Jak procestovat Kostariku za 2 týdny s půjčeným autem?Náš itinerář den po dni!

Plánujete navštívit Kostariku a máte k dispozici dva týdny? V našem článku vám prozradíme, co jsme v zemi lenochodů za necelé dva týdny stihli navštívit a zažít. Pohodlně se usaďte a pojďte načerpat inspiraci pro vaši další cestu – středoamerická jízda právě začíná!

Občanům ČR stačí ke vstupu cestovní pas, který musí být platný ještě minimálně 6 měsíců po návratu zpět + letenka ze země. My jsme do Kostariky letěli přes Kanadu, takže jsme ETU měli už z minula. Zpáteční letenky jsme pořizovali skrze Air Canada za super cenu kolem 11 tisíc.

Den 1 – přílet do San José a půjčení auta

Do San José jsme z Toronta přiletěli kolem 21. hodiny, tudíž už bohužel nebylo moc co vidět. Hned na letišti nás přivítal obří tapeta lenochoda s nápisem Bienvenidos a la experiencia pura vida! Kontrola probíhala naprosto pohodově – nic po nás nevyžadovali a po vystání celkem dlouhé fronty jsme byli konečně volní objevovat zemi lenochodů :). Auto jsme měli domluvené skrze Whatsapp u jednoho pána, který na nás už čekal v příletové hale. Pokud budete chtít, rádi předáme kontakt.

Jako první ubytování jsme zvolili hned městečko u letiště – Alajuela. Jedna noc pro dva se snídaní nás vyšla na 1020 Kč. Pokud byste si nechtěli pronajímat auto hned takhle po příletu, tak navíc nabízí letištní shuttle za rozumnou cenu. Moc doporučujeme Alice y Juancito Boutique Hotel.

Den 2 – Alajuela, Volcán Poás

Hned ráno jsme začali tím, že jsme zajeli do místní banky si vyměnit peníze. Na tohle jsme „stará škola“ a měli jsme s sebou raději dolary v hotovosti. No.. návštěva banky byla docela zdlouhavá a všechno šlo neskutečně pomalu, i když jsme přišli prakticky na otevíračku, tak už tu bylo 20 lidí. Nicméně směna se podařila a my v rukou drželi štos krásných kostarických bankovek.

Prošli jsme si hlavní náměstí v Alajuele a vyrazili konečně mimo město – do národního parku Volcán Poás. Cestou jsme se ještě zastavili u kávové plantáže na naši první kostarickou kávu.

Vulkán Poás

Jak už název napovídá, jedná se o sopku – celkem hodně aktivní sopku. Co jsme tak koukali, sopka byla hodně aktivní letos v dubnu a park byl dokonce na nějakou dobu uzavřený. Vstup je třeba rezervovat předem online (na místě opravdu nezakoupíte). My jsme to kvůli počasí samozřejmě nechávali na poslední chvíli a dopadlo to tak, že jsme rezervovali na Wifi před vstupem do parku. Cestou na vulkán není totiž absolutně mobilní signál, ale na tyto případy jsou připravení. Hned u brány mají silnou Wifi, kde si lístek můžete koupit. Za vstup pro nerezidenta zaplatíte cca 15 USD/osoba. Na místě je ještě potřeba zaplatit za parkování cca 5 USD. Vstupenky koupíte na stránkách SINAC.

Nejprve to s počasím vypadalo dost bledě. Z kráteru nebyl vidět doslova ani metr.. ale trpělivost výhledy přináší a nakonec to byl opravdu wow zážitek. Kolem vulkánu najdete krásně upravenou stezku, kde jsme si užili perfektní procházku za zvuků bouřky. Po cca třech kilometrech jsme se dostali k dalšímu kráteru, kde se dnes nachází jezírko.

Po návštěvě národního parku nás čekal přejezd, a to do oblasti La Fortuna. Nenechte se zmást – Google mapy ukazují cca 75 kilometrů, ale cesta nám po těch klikatých silnicích zabrala téměř tři hodiny. Byl listopad a sluníčko zapadalo už kolem 17. hodiny – pak byla opravdu doslova černočerná tma.

Jak ubytování jsme na následující 3 noci zvolili Catarata Eco Lodge a musím uznat, že je to jedno z nejkrásnějších ubytování, kde jsme kdy byli. Jedná se chajdy s výhledem na vulkán Arenal.. a to opravdu dechberoucím výhledem :). Tři noci se snídaní (luxusní snídaní) nás pro 2 vyšly na necelé 4 000 Kč.

Den 3 – La Fortuna ( Bogarin trail, horké prameny, El Salto rope swing)

Díky časovému posunu se nám dařilo extrémně brzo vstávat, takže jsme už kolem 5. ráno byli na nohou a užívali si zvuky džungle. Snídaně se podávala kolem sedmé a byla naprosto výborná. Navíc měli přímo u snídaňového altánku krmítko pro ptáky a to byla opravdu dokonalá podívaná.

Bogarin Trail

První den v La Fortuně jsme začali návštěvou parku Bogarin Trail a doufali, že konečně spatříme to, pro co jsme přijeli – pana lenochoda. Za prohlídku bez průvodce jsme zaplatili cca 18 USD (můžete se na stejnou vstupenku vrátit v průběhu dne několikrát). I bez průvodce jsme hned po pár metrech viděli spooustu zvířat! Hned tematicky, jako první, si v korunách stromů vysoko nad námi rozkošný lenochod.

Je to takový cca dvoukilometrový okruh džunglí, kde když dáváte hodně dobrý pozor, hodně uvidíte. Za dopoledne jsme viděli dva lenochody, pásovce, kolibříky, ještěrky, žabky, obří mravence i baziliška. Na první den v kostarické polodžungli docela dobrý, ne? 🙂 Jen tedy ještě doporučíme repelent s sebou – je tam hodně komárů.

El Cholin

Cestou z Bogarin Trail jsme u silnice viděli pána, který prodával čerstvé kokosy. Takže jsme samozřejmě neodolali na krátkou zastávku a vyrazili dál. Naší další zastávkou byla termální řeka skrze džungli. Vstupné se tu neplatí, ale je třeba zaplatit za parkování, a to i podél silnice (cca 5 000 colones).

Pokud byste nechtěli tohle koupání „na divoko“ můžete vyrazit do některého z termálních resortů, které se nachází v okolí a nabízí klasické termální bazénky.

El Salto rope swing

Zbytek dne jsme už pak jen brouzdali po městečku a vyrazili také k místu El Salto Rope Swing. Což je taková nebezpečná houpačka do řeky. Vypadá to suprově, nicméně v době naší návštěvy byla řeka hodně rozvodněná a nikdo se nekoupal/nehoupal :).

Den 4 – La Fortuna (vodopád la Fortuna, Hanging bridges)

Před odletem na Kostariku nám někdo dával nevyžádanou radu, že by se na oblast La Fortuna vykašlal. Za nás to ale byla jedna z nejkrásnějších oblastí, co jsme na Kostarice viděli… takže se člověk opravdu nesmí nechat ovlivnit 🙂

Vodopád La Fortuna

Hned na otevíračku jsme vyrazili k vodopádu La Fortuna, který se nacházel jen pár kilometrů od našeho ubytování. Vstupenky stačilo zakoupit až na místě za cenu 18 USD/osoba. Ty vstupy jsou v Kostarice obecně docela pálky, ale když už tam člověk je, tak to dá. Zase se jim musí nechat, že to zázemí kolem vodopádu bylo opravdu špičkové – pítko, toalety, převlékárny a hlavně udržované schody dolů. K vodopádu je to cca 500 schodů. Kvůli vytrvalým dešťům byl vodopád opravdu silný a byl to neskutečný zážitek. Strávili jsme tu skoro celé dopoledne a většinu času jsme tam byli téměř sami. Když je proud vodopádu příliš silný, dá se koupat jen v řece vedle. Rozhodně doporučujeme boty do vody s sebou.

TIP: Ochutnejte skvělý kafe, které mají ve stánku u parkoviště (chajda s nápisem Specialty coffee).

Mistico Hanging Bridges

Další zážitek není pro slabé povahy, aneb zde jsem překonala svůj strach z výšek :). Vyrazili jsme totiž do parku Arenal Hanging Bridges, kde chodíte po mostech a závěsných mostech a cestou si užíváte výhledy na majestátní vulkán Arenal. Vstupenka na osobu za 32 USD – k tomu jsem byla hodně skeptická, ale nakonec to za to absolutně stálo. Kvůli nedobré předpovědi tam bylo málo lidí a skvěle jsme si to užili i s lehkým tropickým deštíkem. Najdete tam dva okruhy – kratší cca 1,5 km a delší cca 3 km. Je nutné mít s sebou pevné boty. Nejdelší závěsný most má cca 95 metrů a pod vámi je propast 45 metrů. Opravdu je to neskutečný zážitek. Moc doporučujeme! Cestou k východu jsme navíc úplně náhodou spatřili rodinku opiček kousek od nás a byl to nádherný zážitek.

Den 5 – Tarcoles, Jacó, Quepos

Po snídani jsme se rozloučili s naším nádherným ubytováním a čekal nás dlouhý přejezd k pobřeží až do naší cílové destinace Quepos.

Tarcoles Crocodile Bridge

Jako první zastávku jsme zvolili most v Tarcoles. Z Catarata Lodge vzdálený asi 170 kilometrů, což nám zabralo cca tři a půl hodiny jízdy. Zaparkovali jsme u zdejší kavárny, kde jsme vyzkoušeli vynikající horkou čokoládu a vydali se na most. Tarcoles je známé právě díky Crocodile bridge přes řeku Tarcoles. Kvůli dešťům byla hladina řeky hodně vysoko, ale i tak se nám podařilo dva pořádné krokodýlí fešáky spatřit. Normálně jich tam prý ale bývá k vidění mnohem více.

Playa Mantas a letovisko Jacó

Nastal čas se seznámit s Pacifikem! Naší další zastávkou byla krásná pláž Playa Mantas, která leží cestou do letoviska Jaco. Auto se dá zaparkovat přímo u pláže za dobrovolný peněžní příspěvek, ale pozor na opičky. Nechali jsme asi minutu nepozorovaně otevřený kufr a hned proběhl nálet na naše datle. Dá se říct, že jsme poprvé byli na féra okradeni opicí. Pláž je to opravdu krásná, moc doporučujeme.. ale pozor na věci – opice jsou vám schopné otevřít batoh.

Naší další krátkou zastávkou bylo americké letovisko Jacó a když píšu americké, tak doslova. Tolik Američanů jsme za celou dobu nepotkali, jako za hodinku tady. V Jacó jsme dali další kávovou zastávku a omrkli jsme zdejší vyhlídku na město, odkud se krásně dají pozorovat pelikáni.

Do naší cílové zastávky Quepos jsme dorazili za černočerné tmy. O to šílenější byl výjezd k našemu ubytování, kam vedla naprosto příšerná šutrovitá cesta. Jinak bylo ubytování super – krásný výhled na moře a pěšky se dalo dojít do centra. Za dvě noci pro dvě osoby v ubytku Vista del Pacifico jsme zaplatili 1 400 Kč.

V Quepos také moc doporučujeme bombastickou restauraci Soda Sanchez, kam jsme chodili každý den. Jinak se ve městečku každý pátek dá navštívit trh s ovocem.

Den 6 – Národní park Manuel Antonio

Ubytování v Quepos jsme nezvolili jen tak náhodou, kousek odsud se totiž nachází národní park Manuel Antonio. Vstupenky si rozhodně rezervujte předem, četli jsme, že v sezoně je vyprodáno na několik dní dopředu. My jsme kupovali cca den předem, opět na stránkách SINAC. Vstupenky stojí 25 USD na osobu.

Parkovat můžete kousek od vstupu (za poplatek cca 3 000 colones na celý den). S sebou si určitě neberte pití v pet lahvi, nic plastového ani žádné jídlo- při vstupu kontrolují batohy a veškerý plast a jídlo vám vyhodí. Podél hlavní cesty v parku ale najdete pítka. Toalety jsou pouze na začátku a pak až u pláže.

Původně jsme si vybrali prohlídku bez průvodce a poprvé se to nevyplatilo. Hodinu jsme koukali a viděli jenom hada. Pak jsme došli zpět na hlavní cestu a rozhodli se zainvestovat do průvodce cca 800 Kč/osoba. Bylo to super rozhodnutí. Hodně zvířat bylo vysoko v korunách, nebo tak miniaturních, že bychom je bez průvodce neobjevili. Prohlídka trvala něco přes hodinu, pak jsme po parku chodili sami. Spoustu zvířat jsme spatřili i bez průvodce na Punta Cathedral (včetně nádherných jelínků) a na místních plážích byli všude ještěři.

Uvnitř parku najdete i nádherné pláže. Na jedné z nich nám metr nad hlavou vesele vychrupkával lenochod, kterého jsme asi hodinu pozorovali.

V parku jsme strávili úplně celý den a moc doporučujeme. Je tam obrovské množství zvířat, které sice musíte nějakou dobu hledat, ale opravdu to pak stojí za to.

Den 7 – El Avion, Dominical, Nauyaca Falls

Ráno jsme vyrazili do předraženého baru El Avion, kde jsme si dali snídani s nádherným výhledem. Je to spíš takové insta místo hoodně zaměřené na americké turisty, s čím jsme počítali. Zároveň ale zase zajímavý zážitek a kouzelná lokalita:) Hned vedle jsme viděli nad silnicí spát lenochoda. Najednou nám přes cestu přeletěl tukan (ano, tukan!). Nastal čas se přesouvat do naší další cílové destinace, kterou je surfařská Uvita.

Dominical

Cestou do Uvity jsme se zastavili v cool surfařském městečku Dominical, kde jsme se konečně odhodlali k zakoupení lekce surfu na další ráno. Městečko jsme si prošli – mají tu strašně zajímavé obchody a podniky.

Nauyaca Falls

No a nastal čas vyrazit k jednomu z hlavních highlightů celé cesty do Kostariky. Vydali jsme se k vodopádům Nauyaca! Je nutné si udělat online rezervaci a následně zaplatit za vstup v kanceláři, kde se zároveň nahlásíte jako návštěvník. Za pět dolarů jsme si přikoupili parkování. Vstupenka k vodopádům je 10 USD/osoba.

Od parkoviště vás čeká cesta asi 4 kilometry v jednom směru – cestou jsou šutry a bláto, takže doporučujeme pořádné boty. U vstupu k vodopádům najdete převlékárny, toalety a pítka s pitnou vodou. K vodopádům je opět potřeba sejít velké množství schodů. Rozhodně musíme uznat, že jsou to jedny z nejkrásnějších vodopádů, které jsme kdy viděli. U vodopádů se dá krásně vykoupat – opět doporučujeme boty.

Na závěr dne jsme se ubytovali v Uvitě, kde jsme strávili dvě noci v hotelu Tropical Beach. Ty nás vyšly na 2 245 Kč za obě osoby. Ubytko mělo bazén a super polohu hned u vstupu do národního parku.

Den 8 – surfování a Národní park Marino Ballena

Hned ráno jsme vyrazili na lekci surfování do Dominicalu, kterou jsme si zakoupili předchozí den. Soukromá dvouhodinová lekce s instruktorem, svačinou a zapůjčením veškerého vybavení nás vyšla na 60 USD/osoba. Bylo to naprosto skvělý ( i když to zpětně porovnáme s Marokem, tak Kostarika vítězí na plné čáře). Jako absolutní začátečníci jsme byli schopni se na surf postavit a dokonce jsme sami sjeli spoustu vlnek.

Dominical je prý jedna z nejlepších pláží na surfování. Pokud by vás lekce surfu lákaly, přikládáme odkaz. Jinak pokud máte štěstí, je možné v Dominicalu u pláže vidět papoušky.

NÁŠ TIP: Hned po lekci jsme vyrazili na výbornou snídani (fakt top), přímo v Dominicalu – podnik Mongo Congo. V krámku vedle měli super suvenýry za dobrou cenu (asi nejlepší, co jsme za celou cestu našli).

Národní park Marino Ballena

Po lekci nás čekal národní park Marino Ballena. Tady stačilo zakoupit vstupenky až na místě (šlo jen kartou) a pokud se nepletu, jsou zde dva vstupy. Jeden ze vstupů byl hned u našeho ubytování, byli jsme tam téměř sami a mohli se procházet po nekonečné pláži, aniž bychom potkali živáčka. Cesta k velrybímu ocasu (pobřežní útvar)je od prvního vstupu asi 3 km dlouhá a je nutné přebrodit takovou malou říčku (ta je u druhého vstupu), na kterou pozor – za rohem si hezky vegetil krokodýl. Spoustě lidí toto absolutně nedochází a vesele si těsně vedle řeky polehávali na dece.

Když je sezona, je možné v tomhle národním parku pozorovat velryby. K naší smůle zrovna sezona skončila. Cestou z parku jsme na stromě viděli papoušky – byla to nádhera :).

Den 9 – přejezd ke Karibiku (Dota, Cartago, Puerto Viejo de Talamanca)

Devátý den nás čekal dosud největší přejezd, a to na karibskou stranu Kostariky, kde jsme plánovali strávit následující 3 noci. Pro představu jsme přejížděli cca 500 kilometrů a cesta bez zastávek zabere cca 10 hodin. Pokud bychom měli více času, tak si ji určitě rozdělíme na dva dny, protože řídit na Kostarice za tmy.. to vážně nechcete.

Dota, aneb vesnice kávě zaslíbená

Tip na městečko Dota jsme dostali od našeho nového kamaráda, kterého jsme potkali při cestě na Nauyaca Falls. Jakožto milovníci kávy jsme lepší tip snad ani nemohli dostat. Dota je malé a moc malebné městečko, kde můžete ochutnat vynikající kávu, prohlédnout si uličky a zajímavý kostarický hřbitov. Pokud budete mít čas, vřele doporučujeme si tady udělat zastávku a navštívit Cafeteria Coopedota. My jsme si tu nakoupili i zásobu kávy do ČR:).

Cartago

Bývalé hlavní město Kostariky neni nijak zvlášť krásné.. alespoň my jsme z něj neměli takový pocit. Nicméně pokud jej máte po cestě, doporučujeme se zastavit alespoň u nádherné baziliky. Jedná se o poutní místo, kam vyráží poutníci ze San José, aby uctili Černou Madonnu, známou taktéž jako La Negritta. V rámci procházky můžete zamířit i na nedaleké hlavní náměstí a podívat se na Cartago Ruins.

Auto doporučujeme zaparkovat na některém z hlídaných parkovišť. Nejprve jsme zaparkovali podél silnice, ale kolem se pohybovala taková zvláštní individua, že jsme raději přeparkovali kousek za baziliku. Pokud byste měli extra čas, můžete z Cartaga vyrazit na nedalekou sopku Irazú.

No a z Cartaga už nás čekal jenom nekonečný přejezd do Puerto Viejo de Talamanca, kam jsme dorazili po úporné cestě za tmy. Na následující 3 noci jsme zvolili krásný butikový hotel Saranda Boutique Hotel. Ubytování na 3 noci se snídaní nás vyšlo na cca 6 000 Kč.

Den 10 – Refugio Nacional de Vida Silvestre Gandoca Manzanillo a Manzanillo

Další den ráno, po výborné snídani, jsme vyrazili objevovat okolí. Naší první zastávkou bylo malé městečko Manzanillo a jeho krásná divoká pláž s vrakem lodi. Doporučujeme si tady udělat alespoň krátkou procházku.

Následně jsme vyrazili do národní přírodní rezervace Nacinal de Vida Silvestre Gandoca Manzanillo. Žádný oficiální vstup se zde neplatí, nicméně se musíte zapsat do knihy návštěv a můžete dát dobrovolný příspěvek (což se i očekává). Najdete tu nádherné divoké pláže a příležitost pozorovat spoustu zvířat. Právě tady jsme konečně byli schopni pozorovat rodinku tukanů (dokonce je i vyfotit!), lenochoda, obrovský pavouky (fuj) a spoustu dalších tvorů! Kousíček za vstupem se nachází toalety. Jinak určitě doporučujeme pevné boty, často jsme lezli skrze bahno.

Puerto Viejo de Talamanca

Puerto Viejo je městečko s totálním karibským vibe, kde nám snad každých pět metrů někdo nabízel trávu. Najdete tady spoustu super krámků se suvenýry, stánků s jídlem a konečně to tady trošku žije. Za nás asi nejlepší kostarické městečko, co se vyžití týče. Konečně jsme si večer mohli zajít poslechnout hudbu a dát si naši oblíbenou margaritu. V okolí najdete spoustu pláží a za nás je to asi ideální místo, kde se ubytovat v karibské části Kostariky.

Den 11 – Národní park Cahuita

Další den jsme vyrazili do národního parku Cahuita, který se nachází nedaleko městečka Puerto Viejo, kde jsme byli ubytovaní. Do parku vedou dva vstupy, doporučujeme jít hlavním vstupem a vylézt z parku tím druhým. U vstupu jsme zaplatili 5 USD a zapsali se do knihy návštěv. V parku jsme úplně v pohodě strávili celý den. Viděli jsme dva druhy opiček, lenochody, mývala, nosála a další. Určitě si nezapomeňte vzít plavky, protože tu je spoustu krásných pláží ke koupání. Dejte si pozor na opice, které lidem lezou do batohů a kradou jídlo.

V parku jsme nachodili něco kolem 10 kilometrů, ale bohužel to nebyla okružní trasa. Vyšli jsme druhým vchodem, odkud nás za pár colónů odvezl místní autobus k prvnímu vstupu a našemu autu.

Den 12 – Puerto Limón, San José

Dvanáctý den nás čekal opět zdlouhavý přejezd k letišti do městečka Alajuela, a tak jsme si cestu trošku rozložili. Cestou jsme se vydali do města Limón, protože bylo relativně po cestě. Pokud bych měla být upřímná – jestli tohle město vynecháte, absolutně o nic nepřijdete. Udělali jsme si tedy jen krátkou procházku v centru směrem do přístavu a byl čas vyrazit zase dál.

San José

Po dlouhém přejezdu jsme konečně dorazili do San José, na které nám nezbylo moc času. Auto jsme nechali na hlídaném parkovišti nedaleko centra a vyrazili do ulic. Začli jsme tím, že jsme si prošli místní tržnici, pokračovali jsme k nápisu SJO a zašli na kafe. Pokud bych měla být upřímná, v San José bych moc času netrávila.. na Kostarice existuje spousta krásnějších míst. Naši procházku ukončila obrovská průtrž mračen, a tak přišel čas vyrazit do Alajuela a vrátit auto.

Večer jsme strávili tam, kde to všechno začalo (a to doslova)! Vrátili jsme auto a ubytovali se ve stejném ubytování, jako první noc. Večer jsme zašli do supermarketu nakoupit poslední suvenýrky a dopřáli jsme si mexickou véču:)

Den 13 – návrat domů přes Montreal

Třináctý den nastal čas se rozloučit s nádhernou Kostarikou. Konec naší cesty přišel právě včas, protože po našem odjezdu se strašně zkazilo počasí a spousta národních parků se na čas uzavřela. Třináctý den jsme strávili přestupem v kanadském Montreálu, což jsme si náramně užili. Ale o tom příště!