Znáte ten úžasný pocit „naplnění“, když si koupíte letenky do svojí první vytoužené exotické země? Představujete si bezstarostnou dovolenou s kokosem v ruce, pohodu, klídek, zkrátka no stress.. Přesně tohle jsme zažívali i my, při plánování naší první exotiky před dvěma lety. Vysnili jsme si společně s našimi nejlepšími kamarády prosincovou cestu směr Thajsko na ostrov Phuket.
Jenomže svět není vždy růžový a v tomhle článku bychom rádi poukázali na to, že cestování je sice nejlepší investice, jakou můžete udělat , ale je potřeba si dávat velký pozor. Cestování je o zážitcích a hlavně zkušenostech a musíme uznat, že tahle cesta nám udělila nejednu tvrdou lekci…. ale i tak z ní máme spoustu krásných zážitků a teď se tomu smějeme.
Ve zkratce: Jaká je pravděpodobnost, že vás při první exotické cestě okradou o všechny peníze a doklady (kromě pasu,uf)? A do toho vám auto napálí do řídítek od skútru a hodíte placák na silnici mezi ostatní auta? Řekněme, že v obou případech je ta pravděpodobnost (konkrétně v Asii) dost velká, ale že se tohle stane během jedné dovolené, je celkem mazec 😀
Letenky, Ubytování, Očkování .. no prostě příprava
Do Thajska jsme vycestovali na začátku prosince 2017. Zpáteční letenky jsme tuším pořizovali někdy v dubnu od letecké společnosti Turkish Airlines. Ubytování jsme zařizovali přes portál agoda.com – super ubytování, za hodně rozumný peníz (Hotel Gemma Patong). Jediným problémem, na který jsme narazili, byla změna managementu v hotelu – a neúplné promítnutí naší rezervace. Naštěstí se vše vyřešilo, jen jsme se museli během pobytu párkrát přestěhovat po hotelu.
Letenky: 13.250 Kč
Ubytování: 639 Kč/14 nocí (jo sami tomu nevěříme, ale bylo to tak!)
Útrata: cca 10.000 Kč
Počáteční náklady za dva týdny v Thajsku tedy byly 13 889 Kč – to není úplně špatné, že? No a jak jsme vyčarovali takovou neuvěřitelnou cenu za ubytování? Původní cena na osobu za 14 nocí byla něco kolem 2 100 Kč. Stránky agoda.com ale měly chybně uvedené informace o tom, že snídaně by měly být zahrnuty v ceně (+ nějaké další info nesedělo). A tak jsme se po návratu chopili příležitosti a ubytování „reklamovali“ – na osobu nám vrátili něco kolem 1 500 Kč, proto ta zázračná cena.
K nákladům je taky potřeba započítat očkování, které je do Thajska sice nepovinné, ale doporučené. My jsme si nechali píchnout očkování proti břišnímu tyfu a žloutence (A i B). Nejsou to úplně nejmenší částky, ale očkování proti žloutence vám vydrží celý život a proti břišnímu tyfu přibližně 3 roky. Na obě dvě očkování tuším stále přidává VZP po doložení dokladu o zaplacení. Jo a prosím pokud mátě problém s komáry jako já (najdou si mě všude), nepodceňte repelent!
Další položkou je samozřejmě „útrata“. Thajsko je opravdu levná země – (nejvyšším nákladem na cestu jsou letenky) a my jsme si tak na dva týdny vystačili s 10.000 Kč na osobu (včetně jídla, výletů, suvenýrů a zábavy).
Let s Turkish Airlines a návštěva Istanbulu
Na tuhle tureckou leteckou společnost fakt nedáme dopustit! Možná je to tím, že jako správní low-cosťáci a baťůžkáři cestujeme ve většině případu s nízkonákladovkami.. ale tohle byla vážně paráda!
Let do Thajska jsme měli s přestupem na Ataturkově letišti v Istanbulu. Přestup trval nějakých cca 16 hodin – ideální příležitost k návštěvě města. Kamarádka Hanka (kliknutím můžete mrknout na její super fotky z Jordánska!), alias něco jako kápo naší thajské výpravy na internetu vyčetla, že máme nárok na přidělení hotelu. Zašli jsme tedy k přepážce a za chvíli se ocitli v dá se říct nejluxusnějším hotelu, co jsme kdy navštívili! Pokoje nám byly přiděleny kolem jedné ráno a vesele jsme štelovali budíček na šestou, kvůli návštěvě města 🙂
Jakožto neználek arabského světa, jsem ráno zjistila, že budík ani nebyl třeba.. vzbudily nás tajemné zvuky z mešit, které jsem slyšela poprvé v životě. Pro pravidelné návštěvníky arabských zemí běžná záležitost, pro mě nepopsatelně zvláštní pocit z jiné kultury.
Co jsme stihli?
Během těch několika hodin, co nám v Istanbulu zbyly, jsme se vypravili pomocí aplikace Uber k nejznámějším památkám – Modré mešitě a Hagia Sofia. Modrou mešitu jsme přímo navštívili (krásný zážitek)! My holky jsme si musely zapůjčit slušivý hábit a hurá dovnitř! Zároveň jsme stihli i krátkou zastávku na přilehlém Bazaaru a čas vypršel. Trošičku se nám orosilo čelo z internetového připojení – pro zavolání Uberu potřebujete internet a my jsme dost beznadějně hledali Wifi. Nakonec vše dobře dopadlo:-)
A je to tady – první karambol v podobě ztracené peněženky!
Ataturkovo letiště je jeden obří chaos… tisíce lidí, jedna kontrola za druhou no šílenost. Bezpečnostní kontroly odjakživa patří k našim nejméně oblíbeným částem dovolené.. ten zmatek, všechno honem, že nemáte přehled, kde vlastně jsou vaše věci. A teď si představte scénář jako z nějakého katastrofického filmu.. sedíte v letadle, dveře se pomalu zavírají a Ráďa prohlásí „Kde mám peněženku?“ a já klasicky něco ve stylu „Nestresuj, někde bude..“(.. jenomže do týhle doby, fakt vždycky někde byla!) Bohužel ne v tomto případě.. projeli jsme každou kapsu batohu, příručák a prostě NIC. Vrchol adrenalinu nastal, když šel Ráďa požádat letušku, aby ještě nezavírala a vyběhl ven před letadlo.. to už jsem se viděla někde v Thajsku opuštěná na přistýlce u ostatních.
Bohužel se tyhle věci stávají a my máme podezření, že Ráďova peněženka s doklady a všemi penězi „zmizela“ během bezpečnostní kontroly nebo z jeho zadní kapsy (ach ti chlapi). Naštěstí mu zůstal alespoň pas, ale i tak nám to způsobilo nepříjemnosti hned na začátku cesty. Naivně jsme zkusili napsat na tureckou policii, do hotelu, řidiči uberu a na letiště – bez jediné odpovědi. A tak jsme si cestu alespoň zpříjemnili neomezenou konzumací vína 😀 Protože nenaděláš NIC.
První dojmy z Thajska
Sice je to dva roky, ale pamatujeme si to jako včera. První, co nás při odchodu z letiště potkalo, byla obrovská teplotní facka! Obzvlášť když se letělo v prosinci, kdy je v Čechách asi tak mínus 15 stupňů (pocitově mínus 150). Na letišti jsme si vyměnili peníze – další chyba, mega špatný kurz (ale chybama se člověk učí, že..) a sehnali transfer do města Patong, kde jsme měli ubytování.
No a teď k prvním pocitům – budu asi vypadat jako ten největší brumla, ale první pocit pro každého z nás byl fakt hrůza. Byli jsme na cestě přibližně dva dny, z nichž jsme naspali celkem tak 5 hodin… na ubytování jsme dorazili brzy ráno a recepční nás klasicky informovala, že pokoje budou až ve dvě. Když se spojí únava, stres, hlad, teplotní i kulturní šok – není to žádná paráda a první pocity z Thajska byly zkrátka děs (Patong nám přišel jako strašná smradlavá díra:-D).
Thajsko samo o sobě má takový specifický „smrad,“ na který si naštěstí hodně rychle zvyknete. Po ubytování jsme si dali pár hodinek šlofíka a hned ten svět byl růžovější a voňavější a Thajsko nás nadchlo.
Proč právě Phuket a Patong ?
Thajsko je poměrně velká země a my jsme si k naší první návštěvě zvolili největší ostrov – Phuket. Rušné středisko Patong, na které hodně lidí nadává, jsme si také vybrali z jednoho prostého důvodu. Vzhledem k tomu, že to byla taková naše první delší cesta, jsme si nechtěli hrát na trosečníky ani objevitele a chtěli jsme mít všechno prostě u nosu.
Patong není sám o sobě nijak krásný, ale je výborným výchozím bodem pro většinu výletů. V Patongu se nachází několik street food marketů a prostě všechno, co potřebujete, tady najedete. Patong Beach není ničím úžasná a hlavně byla celkem špinavá (parkují tady lodě), takže jsme na vzdálenější pláže jezdili tuk-tukem. Většinu výletů jsme si zajišťovali u místních cestovních kanceláří – tady je potřeba si dát pozor na ceny. Prakticky všechny Evropany v Thajsku považují za Rusy (a že jich tam je) a logicky tu cenu nasazují poměrně vysoko.
O výletech chystáme samostatný článek, ale abychom vás déle nenapínali – tady je malá ochutnávka.
- Elephant Jungle Sanctuary
- Phi Phi Islands (+ tehdy ještě otevřená Maya Bay)
- Phang- Nga Bay (+ James Bond Island)
- Phuket town
- Big Buddha
- Wat Chalong
Thajsko má opravdu co nabídnout a rozhodně to nebyla naše poslední návštěva :-).
Buddhismus a chrámy
Více něž 90 % obyvatelstva se hlásí k náboženství, kterému se říká Buddhismus. Po celém Thajsku naleznete mnoho krásné zdobených chrámů, soch Buddhy i oltářků. Po všech těchto památkách se line vůně vonných tyčinek a uchvátí vás úžasná atmosféra. Je však důležité dodržovat alespoň pár základních pravidel:
– Neotáčejte se k Buddhovi zády
– Před vstupem do chrámu si sundejte boty
– Ženy by měly mít v těchto náboženských místech zakrytá ramena i kolena
– Respektujte pravidla ohledně focení
– Neukazujte na nikoho a hlavně ne nohou
Jídlo & Street Food
Jednou z nejlepších věcí na Thajsku bylo jídlo. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů a to především z těch cen ( a to ovoce?!). Do dneška si pamatuju svoje první jídlo v hotelové restauraci – Chicken Pad Thai, několikrát jsem zdůraznila slovo „Nepálivé!“ a stejně mi ta pusa málem uhořela, ale bylo to výborný. Co se týče ovoce, seženete na marketech „plastový půllitr (ekologii sbohem)“ ovoce za pár korun – mango, papaya, dračí ovoce .. i ty banány chutnají jinak. Na food marketech jsme si dávali i ovocná smoothie – 12 Kč a lepší smootie jsme snad v životě neměli. Všude na ulici jste si mohli pořídit kokos taky přibližně do 15 Kč (v Karibiku ho mají za 70 haha).
Tuk-tuk alias thajská forma taxi
Jedním z ideálních dopravních prostředků je rozhodně „tuk-tuk“ – je to cosi (nevím k čemu to přiřadit), co jede na třech kolech a bez problémů vás to převeze z bodu A do bodu B. Z vlastní zkušenosti víme, že se do něj narve až 6 lidí (ale málem jsme nevyjeli kopec). Pokud nemáte rádi adrenalin a hlasitou hudbu – není to dopravní prostředek pro vás :-D. My jsme si třeba jízdu tuk-tukem dost užívali 🙂 A pozor na ceny! Je potřeba smlouvat, protože i tuktukáři umí cenu dost napálit.
Skútry ? Příště už ne-e
Skútr – nejoblíbenější a zároveň nejnebezpečnější dopravní prostředek. Už od začátku jsme z něj měli dost velké obavy a všichni nám ho rozmlouvali. Půjčení skútru byla asi ta největší pitomost, co jsme mohli udělat, obzvlášť když je doprava v Thajsku fakt levná.
První překážkou byla jízda vlevo – ano i na kruhový objezd obráceně. Thajci milují troubení, troubí bezdůvodně, pořád a pro radost 😀 (možná aby děsili turisty). Nám se stal „osudným“ hned první den odpoledne. Shodou okolností to byl ten nejmíň vhodný den pro bouračku. Měli jsme namířeno na Promthep Cape – proč? To se dočtete na konci článku. Nejšílenější na tom je, že nám cesta na skútru připadala docela v pohodě, mimo město nebyl ten provoz tak velký a celkem se to dalo.
Problém nastal někde u Karon Beach, kde se počet aut a motorek dost zvýšil. Jeli jsme naštěstí pomalu (max 15 km/h) a opatrně. Nějaké jízdní pruhy se tady prostě vůbec neřeší a mezi nás a další motorku se začalo cpát velké černé auto (ano jsem holka, auta rozpoznávám podle barvy) a pan řidič si jaksi nevypočítal prostor a zrcátkem nám to narval do řídítek. No a co bylo dál? Skútr se složil na bok jako domino a brzdili jsme mojí pravou nohou a ramenem – co si budem, nic příjemného 😀 Nemít helmu (prosím noste helmu) byla by nehoda o dost vážnější a kdo ví? Třeba by bylo i po nás, protože jsme se složili na silnici do běžného provozu. Řidič auta samozřejmě fuč – naivně si myslíme, že si toho nevšiml.
Skútry jsme měli pronajaté na celý týden, ale po téhle zkušenosti už logicky nikdo z nás jezdit nechtěl. Naštěstí jsme se v hotelu, kde jsme si je vypůjčili domluvili a peníze nám byly vráceny. No a jak dopadl náš skútr? Mimo rozsekané světlo a pár škrábanců docela v pohodě – zaplatili jsme za jeho poškození něco kolem tisícovky.
Bouračka … co teď ?
Naše bourando se stalo hned vedle hotelu Hilton, kam Ráďa a ostatní logicky šli pro „pomoc“. Od takového luxusního hotelu byste nejspíš očekávali trošku profesionality, ale té se nám bohužel nedostalo. Na recepci museli zajít minimálně třikrát, aby se vůbec někdo obtěžoval zavolat policii (kvůli pojišťovně).
Pan policajt dorazil přibližně po hodině.. největší gól bylo to, že jsme už prostě na tu hrůzu na dvou kolech sedat nechtěli a on nám řekl „Follow me – následujte mě“. Policejní stanice byla asi 15 minut jízdy – radši jsme jeli šnečím tempem, protože jsme z toho samozřejmě byli v šoku (a já celou jízdu probrečela jako správná hrdinka). Byla to naše první „událost“ tohoto typu v zahraničí a nevěděli jsme, co dělat .. a taky jsme to nechtěli jenom tak nechat být.
Výslech na policii zrovna dvakrát plodný nebyl, protože nám nikdo (faakt nikdo) nerozuměl. Viníka jsme označili jako „big black car – velké černé auto“. O chvíli později přijela policie s velkým BÍLÝM autem, které mělo černý flek od bouračky. Řidičem byl celkem milý francouzský týpek, který z toho byl v šoku, protože logicky nic nespáchal. Policie se s ním absolutně nemazala a snažila se ho donutit k doznání, aby prostě měli viníka (i když nic neudělal).
Papír pro pojišťovnu byl taky kapitola sama o sobě. Pan policista vzal A4 linkovaný notes, ve kterém byly poznámky z jiného případu.. pod ně cosi napsal thajsky a přinutil nás to podepsat. Udělal „kopii“, na které byly i ty výše zmiňované zápisky a je přeškrtl. Myslím, že ani na pojišťovně si moc nepočetli 😀
Jejich povinností bylo nám zavolat pomoc – záchranku (to nechcete). Ze záchranky vystoupil mladý klučík (tak 16 let) se svým kufříkem. Otevřel cosi, co vypadalo a smrdělo jak ředidlo a polil mi tím nohu. Málem jsem padla bolestí a pan policista, co stál nad námi, se mi na férovku vysmál 😀
Thajská nemocnice
Vlastně jsme do thajské nemocnice ani původně namířeno neměli, ale spáleniny ze silnice nás pálily jak blázen a zrovna dvakrát krásně nevypadaly. Tak jsme se druhý den rozhodli, že tam radši zajdeme.
Asi jsme si nevědomky vybrali tu horší nemocnici (teď zpětně jsem se dozvěděla, že jich tam je víc) a byl to tedy zážitek. Od této doby jsem (ve většině případů) přestala nadávat na naše české zdravotnictví. V nemocnici se s námi opravdu nikdo nemazlil a nikdo nám nerozuměl.
Když jsem doktora poprosila, jestli by nás mohl ošetřit spolu, řekl NO a poslal nás každého za jiný závěs :-D. Důležité pro nás byly léky proti infekci (v Thajsku je celkem špinavo a hrozně se práší). Oba dva jsme dostali antibiotika, která by položila i koně – dva dny jsem prospala. K tomu jsme dostali prášky na bolest, které mě napadlo hodit do googlu a přišlo zajímavé zjištění – v Americe je považují za drogu a jsou zakázané :-D.
Jak to bylo s placením ?
Pojistnou událost za nás nahlásila na pojišťovně mamka z ČR, protože jenom ten hovor by nás z Thajska stál majlant. Všechny náklady na ošetření jsme si platili sami a schovávali si účtenky. Celkem nás asi dvě ošetření včetně léků stály něco kolem 2,5 tisíc, brutus co? Vzhledem k tomu, že šlo jenom o polití rány desinfekcí a následné zalepení (za „velký“ flastr si účtovali něco kolem 500 Kč). Po doložení účtenek nám naštěstí všechny náklady pojišťovna zaplatila.
PS: Od určité chvíle naše fotky „zdobily“ krásné náplasti 😀 Ještě že my holky to můžeme skrýt pod dlouhé šaty.
Jeden z hlavních důvodů naší cesty
Abychom nekončili článek úplně negativně, protože Thajsko je fakt nádherná země a dovolenou jsme si i přes tohle všechno moc užili, chtěla bych ještě vyzdvihnout jeden z hlavních důvodů, proč jsme vlastně vůbec jeli.
Pár měsíců před cestou nám kamarád oznámil, že pokud fakt pojedeme, udělá jeden z největších životních kroků – zásnubyy 🙂 Paradoxem je, že se zrovna chystal k onomu kroku v den naší nehody (a já v kufru skútru schovávala prstýnek). Zásnuby se musely teda o pár dní odložit, ale dopadly jak jinak než pozitivně :-))
Tímto ještě děkujeme celé naší skvělé partě, která za námi po celou dobu našich thajských nepříjemností stála a starala se o nás 🙂
Doufáme, že vás článek moc nevyděsil a Thajsko navštívíte. Myslíme si, že by se mělo psát i o těchto situacích a ne jenom o tom hezkém. Člověk nikdy neví, komu takový článek pomůže.. a už jenom pocit, že v tom opravdu nejste sami :-). V dalších článcích na téma Thajsko se můžete těšit na tipy na výlet :-)-
A co vy ? Máte nějakou podobnou zkušenost?
Mějte se krásně!
7 tradičně netradičních míst v Bruselu
Lotyšsko – Co stihnout za prodloužený víkend
Last Updated on 12 května, 2021 by Míša
