos, ale pokud jich plánujete denně navštívit několik, počítejte s tím, že se vám dovča prodraží. V okolí Valladolidu byly nejkrásnější s nejméně lidmi a za jeden vstup na osobu jsme zaplatili mezi 150 – 200 MXN. V Méridě se dalo navštívit 2 cenoty za cenu 100 MXN (cena za osobu). No a v okolí Tulumu nám spadla brada.. tam se totiž v cenotě mačkáte s milionem lidí a někde chtějí za vstup i 500 MXN.

Lidé a bezpečnost

Píšeme pouze z naší zkušenosti a jak na nás Mexičané zapůsobili, určitě tomu může být v dalších částech Mexika úplně jinak :). Většina z nich nemluví ani trošku anglicky, pokud tedy opustíte letoviska v Quinana Roo. Na tyto případy jsme byli řádně vybaveni slovníčkem a zásobou slovíček na nějakou menší konverzaci, o kterou jsme se vždycky snažili. Obecně jsme s naší (dost chabou) zásobou slovíček žádný problém neměli a vždycky jsme vykomunikovali to, co bylo potřeba ( s použitím rukou a nohou samozřejmě :D).

Mexičani, které jsme potkávali na ulici a v obchodech, byli většinou jako sluníčka. Usmívali se od ucha k uchu a často si nás na těch vesničkách prohlíželi.. no zkrátka bylo to fajn:). Ve službách, naštěstí jen v některých podnicích, tomu tak už úplně nebylo. Několikrát se nám stalo, že se nám snažili špatně vrátit a automaticky si i při dost tragickém servisu nechali dýško a podobně. Yucatán, hlavně v těch turističtějších částech, je hodně o dýškách. Spousta lidí na nás působila jako „nechci se moc nadřít, ale hlavně mi dejte velký dýško“. Moc rádi oceníme dobrý servis, ale na slovíčko TIPS a PROPINA jsme už po třech týdnech byli docela alergičtí. Nejhorší zkušenost s personálem u památek a vyčůraností lidí jsme měli v Tulumu, ale to si necháme do jiného článku.

Bezpečnost je v případě Mexika velkým tématem, ale my osobně jsme během třech týdnů neměli žádné problémy. Na věci jsme si teda dávali velký pozor a naštěstí se nám nikde nic nepřihodilo. Do města jsme normálně chodili i v noci a cítili se naprosto bezpečně. Jen poslední den jsme šli nakoupit do našeho oblíbeného supermarketu a asi tak 5 minut po našem vstupu dovnitř si na parkovišti ozbrojená skupinka vyřídila s nějakým pánem Mexičanem účet. Ten to bohužel nepřežil, ale to jsme se dozvěděli až ráno na internetu.

Mořské řasy zvané Sargassum

V posledním dějství naší mexické telenovely 🙂 se budeme věnovat mořským řasám, které sužují pobřeží Mayské rivéry. Řasy se nazývají sargassum a k pobřeží Mexika připlouvají v obrovském množství, že se to Mexičáncům úplně nedaří odklízet. Stav jednotlivých pláží můžete sledovat v různých monitoringových facebookových skupinách (například tu). Řasy samozřejmě ve velkém množství připlouvají jen v určitém období, ale letos se jim ta predikce moc nepovedla a dorazily o dost dříve.

Během naší návštěvy (březen 2023) se dalo vykoupat prakticky jen na Holboxu, v Cancúnu a na Isla Mujeres. Tulum, Akumal a Playa del Carmen bylo komplet „zamořené“. My jsme naštěstí program orientovali hlavně na památky a koupání v cenotách, kterých je na Yucatánu obří množství. Na vyloženě koupací dovču bychom si vybrali asi jinou destinaci.